Showman Duplantis: Boltem ještě není, ale blíží se. V čem se mu už vyrovnal?
Je z něj už král současné světové atletiky? Švédský tyčkař Mondo Duplantis nepřestává předkládat další argumenty. Koncem minulého týdne v Chořově už potřetí během letošního roku posunul světový rekord, cítí se líp i jako showman pro diváky. „Boltem samozřejmě ještě není, ale vítězí, překonává rekordy, v něčem už se mu vyrovnal,“ říká atletický insider Alfonz Juck.
Bylo to na jaře 1985. Boleslav Patera, pozdější uznávaný tyčkařský trenér, na začátku své kariéry právě auditoriu předčítal závěry své studentské vědecké činnosti na Fakultě tělesné výchovy. A přišel se závěrem, podle něhož by Sergej Bubka při náležitém využití náběhové rychlosti mohl skočit až 642 centimetrů.
„V sále to zašumělo, všichni se divně usmáli: Spočítal nějakou kravinu…“ usmívá se Patera po letech. „Závěrem té práce bylo, že lze očekávat prudké zvyšování světového rekordu ve skoku o tyči. Dělal jsem ji v březnu 1985. V červenci skočil Bubka šest metrů.“
To léto se legendární Ukrajinec Sergej Bubka poprvé dostal na hranici, která tehdy fascinovala. Rok předtím v Římě to poprvé zkusil. V Paříži na závodě, který spolupořádal deník FKS l´Humanité, už uspěl. A dovolil si odvážnou předpověď: „Myslím si, že ani skok přes laťku na sedmi metrech není v budoucnosti nereálný.“
Vývoj ukázal, že to půjde tak snadno. Bubka sám se dostal na hranici 615 centimetrů a teď už rekordy posouvá jeho nástupce Mondo Duplantis. První nabídl publiku v zimě 2020, v neděli v Chořově už historický výkon posunul podesáté. Aktuálně je na čísle 626 centimetrů. Je z něj stroj na rekordy. Jako kdysi Bubka nebo později nejslavnější atlet dějin Usain Bolt.
„Cesta pokračuje, jde správným směrem,“ hodnotí Alfonz Juck, který už Duplantise dvakrát přivezl do Ostravy na Zlatou tretru. „Z pohledu jeho osobnosti je vidět, že začíná víc budovat svoje charisma. Doteď působil klidněji, teď po úspěšných pokusech přidává gesta. Snaží si vytvářet image rekordmana, který spolupracuje s publikem. Je víc viditelný, přátelský k fanouškům. Jeho cesta, aby se stal největší absolutní hvězdou světové atletiky, stále pokračuje.“
Bubka závodil v době, kdy bývali elitní atleti automaticky hvězdami globálního sportu. Jestli s někým soupeřil o pozornost, tak s Carlem Lewisem, Michaelem Johnsonem, Janem Železným či Edwinem Mosesem.
Duplantisova éra nastala v době, kdy atletika dávno ztratila všeobecnou vážnost z Bubkových i Boltových dob. Sportovně paradoxně zažívá nejlepší období dějin. Kromě Duplantise má překážkáře Warholma, McLaughlinovou-Levroneovou či Hollowaye, běžce Ingebrigtsena, koulaře Crousera, sprintera Lylese, diskaře Aleknu, výškařku Mahučichovou či hvězdné africké vytrvalce.
Nabízí prvek něčeho fenomenálního
Jestli se ale někdo blíží Boltově popularitě i mimo dráhu, je to Duplantis. Z mladého génia je už osvědčeným jménem. Světové rekordy sází opakovaně a podobně jako velký Jamajčan tak nabízí fanouškům prvek očekávání něčeho fenomenálního, který pak naplňuje svými rekordy.
„Tyč a sprinty je něco jiného. Každému je jasné, že v tyči se dají rekordy přidávat po centimetru. V něčem je to jednodušší, i když posouvat hranice lidských možností není jednoduché nikdy,“ říká Juck. „Je na dobré cestě, aby atletiku povznesl. Pomohla olympiáda, která atletiku upevnila na místě číslo jedna mezi olympijskými sporty. Mondovi pomáhá, jaký je suverén. V dřívějších sezonách měl jeden, dva starty, které mu nevyšly. Tento rok žádný takový start neměl. Mimo Diamantové ligy nesoutěží, má dostatek sil a může využít, co natrénoval.“
Tyčka není sprint, ale má své atraktivní atributy. Když skáče Duplantis, je to tak trochu cirkusová show. Akrobat ve vzduchu předvádí svá kouzla, pro moment u laťky si chytá pozornost plných stadionů i diváků u televizí, tabletů či telefonů. Je ladný a zároveň dynamický. A přesto, že je nejlepší v historii, na první pohled se zdá, že se pořád zdokonaluje. A zřejmě to bude pravda. Letos Duplantis vyjma kvalifikací na vrcholných závodech neskočil pod šest metrů.
„Někdo řekl, že skok o tyči je nejtěžší pohybová aktivita člověka, v které se závodí. Než se ji naučíte v dokonalém mistrovství, trvá to dlouho,“ vysvětluje Patera. „Gymnasti se od pěti do jedenácti let naučí všechny nejtěžší prvky a potom už jenom přidávají sílu. Mondo skáče od pěti let, už v jedenácti to bylo dobré, ale strukturu furt vylepšuje, pracuje na drobných detailech, které perfekcionizují jeho výkon do toho mistrovství.“
Duplantis přitom nezávodí ve vzduchoprázdnu. V neděli v Chořově kromě něho přeskočili šest metrů i Američan Sam Kendricks a Řek Emmanouil Karalis. Jenže sám je ještě v úplně jiné třídě, především kvůli své náběhové rychlosti přes deset metrů za sekundu, čímž se vyrovnal Bubkovi. A taky kvůli své originální technice a schopnosti orientovat se ve vzduchu.
Bubka měl výhody v tom, že...
„Myslím si, že je výjimečný. Za ním nevidím nikoho, kdo by se mu mohl rovnat. Technika je nekopírovatelná. Nepřenositelná je rychlost, kterou má v genech, nastavení postavy, jak si dokáže spouštět tyč, timovat ji do šuplíku,“ vysvětluje Patera. „Jeho skok není biomechanicky výjimečný, výjimečná je ta rychlost přes deset metrů za vteřinu. Může se najít někdo, kdo bude nabíhat rychle, ale není pravděpodobné, že bude mít tu senzitivitu. Obratnost a orientace v prostoru se vytváří léta.“
Všechny tyto předpoklady Duplantis přetváří v jistotu nad šestimetrovou hranicí, která je pro jeho soupeře stále sváteční návštěvou. Závodů, v nichž překonal šest metrů, už má za sebou 66, o dvacet víc, než zvládnul Bubka za celou kariéru.
V počtu světových rekordů se mu ale vyrovná jen těžko. Atletičtí statistici Bubkovi počítají pětatřicet historických výkonů, ač osm z nich padlo ještě před érou, odkdy Světová atletika oficiálně uznává rekordy z haly.
Bubka měl výhodu v tom, že mohl se stejným výkonem překonat rekord dvakrát – v hale i venku. Absolutní hodnotu rekordu posunul patnáctkrát, tomu už se Duplantis s deseti zářezy blíží. A očekává se, že své možnosti ještě ani nepoškádlil. Jeho tatínek Greg mu věří i na výšku 640 centimetrů.
Pořadatelé mítinků na celém světě se o Duplantise perou. Do konce sezony se ukáže ještě v Curychu a při finále Diamantové ligy v Bruselu. Organizátoři Zlaté tretry ho touží příští rok znovu přivézt do Ostravy.
„Snažíme se udržet tradici jeho startů. Dáváme si pozor i na termín, aby nekolidoval s Diamantovou ligou ve Stockholmu,“ říká Juck. „Rádi bychom ho přivezli zpátky do Ostravy. Snad bude počasí na to, aby mohl rekord skočit. Změnili jsme už sektor, připravili jsme všechny podmínky, aby rekord v Ostravě skočit mohl. První v řadě je jeho forma, ne každý den se překonávají rekordy. Jinak by tomu nic nemělo bránit.“
| 626 cm | osobní rekord | 615 cm |
| 10 | světové rekordy | 35 |
| 10 | absolutní rekordy | 15 |
| 64 | závodů přes 6 metrů | 44 |
| 106 | závodů přes 580 cm | 184 |
| 2x (2021, 2024) | olympijský vítěz | 1x (1988) |
| 2x (2022, 2023) | mistr světa | 3x (1983, 1987, 1991) |
