Šebrle: Kralování je lepší než boj

Zatím je třetí za vedoucím Estoncem Mikkem Pahapillem a druhým Ukrajincem Oleksandrem Kasjanovem. V závěsu jsou Rus Drozdov, Ital Frullani a Němec Niklaus.

Mohl jste být výš, nebýt selhání v kouli, kde vám zapsali jen 15,14 metru…
„Ta koule… To nemá cenu si štěpit pusu. Já jsem na tréninku nešel pod patnáct padesát. Tam mělo být šestnáct padesát. A hodil jsem patnáct z místa. Měsíc jsem neházel a to mi hrozně chybí. Předtím to padalo celý leden do jednoho místa. I když jsem to podělal. Poslední měsíc už mi to ulítávalo. Při rozcvičení bylo vidět, že jsem na kouli koordinačně úplně mimo.“

Jak tenhle nezdar ovlivnil závod?
„Je to škoda, ztratil jsem tam šedesát bodů. Ale celkově dobrý.“

Bude to v neděli boj o zlato s Pahapillem?
„Zlato? Pahapill má fazonu jako kráva. Když si to pohlídá, bude to těžký. V tyči skáče kolem pěti, překážky nepoběží o moc hůř než já. Je pravda, že neumí běhat závěrečný kilometr. Ale já jsem teď taky moc neběhal. Je to všechno z voleje. Rozhodne asi tyčka.“

Jak se vám líbí úroveň závodu?
„Všichni dobře! I ten Ukrajinec Kasjanov. S tím jsem už závodil v Tallinnu. Věděl jsem, že je dobrý. To je určitě soupeř. Pahapill jede suverénně, Drozdov je dobrý. Nakonec to bude jedna z nejlepších Evrop. Protože já mám rozpočet na 6200 bodů a jsem asi minus třicet.“

Připouštíte si, že to v neděli může být holý boj o medaili?
„To bude boj o medaili! I Niklaus zaskákal, ten tam taky bude vysoko.“

Nestýská se vám během takového napínavého závodu po dobách, kdy jste jasně kraloval?
„To víte, že mě to bavilo víc. (smích) Nicméně až jednou zažiju dobrou sezonu s přípravou, věřím, že to bude o něco lepší. Škoda té koule. Od té jsem si sliboval nejvíc. A překvapivě byla nejhorší.“

Do jaké míry vaši výkonnost ovlivnily zdravotní potíže posledních týdnů?
„Trable mě obraly o dva, o tři týdny. Když jdete házet po třech týdnech, je to znát. Ale v kouli to byl koordinační problém. Já jsem na to měl. Noha je snad v pořádku, snad do toho můžu běžet.“

Ve skoku do výšky vám při druhém pokusu na 212 centimetrech vypršel čas. To bylo schválně?
„Jo. Už jsem nemohl. Cítil jsem, že to není s lehkostí. Na 209 už to byl vyloženě hec. Věděl jsem, že to dám jedním pokusem, nebo vůbec. Takže jsem si to schválně nechal utéct, abych neměl šanci skákat ještě potřetí. Protože už bylo pokusů jak na kostele. Na 215 jsem stoprocentně neměl.“

V dálce jste skočil solidních 772 centimetrů, proč jste ale vynechal poslední pokus?
„V plánu bylo 765. Možná bych skočil dál, ale nebylo by to nic razantního, možná pět centimetrů, kdyby se povedlo. Navíc je to nad rozpočet. Kdybych neměl to zranění, tak bych třetí pokus asi šel. Ale vzhledem k tomu, že třetí pokusy nejsou úplně mé a ten druhý pokus nebyl úplně povedený… Jsem spokojený i tak.“

Běžel jste úvodní šedesátku na jistotu? Čas 7,17 je vaším nejpomalejším v kariéře…
„Asi jo. Vyběhl jsem a docela se mi to povedlo. Běžel jsem s ostatními na třicítce a říkal jsem si: tak to je asi rychlý. A podvědomě jsem to trochu pustil, šetřil jsem se. Nějakých pět setinek tam mohlo být. Ale pět setinek na šedesátce nic neřeší. To těch sedm centimetrů, které jsem přidal nad rozpočet v dálce, je daleko důležitějších.“

Naladil vás páteční úspěch překážkářů Lucie Škrobákové a Petra Svobody, kteří získali dvě medaile?
„Jsem rád, že to cinklo. Být ještě trošku štěstí, mohly být obě dvě zlaté. Lucka vystartovala úplně fantasticky. A Svoboďák se zase nádherně předklonil do cíle. Úplně tam ležel, vydělal na tom tak desetinu. Každopádně už jsme úspěšní. To je dobře.“

Nebudili vás medailisté před závodem ze spánku?
„Musel jsem si šoupnout Stillnox a šel jsem schválně brzo spát, aby mi to ráno nevadilo. Usnul jsem a v pět ráno jsem se probudil a už jen dospával. Ještě, že jsem si ten prášek šoupnul. Jinak bych nespal celou noc. To už je asi úděl starých psů, že nespí a jsou nervózní. Ale já jsem nervózní vždycky, mě baví závodit.“