Mo Farah: pohnutý osud legendy. Rytíř, který měl pracovat jako sluha

Fotogalerie

Marie Sehnálková

Atletika13. září 202312:20

Začít diskusi (0)

Je jedním z nejlepších vytrvalců všech dob. Čtyřnásobný olympijský vítěz a šestinásobný mistr světa Mohamed Farah. Vždy dobře naloženého běžce s širokým úsměvem doma v Británii milují. Nyní se ve svých 40 letech rozhodl definitivně ukončit kariéru. Přečtěte si životní příběh rodáka ze Somálska, kterého v devíti letech odvlekli do Londýna, kde měl pracovat jako sluha.

Jen těžko byste hledali větší běžeckou legendu. Čtyřicetiletý rychlík Mohamed Farah odchází do sportovního důchodu se životopisem ověnčeným úspěchy. Na tratích 5000 a 10 000 metrů dokázal to, co nikdy jiný před ním. Za obdivuhodné výkony ho britská královna dokonce pasovala na rytíře.

Běžeckou kariéru se rozhodl symbolicky zakončit na půlmaratonu v Newcastlu, který v minulosti celkem šestkrát ovládl. I přes veškeré snahy však další vítězství do sbírky tentokrát přidat nedokázal. Ve čtyřiceti letech dorazil do cíle na čtvrtém místě. „Běh je pro mě vším. Je to věc, která mě zachránila,“ vykládal v cíli dojatý šampion. Svá slova myslel upřímně, bez nadsázky. Poté, co byl v dětství odvlečen z Afriky do Evropy, se pro něj pohyb stal jediným smyslem života.

Celý svět se dlouhé roky domníval, že Farah pochází z uprchlické rodiny, která se odstěhovala do Británie za lepším životem. Loni v létě se však hvězdný běžec rozhodl odkrýt svůj skutečný životní příběh. „Léta jsem to v sobě dusil. Nemůžete to ale dělat donekonečna,“ uvedl v pořadu BBC Documentaries.

Jeho skutečné jméno zní Hussein Abdi Kahin. Mohamed Farah mu začala říkat žena, která ho ze Somálska převezla do Velké Británie. „Bylo mi v té době asi devět. Řekla, že mě vezme do Evropy, kde budu bydlet se svými příbuznými. Byl jsem z toho nadšený. Nikdy před tím jsem letadlem necestoval,“ vzpomínal na moment, jenž zcela zásadně ovlivnil celý jeho další život.

Co se děje, začalo malému chlapci docházet až v Londýně, kde mu žena zabavila papír s kontaktními údaji na příbuzné. „Přímo přede mnou ho roztrhala a hodila do koše. V tu chvíli jsem věděl, že jsem v průšvihu,“ vyprávěl Farah.

Zachránce tělocvikář

První dva roky v Londýně mu „nová“ rodina nedovolovala ani pravidelně chodit do školy. Většinu času tak trávil zavřený v bytě, kde dělal domácí práce a pomáhal s péčí o děti. V 11 letech ho ale přece jen přihlásili na nedalekou základku, kde uvedli, že je synem somálských uprchlíků. „Vyhrožovali mi, že pokud budu chtít ještě někdy vidět svou rodinu, nemám nic neříkat,“ vzpomínal šampion.

Jedinými světlými momenty života malého chlapce se staly hodiny tělesné výchovy. Učitel Alan Watkinson ihned rozpoznal mimořádný talent. „Jediná věc, kterou jsem mohl dělat, abych nemusel pořád myslet na to, co se stalo, bylo vypadnout ven a utíkat,“ líčil Farah v dokumentu.

S tělocvikářem se nakonec sblížil a svěřil mu svůj příběh. Zkušený pedagog neváhal, kontaktoval ohledně celé záležitosti místní sociální úřad a ten umístil chlapce do nové rodiny. Starat se o něj začala matka spolužáka, která rovněž pocházela ze Somálska.

„Říkal jsem jí teta Kinsi. Opravdu o mě pečovala, byl jsem u ní šťastný. Stále mi ale chyběla moje pravá rodina. Od té doby, co jsem přišel ke Kinsi, se však všechno hodně zlepšilo.“

Shledání s matkou

Díky změně životního prostředí a péči, šly nahoru i sportovní výkony. Ve 14 letech mladého sportovce vybrali, aby soutěžil za žáky na mezinárodních závodech v Lotyšsku. Mělo to však háček - somálský chlapec neměl cestovní pas. I v tomto případě opět pomohl učitel Watkinson. Vyřídil všechny potřebné dokumenty a umožnil mu získat britské občanství. Britem se stal oficiálně v červnu roku 2000.

Díky pozoruhodným sportovním výkonům a mediální publicitě se o Mohamedu Farahovi nakonec doslechla i jeho vlastní rodina, která stále žije v Somálsku. Závodníka kontaktovala prostřednictvím somálské komunity žijící v Londýně. A po letech došlo k šťastnému shledání.

V dokumentu BBC závodníkova matka vysvětlila, jak k nešťastné události, která rodině změnila život, došlo. „Syna jsem kvůli občanské válce poslala ke strýci do Džibuti. O tom, co se přihodilo, jsem neměla tušení. Nikdo mi nic neřekl. Ztratila jsem s ním kontakt. Neměli jsme telefony, nebyly silnice… Nic tu nezůstalo. Země byla zdevastovaná,“ líčila objímajíc svého syna.

Tento pozoruhodný příběh, který vyšel na světlo světa teprve loni, udělal z Mo Faraha v Británii ještě oblíbenějšího sportovce, než jakým byl doposud. Na jeho posledním závodě v Newcastlu mu aplaudovaly tisíce fanoušků. „Go Mo Go,“ „Thi is your Mo Ment“, stálo na nápisech podél trati.

„Úžasná kariéra. Ale je opravdu důležité, abyste v určitou chvíli věděli, kdy skončit,“ dodal po svém posledním startu bývalý šampion v dráhových závodech. Ani po ukončení kariéry od atletiky zcela odejít nehodlá. „Chci se věnovat přípravě dětí, abych sportu něco vrátil,“ prohlásil.