Martin Hašek
24. června 2023 • 10:10

Jsem zpět, hlásí česká naděje po pádu na schodech. Řeší i zvláštní pravidlo

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Jarolím: Slavia? Míň arogance, víc kreativity. Drahé posily zatím nejsou znát
Furch po nástupu k Boleslavi: Brno jsem si oblíbil, ale život mění plány
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z POLSKA | Je to medailová závodnice a teprve se rozjíždí. Po přelomové bronzové medaili z halového ME v Istanbulu tyčkařku Amálii Švábíkovou na startu nové sezony zabrzdilo kuriozní zranění kotníku. V sobotu odpoledne bude ale na Slezském stadionu v Chořově připravená pomoct českému týmu na Evropských hrách k záchraně v elitní skupině ME družstev. „Nebolí to,“ ujistila.



Životní rok jí zkomplikoval jediný moment.

„Taková blbost… Pospíchala jsem na trénink. Máme doma kluzké, dřevěné schody. Uklouzla jsem, měla jsem pohmožděný kotník,“ vzpomíná Švábíková. „Už je to úplně v pořádku. Otok splasknul, léčilo se to klidem. Naštěstí jsem nemusela mít ani berle.“

Třiadvacetiletá tyčkařka je jednou z mála českých atletek na úrovni světové špičky. Kdysi začínala se snowboardcrossem a jezdila v týmu s Evou Adamczykovou. Pak ji ale přilákala atletika.

V roce 2017 se už ve svých sedmnácti předvedla na světovém šampionátu v Londýně. Tam sice v kvalifikaci nezaložila, ale pracovala na sobě dál a sbírala mládežnické medaile. V roce 2018 se stala juniorskou mistryní světa, v roce 2021 vyhrála mistrovství Evropy do 23 let. A letos v zimě už se úspěšně utkala s dospělou špičkou – parádní osobní rekord 470 centimetrů jí přinesl bronz z halového ME v Istanbulu.

A hned na úvod jara skočila na extralize v Plzni 461 centimetrů, zatím nejvýš v kariéře pod širým nebem.

„Extraliga byla super. Byla jsem překvapená, že se mi hned druhým závodem podařilo překonat venkovní osobní rekord. A že jsem se přenesla přes výšku 460. Do začátku sezony mi to naznačilo, že by to mohlo jít, že se z haly něco přeneslo,“ řekla Švábíková.

Pak ale přišlo nešťastné uklouznutí na schodech. Na startovní listině Memoriálu Josefa Odložila na Julisce sice jméno Švábíková nechybělo. Závodila ale jen její mladší sestra Apolena, Amálie ledovala kotník. Jediný benefit pro ni znamenalo, že se na Julisce nemusela potýkat s tyčí během chladného večera v průtrži mračen.

„Připravovali jsme se na Memoriála Josefa Odložila, který jsem kvůli tomu musela odložit,“ usmívá se Švábíková hořce. „Musím říct, že na začátku jsem to dost oplakala. Mrzelo mě to, měla jsem tam celou rodinu, závodila mladší ségra, mohly jsme závodit spolu... Mrzelo mě, že tam nebudu. Když jsem viděla, jaké měly počasí, bylo mi holek líto.“

Teď už je ale Švábíková zase fit. Má za sebou comebackový mítink v Turku, kde skočila 446 centimetrů. Po návratu do Prahy si pak na Julisce zatrénovala s kanadskou tyčkařkou Alyshou Newmanovou.

„My jsme už v Turku jsme se viděly a říkala mi, že mezi závody bude pět dní v Praze, že bychom mohly dát nějaký trénink, ať ji napíšu, že se domluvíme“ vysvětlovala Švábíková. „Její trenér je Čech, pochází z Jablonce nad Nisou. Vždycky se rád vrací do Česka.“

V sobotu odpoledne na ni v Chořově bude spoléhat český tým, který od ní nutně potřebuje výrazný bodový příspěvek, který by pomohl k záchraně v elitní skupině ME družstev.

„Je to trošičku závazek, protože vás to svazuje, že musíte nějaké body vybojovat. Ale je to závazek jako každý jiný, budu se snažit koncentrovat jako pokaždé,“ líčí Švábíková. „Tlak tam samozřejmě trochu je, ale to je i na velkých individuálních soutěžích.“

V Chořově zřejmě nebudou ideální podmínky, protože v jižním Polsku od rána prší. Další komplikací pro závodnice bude pravidlo, podle kterého jsou v celé soutěži možné jen čtyři nezdařené pokusy.

„Do každého závodu jdu s tím, že je třeba skákat na první pokusy, protože to může rozhodovat o celkovém výsledku. Budu myslet na to, abych vybojovala co nejvíc bodů pro tým, abych kvůli čtyřem křížkům nevypadla,“ ujišťuje Švábíková, i když z kontroverzního pravidla není nadšená. „Já na jednu stranu chápu, že pro fanoušky je to atraktivní. Favoritka kvůli tomu, že neskáče na první pokusy, může vypadnout na výšce, která je pro ni jednoduchá. Ale já osobně si myslím, že by se mělo bojovat do posledního křížku, do poslední výšky. My atleti bychom to pravidlo radši neměli…“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud