Hvězda budoucnosti: Trénuje jak Rocky, proč v šipkách nefandí Littlerovi
Svět má Jakoba Ingebrigtsena, Česku na středních tratích dorůstá mladý fenomén Jakub Dudycha. Juniorský mistr Evropy v dorostu i mezi juniory má pro zimní halovou sezonu cíl hodící se k jeho hvězdné perspektivě – na půlce chce překonat českého rekordmana Jakuba Holušu. Ve volných chvílích rád hraje šipky, fanouškem šampiona Luka Littlera není.
Že chybělo štěstíčko? S tím na Jakuba Dudychu nechoďte. Jeden z nejvýraznějších talentů české atletiky si na loňské olympiádě v Paříži prožil hned dvě traumata. V rozběhu mu uniknul přímý postup do semifinále kvůli čtyřem setinám, které mu scházely na Tshepiso Masalelu z Botswany. V opravě se pak zcela vyčerpaný vůbec nedostal do cíle. Smůla? Takhle to Dudycha nebere.
„Já bych neřekl, že byla Paříž úplně smolná. V rozběhu jsem předvedl to nejlepší, co jsem mohl, ale Masalela byl prostě rychlejší, o trošičku. Neměl štěstí, že tam byl dřív, prostě byl lepší ten den. A byl lepší i jakýkoli jiný den, ještě jsem ho nikdy neporazil,“ říká Dudycha. „Samozřejmě to hodně mrzelo, vím, že jsem byl fakt kousíček.“
O to, aby se na Stade de France vůbec mohl ukázat, bojoval v náročném kvalifikačním systému celé jaro a během olympiády závodil na samé hraně svých tehdejších možností. Po neúspěšném rozběhu byl fyzicky tak zničený, že ho z dráhy odváželi na vozíčku, zatímco zvracel do pytlíku.
Běhání ve sněhu? Úplně mi to nevadí
„Asi to byla kombinace toho, že mi po rozběhu bylo hodně blbě, nezvládl jsem se kloudně dojíst, hodně jsem po tom závodě zvracel. Museli jsme honit ranking, abych se dostal do Paříže. Závodů bylo opravdu hodně,“ líčil Dudycha. „Podnikli jsme kroky, aby se mi nestalo, co v opravě, že mi takhle došlo. Doufám, že se mi to nikdy nestane.“
Drsné pařížské zážitky budou motorem do další kariéry chlapce, který se zdá výjimečný. Loni teprve v osmnácti letech výkonem 1:44,82 minuty překonal na půlce venkovní národní rekord Lukáše Vydry z roku 1998. A pro zimní sezonu v hale cílí na historický český čas Jakuba Holuši 1:46,09 z roku 2010. Šanci dostane už v úterý na prestižním Czech Indoor Gala, zlatém mítinku halové tour Světové atletiky.
„Ideální závod by byl ten, kdy by se mi podařilo překonat halový národní rekord. To je pro halu velký cíl,“ říká Dudycha. „Kuba o tom asi neví, ale musí mu být jasné, že bych to jednou chtěl překonat. Kdyby to nevyšlo letos, budu o to usilovat někdy v budoucnu.“
Dudycha se s trenérem Lukášem Dejdarem věnuje rozjezdu své nadějné kariéry ve Vysokém Mýtě. Na místním stadioně mu v zimě občas nezbývá nic jiného, než běhat ve sněhu, tak jak to dělal Sylvester Stalonne ve filmu Rocky IV, když se připravoval na souboj s Ivanem Dragem s tváří Dolpha Lundgrena.
„Nebylo u nás odhrnuto, šli jsme tři úseky ve sněhu, pak ještě šestistovku. Ale mně to úplně nevadí,“ usmívá se Dudycha.
I jeho úspěchy přispěly k tomu, že se místní radní rozhodli investovat čtyřicet milionů korun do výstavby víc než 120 metrů dlouhého atletického tunelu.
Letos čeká Dudychu náročná sezona s několika vrcholnými závody. Navíc bude na jaře maturovat.
„Věnuju škole víc času. Někdy mi přijde, že není ani čas mít nějaký čas pro sebe a zahrát si třeba šipky. Já nejsem moc dobrý hráč šipek, zahraju si, když mám volno. Když se hrálo mistrovství světa, sledoval jsem to co nejvíc, jak jsem mohl. Fandil jsem van Gerwenovi i Kájovi Sedláčkovi. Bohužel, Kája vypadl v prvním kole a Mike ve finále,“ říká Dudycha.
Na boom kolem sedmnáctiletého anglického šampiona Luka Littlera nenaskočil.
„Mám radši Michaela,“ usmívá se.
