Svoboda: Běželo mi to samo
Sotva Petr Svoboda proběhl cílem rozběhu na 60 metrů překážek, radoval se, jako by už na halovém mistrovství Evropy v Turíně vyhrál finálový závod.
Smekl pomyslný klobouk, zvedal ruce, prováděl vítězná teatrální gesta před publikem, v němž vlály české vlajky.Chtěl totiž poděkovat všem lidem, kteří se před atletickým šampionátem starali o jeho zraněnou nohu.
Nechybělo totiž moc a Svoboda v Turíně vůbec nebyl. Nyní se ale pasoval do role adepta na jednu z medailí. "Děkoval jsem všem, že jsem zdravý," řekl novinářům český rekordman v hale i na venkovních 110 metrech překážek.Věří, že po večerním finále bude běhat čestná kolečka. Tak se mu zvedlo sebevědomí po vydařeném rozběhu.
Překážkář Svoboda v semifinále >>>
"Hlavně jsem zdravý, takže jsem kynul na trenéra, že mu děkuji," popisoval svá gesta. "Přežil jsem rozběh, navíc to vidím dobře i pro finále," naznačil.Do semifinále postoupil druhým časem, třebaže neběžel vůbec naplno a šetřil se. "Nikdo tam nebyl, dalo se to pošetřit.
Ale běželo to samo," radoval se Svoboda. Jeho reakce přitom rozhodně nebyla z nejrychlejších, z bloků vyběhl až dvě desetiny sekundy po výstřelu. "A to jsem ještě měl kolizi na první překážce s támhletím tatarem," ukázal z legrace na vedle stojícího finského atleta Juhu Soncka.
"Málem jsem se dostal do jeho dráhy, ale vyrovnal jsem to," dodal.Před odpoledním soutěžním blokem se chystal do postele. "Jdu spát, jsem unavený jako čert," prohlásil. Rád by si zdříml alespoň hodinu a prý si ani nebude muset nařizovat budíka. "Nejlepší budík je můj kouč," připomněl Luďka Svobodu, svého jmenovce z Olympu Praha.
