Vypadá jako normální hubený kluk. Je v něm ale něco speciálního. Petru Meindlschmidovi je teprve sedmnáct let, ve skoku do dálky už ale zlomil dávné dorostenecké rekordy, jeden z nich vzal slavnému Robertu Změlíkovi. Ve své kategorii je druhý na světě a na Odložilově memoriálu se blýsknul výkonem 772 centimetrů a porazil národního rekordmana Radka Jušku. Vtip je v tom, že zároveň zatím stále hraje fotbal za dorost Slovácka.
V dálkařském sektoru už vlastně neměl být. Už vloni Petr Meindlschmid líčil, že do vesmíru rozjetou atletickou kariéru hodlá obětovat své vášni pro fotbal. Atletika ho ale stále nechce pustit. „Furt se mi to šrotuje v hlavě,“ řekl Meindlchmid poté, co při Odložilově memoriálu vybojoval druhé místo, zatím svůj životní atletický výsledek.
Co na to říkáte?
„Co k tomu říct, určitě to potěší. Díky počasí to na začátku moc nevypadlo, pršelo celou dobu, bylo mokro. Ale naštěstí si myslím, že jsem to kvalitně odskákal, jsem se sebou spokojený.“
Přitom pořád hrajete i fotbal, jak oba sporty kombinujete?
„Je to komplikované. Fotbaloví trenéři v tom moc ohlední nejsou, tam musím dávat přednost fotbalu. Ale na každé závody, kde se to nekryje, se snažím jít. S trenérem jsme domluvení, že se mnou taky jezdí na všechny závody, co může. Fotbalový trénink mám každý den. A atletický… Jsem domluvený se školou, že chybím na nějaké hodiny tělocviku, hodiny výtvarky, místo toho mám dvě hodiny týdně atletický trénink.“
Co pro vás znamená fotbal, a co atletika?
„Fotbal hraju od mládí, je to sport, na kterém jsem vyrůstal. V atletice se cítím dobře v kolektivu. Je to věc, která se hrozně rychle dala na úroveň fotbalu. Na rozhodování je to těžké. Atletiku dělám třetím rokem. Na školních závodech jsem vždycky skákal daleko, běhal rychle. Měnil jsem školu kvůli fotbalu, šel jsem hrát za Slovácko do Uherského Hradiště. Tam jsem už byl v areálu atletů, tak jsem do toho zařadil i atletiku. Vyhlédli si mě a oslovili mě, jestli bych neměl zájem dělat ve volném čase i atletiku.“
Tlačí na vás trenéři?
„Můj atletický trenér moc ne, ten je v tom naštěstí hodně shovívavý, ale fotbaloví trenéři na mě hodně tlačí.“
Co s vámi dělá, že v atletice boříte rekordy?
„Je to těžké, furt nad tím přemýšlím, furt se mi to šrotuje v hlavě. Je to těžké, když mně někteří říkají, že překonávám rekordy, že skáču tolik, že se to ještě nevidělo… Na moji psychiku je to obtížné.“
Vidíte, že jste speciální talent?
„V atletice, tam to jde hodně vidět. Je to pro mě hrozně těžké. Je vidět, že v atletice jsem v něčem výjimečný a ve fotbale to mám vydřené tréninkem a dřinou. Jsou to úplně odlišné světy. V atletice to mám nadáním a ve fotbale vydřené snahou, kterou jsem do toho dal. Problém je, že já si ani neuvědomuju, o kolik jsem nad těmi kluky v mém věku. Já to v tom tolik nevidím, sám si to neuvědomuju.“
Neříkáte si, že kdybyste trénoval jenom atletiku, mohl byste být ještě lepší?
„Určitě, kdybych se naplno věnoval jenom atletice, tak si myslím, že by to určitě vyletělo o dost víc než teď.“
I Radek Juška hrával v mládí fotbal, bavili jste se o tom?
„Bavili jsme se o tom dneska prakticky celý den. Říkal mně, že se těší, až se vykašlu na to kopat a začnu pořádně skákat…“ (směje se)
Víte o případu Tomáše Kalase, který kdysi taky dobře skákal do dálky i do výšky a nakonec si vybral fotbalovou kariéru?
„Moc jsem se tím radši nezaobíral. Snažím se dělat moje rozhodnutí a svůj příběh, než bych hleděl na příběhy ostatních a rozhodoval se podle nich. Snažím se rozhodovat sám.“
Co si tedy vyberete z bohaté nabídky atletických šampionátů, kterých se můžete účastnit? Můžete jet na dorostenecký olympijský festival i na ME do 23 let…
„Z velkých akcí mám nejdřív EYOF a potom mám mistrovství Evropy juniorů, do vyšší kategorie nepůjdu.“
Co fotbalová reprezentace, jste tam ještě ve hře?
„Už moc ne. Byl jsem v základní sestavě, pak jsem byl v širším kádru. Teďka už se tam moc neobjevuju. Je to taky ukazatel, že to ve fotbale, v uvozovkách, upadá, že už vrchol, kdy jsem byl v reprezentaci, byl a už je to jinde. Ale na druhou stranu, nikdo neříká, že se tam zase nemůžu objevit. Uvidíme, co bude dál.“
Představte si sebe na olympiádě v dálce, nebo na mistrovství světa ve fotbale. Kde se vidíte?
„Takhle do budoucna jsem o tom zatím ještě nepřemýšlel. Obojí by samozřejmě bylo strašně hezké.“
| Pořadí | Jméno | Země | Vzdálenost (cm) |
|---|---|---|---|
| 1 | Temosi Masikane | JAR | 793 |
| 2 | Petr Meindlschmid | ČR | 781 |
| 3 | Luka Boškovič | Srb. | 763 |
Témata:
sport, skok do dálky, rekord, Olympijské hry, fotbal, Slovácko, Jihoafrická republika, Tomáš Kalas, Radek Juška, atletika, Mistrovství světa ve fotbale, Robert Změlík, Fotbal na Heureka.cz
Související články
