Ogrodníkovou „vypustil“ kuriózní úpal. V čem jí pomáhá Fibingerová?
Střevíc pro vítězku Zlaté tretry Ostrava v domácím prostředí oštěpařka Nikola Ogrodníková nezískala. Vicemistryně Evropy skončila druhá (62,78 metrů), za Řekyní Elinou Tzénggovou, která se blýskla druhým nejdelším hodem sezony (65,40 metrů). „Chtěla jsem vyhrát, trošku mě mrzí, že jsem byla zase druhá,“ komentovala Ogrodníková, která Tretru ovládla v roce 2018. I tak byla spokojená, minulý týden ji totiž potkala kuriózní příhoda.
„Trošku takové neštěstí, protože jsem chytila úpal a čtyři dny jsem zvracela a docela dlouho jsem nejedla,“ líčila česká oštěpařka. „Bála jsem se, zda na Tretře nebudu trochu vypuštěná. Ale nebyla to zase taková hrůza, čekala jsem to horší, abych se přiznala.“
Jak jste k úpalu přišla? Sekala jste trávu bez čepice?
(usměje se) „Ne, na Dukle nám dělají novou posilovnu a tu náhradní přesunuli do nafukovací haly, kde bylo snad čtyřicet stupňů. Přehřála jsem se a trochu jsem se potrápila.“
A cítila jste se v Ostravě „vypuštěná“?
„Tím, že jsem netrénovala a nepřipravovala se tak, jak jsem chtěla, jsem si odpočinula. Ale co se týče technických věcí, jsem neodházela to, co jsem potřebovala. Trošku to narušilo vzorce. Ale nebyla to zase taková hrůza. Čekala jsem to horší, abych se přiznala.“
Jak jste spokojená s výkony a metry?
„Chtěla jsem vyhrát, trošku mě mrzí, že jsem byla zase druhá. Co se týká výkonů, poslední pokus mi udělal velice radost, i když byl vysoko. Když se to trefí trochu níž, tak to bude dobrý. Myslím, že šestikrokový rytmus nebude až tak špatný letos. Jen se musím víc vyběhat.“
Jaký měl poslední hod potenciál?
„To nedokážu říct, ale když hodíte strašnou výškou skoro 63 metrů, tak si pár metrů připočtěte (usměje se). Myslím, že jsem schopná házet třeba 66 metrů, ale ještě jsem na to nepřišla v rozběhu. Dneska mi nohy nejely, hodně jsem kroky roztahovala, musím to ještě doladit.“
Před sezonou jste rozběh upravila, přidala dva kroky. Cítíte, že se to vyplácí?
„Jsem ráda, že jsme dva kroky přidali, ještě je to takové nevymazlené, nebo jak bych to řekla. Musí se to víc vyházet, nejistota v rozběhu pořád je. Pořád mi přijde, že tam nemám prostor a uhýbám trošku doleva. Potřebuji si to víckrát vyzkoušet. V červnu mám dost závodů, bude to dobré. Hážu stabilně, za to jsem ráda.“
Co vám dva kroky navíc dají? Větší energii a rychlost?
„Pro můj typ oštěpařky bych měla být dynamičtější. Když nohy nemám dobrý, tak mi dva kroky navíc nepomůžou, spíš mě to přirazí k zemi. Měla bych být trošku rychlejší a měla bych mít větší čas najít si pozici v oštěpu.“
Proč jste se pro změnu rozhodla?
„Neudělali jsme to úmyslně, vyplynulo to z tréninků. Začala jsem tak házet sama nevědomě. Trenér (Jan Železný) mi po třech trénincích řekl, že hážu na šest kroků a že se mu to líbí. Že bych to mohla zkusit i v závodě. Když přidáte rychlost a vzdálenost rozběhovou, tak to nemusí být dobré, ale zatím to tak necháme. Potřebuje se to vyházet. Pro mě je to pořád trochu nezvyk.“
Nově vám manažersky pomáhá Helena Fibingerová, co si od spolupráce slibujete?
„Jsem moc ráda za tuhle spolupráci, protože paní Fibingerová mi pomáhá s financemi. Mohla jsem jet na všechny soustředění, které jsem potřebovala, přípravu jsme udělali letos kvalitní a doufám, že to prodám. Protože ona se opravdu snaží a já mám teď na věci okolo klid, což jsem předtím neměla. Je to prostě lepší.“
Před sezonou jste říkala, že jste přibrala a pochvalovala si to. To není u dam zrovna běžné.
(usměje se) „Přibrala jsem sedm kilo a jako jde to vidět... Jsem taková větší trošku. Ve své podstatě se cítím silnější a na oštěp mám větší energii. Akorát to musím ještě nějak sladit s tím rozběhem.“
Sezona bude nabitá, v jednom roce je mistrovství světa i Evropy. K jakému cíli směřujete?
„Obě akce jsou pro mě důležité. První je mistrovství světa, takže k němu bude směřovat veškerá příprava.“
Akce jdou v poměrně rychlém sledu za sebou, jak se dá forma rozložit?
„Nemám s tím ještě žádnou zkušenost. Určitě ale vím, že na mistrovství světa budeme absolvovat nějaké přípravné soustředění a po šampionátu, až se vrátím, tak už touhle cestou jít nechci. Už to chci jen tak pozvolna udržovat a docvrnkávat, abych nabrala energii a těšila se na další závod.“
