Celých pětadvacet let už brzy oslaví památný národní rekord Jiřího Mužíka na 400 metrů překážek z finále světového šampionátu v Aténách. Vicemistr Evropy z roku 2002 na pražském Vypichu v sobotu pořádá akci, při níž vyzývá novou generaci: „Pojďte můj rekord překonat!“
Je to trochu nadsázka, protože v předpolí obory Hvězda v areálu konečné na Vypichu bude v sobotu odpoledne vyměřena skutečná čtyřistametrová trať, i když s dětskými překážkami. A každý si v rámci akce na oslavu začátku prázdnin může vyzkoušet, jaké to je proběhnout si trať, kterou Mužík v srpnu 1997 překonal za 48,27 sekundy. Titulní výzva je jasná: „Přeskoč Jirku!“ Odpoledne začíná už ve 13 hodin.
Co vás motivovalo akci uspořádat?
„Pořádáme už druhý ročník. Uzrávalo to delší čas, vždycky jsem něco takového chtěl udělat. Doba, co proběhla, byla celkem brutální pro všechny, i s ohledem na sport. Snažíme se zapojit děti, vrátit je zpátky ke sportu, trošku je k němu nasměřovat. Tím, že mám doma taky děti, člověk o tom přemýšlí víc. Dělám pro ně dlouhodobě kempy, tak jsme to rozšířili o další věc. A ona se hned celkem ujala. Když člověk vidí nadšení dětí, spokojenost, je to supr.“
Jak funguje spojitost s výročím vašeho rekordu?
„Slaví už pár let… Je to strašný. Udělali jsme si trochu srandu. Na Vypichu bude na louce běh, který bude korespondovat se čtyřistametrovou vzdáleností. A budou tam sranda překážky, aby je přeskočili všichni od malých prcků. Je to výzva: Pojďte překonat můj letitý rekord! Naměřili jsme ale poctivou čtyřstovku. Tak ať se s tím vyrovnají! (směje se) Snažíme se to připravit, aby každý dostal nějaký dárek, a nejlepší budou mít pěknou medaili. Nedokážu odhadnout, kolik dětí přijde, ale rádi bychom, aby jich bylo co nejvíc.“
Rok po tragédii bude Hodonín hostit českou atletickou elitu. Jak vypadal stadion po řádění tornáda?
Video se připravuje ...
Co říkáte na to, že váš výkon z Atén drží tak dlouho?
„Těžko říct… Teď mi jeden kamarád volal, že byly v televizi Branky, body, vteřiny po pětadvaceti letech a tam můj první český rekord ze Strahova, z Odložila. Tam jsem běžel 49,30 a překonal jsem v té době dvacet tři let starý rekord pana Kodejše. Spekulovali jsme, kolik vydrží tady ten. Posunulo se to o jednu vteřinu. 49,30 byl pořád supr výkon, ale z evropského a světového hlediska to neznamenalo nic. 48,27 znamenalo finále mistrovství světa. Tady je vidět propastný rozdíl té vteřiny, která se zdá strašně krátká. Těžko říct, jak dlouho rekord vydrží. Donedávna jsme si mysleli, že světový rekord Honzy Železného je nepřekonatelný, a najednou se objevil Němec, který za ním zaostal jen sedmdesát centimetrů.“
Od vaší éry v Česku bylo pár solidních vašich nástupců, včetně současného krále disciplíny Víta Müllera, ale nikdo se k vám nepřiblížil. Co člověk potřebuje, aby na takový čas mohl útočit?
„To je strašně těžké srovnávat. Celá česká atletika jde výkonnostně dolů. Nebudeme hodnotit mladší ročníky, které jsou extrémně vyhnané, že běhají brutální časy, překonávají se žákovské dorostenecké a juniorské rekordy. Člověk si říká, že by pak měli běhat o vteřinu rychleji než Maslák, Mužík, že by měli zaběhnout stovku pod deset. A ono to takhle není.“
Proč?
„Když mně bylo šestnáct, vyhrával jsem dorostenecké mistrovství republiky v dálce, trojskoku. Dělali jsme to zábavnou formou. Dneska děti v tomhle věku jezdí po soustředěních, tráví kempy v zahraničí. Těžko hodnotit, někde asi chyba bude. Teď všichni už hodně brzy běhají speciální tréninky, posilují jako diví, berou podpůrné prostředky. My jsme nic z toho neznali. Rozvíjeli jsme se všestranně, a když jsem pak přišel do Prahy k panu Priščákovi, začal jsem trénovat a dostal se na soustředění do tepla, rázem to vyjelo do úplně jiných sfér.“
Témata:
atletika, sport, rekord, Česko, Praha, Evropa, Mistrovství světa v ledním hokeji, Athény, Jiří Mužík, Vít Müller, Vypich, Sport na Heureka.cz
Související články
