Duplantis před Zlatou tretrou: O rekord se můžu pokoušet každý den
Jestli je někdo nový Bolt světové atletiky, je to tenhle unikátní kluk. Usměvavý střapatý tyčkař Mondo Duplantis v posledních třech letech už šestkrát posunul světový rekord. V Ostravě se před úterní Zlatou tretrou ukázal jako sebevědomý chlapík, vědomý si své výjimečnosti. „Tenhle stadion si zaslouží šestimetrový skok,“ usmál se na předzávodní tiskovce.
Když dorazil do hotelu, manažer mítinku Alfonz Juck hned přišel zkontrolovat, jestli s ním přiletěly v pořádku i všechny jeho tyče. Duplantis má na Zlaté tretře všechno připraveno. Očekávaným deseti tisícům lidí na tribunách chce v úterý předvést svou show, při níž nikdy není daleko k rekordům. Jeho posledním je zatím březnový skok z Clermont-Ferrand do výšky 622 centimetrů.
V letní sezoně jste zatím vyhrál tři závody s nejlepším výkonem 611 z Hengela. Jak dosavadní závody hodnotíte?
„Řekl bych, že jsem tam, kde chci být. S mítinky jsem spokojený. Jsem v dobré formě, jsem rychlý, silný. Technicky jsem na tom, jak mám. Mám dost sebevědomí.“
Rekord mítinku drží Sam Kendricks výkonem 593 centimetrů, věříte si na něj?
(usmívá se) „Stadion si zaslouží šestimetrový skok. To bude pro mě velký cíl. A když skočím šest metrů, tak se budu snažit skočit víc.“
Drtivou většinu vašich závodů vyhráváte a můžete si pak zvolit útok na světový rekord. Jak poznáte, že je pro něj vhodný den?
„Musím se cítit dobře, na správném místě. Potřebuju, aby se sešlo hodně věcí. V hale je to trochu jednodušší, jsem tam konzistentnější, nehrozí tam vítr a špatné počasí. Do každého závodu jdu na sto procent, chci skákat co nejvýš. Věřím, že světový rekord můžu skočit na každém závodě. Není to asi možné vždycky. Ale teď jsem v takové formě, že se o světový rekord můžu pokoušet každý den, když se všechno sejde a budu mít dobrý vítr.“
Pomůže vám nové místo tyčkařského sektoru na vítkovickém stadionu, který pořadatelé přesunuli od startu stovky přímo pod hlavní tribunu?
„Byl jsem tam. Vypadá to dobře. Co se týče větru, tenhle směr by měl být dobrý.“
Můžete popsat vaše naladění, když se pokoušíte o světový rekord?
„Neřekl bych, že by to bylo něco bláznivého. Když je laťka na hodnotě světového rekordu, snažím se být uvolněný. Vezmu některou z tvrdých tyčí, které mám ve vaku, a snažím se do toho dát co nejvíc rychlosti a energie. Soustředím se na běh a dobrý rytmus.“
Jste už dlouho na vrcholu, nejste někdy mentálně unavený?
„Já to miluju odmalička. Když jsem byl mladší, měl jsem hlad dokázat to, co jsem v posledních letech dokázal. Teď to není ten samý styl hladu. Ale pořád to miluju. Miluju závodit. Pro mě je těžké představit si život bez skákání o tyči. Patří to k mému dennímu životu. Skáču na té nejvyšší úrovni a jsem v tom dobrý. Když se cítím dobře, cítím, že mě nic nezastaví. A to je hodně silný pocit. Je to prostě tyč. Je to sport, který dělám už hodně dlouho. Je to něco, v čem jsem nejlepší na světě. Nechci si to zbytečně komplikovat. Jsem dobře připravený a sebevědomý.“
Před ostatními soupeři máte viditelný náskok, neocenil byste nějakého vážnějšího soupeře?
„Jsem to já a laťka. Pro všechny je to závod mezi ním a laťkou. Musíte ji přeskočit. Není to závod proti ostatním, ti jsou jenom ve výsledcích. Jste to vy, kdo musí skočit vysoko. Když závodíte proti něčemu, ztratíte soustředění na to, o čem tyčka je. Já se soustředím na sebe. Skáču nejvýš, jak to jde. Nepřipouštím si tlak.“
Myslíte, že až jednou skočíte váš poslední rekord, vydrží třeba třicet let?
„O tom moc nepřemýšlím. Mám nějaký prostor, kam se posouvat. Je to velmi inspirující. Lhal bych, kdybych řekl, že nechci, aby moje rekordy vydržely třicet let. Ale co můžu kontrolovat, je skákat co nejvýš. Když se to stane, bude to skvělé.“
Kde jsou podle vás v tyčce lidské limity?
„To je opravdu těžké říct… Jsem asi jeden z těch lidí, kteří by na to mohli přijít… (usmívá se) Záleží na proměnných, na vývoji technologií, na vývoji tyčí. V posledních třiceti letech se to vyvinulo hodně, což není špatná věc.“
