Šebrle: Chci znovu zažít vítězství
AKTUALIZOVÁNO - Vyhrál už všechny soutěže, které jeho disciplína nabízí, a obhajuje titul mistra světa. Desetibojař Roman Šebrle přesto není favoritem titulového závodu, který se rozhoří příští středu a čtvrtek v Berlíně. Na podzim pětatřicetiletý šampion je však zvyklý vyhrávat.
Při neúčasti olympijského vítěze Bryana Claye, přes rostoucí odpor nové generace, je připraven se znovu rvát o medaili. A klidně i o zlatou.
Co se vám vybaví při vzpomínce na minulý světový šampionát v Ósace, kde jste konečně získal jediný titul, který vám chyběl?
„Samé dobré pocity. Byli jsme v Japonsku už tři týdny předem. Příroda a okolí byly nádherné. Krásná řeka, super lidi, ale brutální vedro. Takové snad už nikdy nezažiju. To se mi vybaví asi úplně první. To ale souvisí spíš se soustředěním před mistrovstvím světa v Sukumě. V Ósace už to šlo. Tam jsem konečně, po dlouhém a těžkém boji, vyhrál mistrovství světa. Dodnes si pamatuju, jak jsem po tyči říkal masérovi Křížkovi: Tak co, Péťo, tohle mistrovství světa jsem byl tomu zlatu asi nejblíž, co?“
Po osmé disciplíně jste tehdy ze třetího místa ztrácel na vedoucího Jamajčana Maurice Smithe 221 bodů. Co vám tehdy masér Křížek odpověděl?
„Klíííd, je to desetiboj, deset disciplín, ještě bojuj! Povídám: Jak můžu stáhnout ztrátu 300 bodů? Pak jsem šel na rozcvičení oštěpu a koukám, jak tam Smith háže šipky. Už jsem tomu nevěřil, ale najednou zvrat… Když hodil druhý pokus a bylo to pořád nějakých padesát jedna metrů, a já měl těch sedmdesát jedna… Říkal jsem si, že bude na patnáctce zajímavý. A nakonec byla Ósaka nádherná.“
Posiluje vás ta vzpomínka ještě letos?
„Já mám vždycky spoustu motivací, takže i teď. Člověk si samozřejmě ta vítězství pamatuje. A ke každému patří nádherný pocit. Samozřejmě bych to chtěl zažít znova. Proto to dělám.“
Je pro vás uvolňující, že máte titul mistra světa, který vám dlouho unikal, v kapse?
„Asi ano, jsem v pohodě. Samozřejmě chci vyhrát, ale když nevyhraju, tak to pro mě nebude takové zklamání jako třeba v Paříži v roce 2003, kde jsem po hrozné viróze prohrál s Tomem Pappasem. Nebo předtím v Edmontonu, kde jsem si po světovém rekordu natrhl tříslo. Teď by to určitě nebylo zklamání. Ale příprava se povedla. A když se povede i zdraví, tak i starší atlet může udělat dobrý výkon. Doufám, že to potvrdím.“
Nakolik vám pomůže, že budou chybět Američan Bryan Clay, olympijský vítěz z Pekingu, a Michael Schrader, letošní překvapivý vítěz z Götzisu?
„Ze Schradera jsem strach neměl. V Götzisu si udělal sedm osobních rekordů. Takže jsem spíš čekal, že na mistrovství světa udělá bodů míň. I když jsem ho respektoval a přál si, aby v Berlíně závodil, protože z hlediska divácké kulisy by to byl výborný desetiboj.“
A váš názor na neúčast Claye, který se zranil těsně před startem americké kvalifikace? Říká se, že se po olympiádě víc než tréninku věnoval zpeněžení loňského olympijského vítězství…
„To je jiná kapitola. Bryan je na vrcholu sil. V jeho případě to neberu jako zranění, ale že se špatně připravil a holt se tam nedostal. Není to tak, že by mi odpadl soupeř, prostě od začátku nebyl.“
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že je Clay mimo hru?
„Samozřejmě že mi ho je svým způsobem líto. Ale na druhou stranu jsem to čekal. Věděl jsem, jak trénuje. Volali jsme si s mým kamarádem, koulařem Jessem, a bavili jsme se, co Bryan dělá. Věděl jsem, kde má jaké akce, schůzky, kam cestuje. Věděl jsem, že tohle se dlouho vydržet nedá. Takže jsem to opravdu čekal. Rozhodl se sám jít po olympiádě cestou byznysu, trošku na úkor atletiky. Je to prostě tak.“
Probudila ve vás Clayova neúčast zabijácký instinkt?
„Stoprocentně! Být Bryan na startu, asi bych trénoval jinak. Asi bych si dal víc volna, neriskoval bych tolik. Říkal jsem si, že když tam Bryan nebude, risknu přípravu na sto procent. Jako zamlada. Naštěstí se to relativně povedlo.“
Kde se zlepšení v tréninku hlavně projevilo?
„Když se vrátím k Ósace, tak tam jsem běžel špatně stovku. Připadal jsem si jako v tom snu, kdy člověk umí běžet, ale nejde mu to. Tak si ostatně připadám poslední dva roky pořád. Doufám, že teď se to změní, protože tréninkové výkony jsou o něčem úplně jiném.“
Vloni vás na jaře trápilo několik svalových zranění a na olympiádě jste zažil zklamání. Nepochyboval jste po takové zkušenosti, že vaše šance na velké vítězství ještě může přijít?
„Nepochyboval. Protože vím, že výkon na medaili se fakt nedá udělat po tom, co jste třikrát zraněný. Věděl jsem, že to není tím, že by byl člověk starej a výkony by byly v Prčicích. Takže jsem věřil, že se mi podaří zůstat zdravý a že se zase vrátím zpátky. Ale to se ukáže až v Berlíně.“
Takže se do Berlína těšíte?
„Samozřejmě. A těšil bych se, i kdyby tam byl Bryan. Ale musím říct, že je škoda, že se zranil. Protože v Berlíně by na bedně určitě byl. Ale výkony by za té jeho situace třeba nebyly ideální. Ten, kdo v Berlíně vyhraje, by ho možná porazil.“
Mohl by to být třeba mladý Kubánec Leonel Suárez, bronzový z olympiády, který vede letošní světové tabulky?
„Určitě bude záležet, jak ten kluk bude v dalších letech zdravý, ale potenciál je v něm určitě skvělý. V posledních dvou disciplínách má obrovskou sílu. Patnáctku běhá stabilně pod čtyři třicet, oštěpem nedávno hodil sedmdesát sedm a půl. Je to dobrý soupeř. Akorát nevím, jakou má mentalitu.“
Co tím myslíte?
„Může hrát roli, že tam nemají peníze. Jinak se závodí člověku, který je už na začátku kariéry zajištěný a díky tomu je psychicky odolný. A jinak se závodí tomu, kdo to zajištění nemá. Třeba v golfu je to znát. Žádný Východoevropan vepředu není, protože to hrají generace hráčů, kteří byli odmalička zajištění. Ale pro mistrovství světa je Suárez každopádně dobrý soupeř.“
Kdo další s vámi může soupeřit?
„Vůbec netuším, jak na tom bude Bělorus Kravčenko. Vysoko bude chtít být Američan Hardee, i když je schopný nezaložit v tyči nebo výšce. Může udělat velký výkon, a taky úplný prd. Myslím, že Dmitrij Karpov na tom nebude úplně dobře. A pokud jde o Maurice Smithe, ten zatím vylétl jen v Ósace. Jinak to nebyly žádný zvlášť dobrý výkony. Dalším Němcům za Schraderem moc nevěřím. To spíš může zlobit druhý Kubánec García.“
Souvisí víra ve vlastní síly s vaší úchvatnou bilancí z minulosti? Světový rekordman, olympijský vítěz, mistr světa, mistr Evropy, nejste zvyklý prohrávat…
„Asi je to přednost. Ale musím říct, že je taky malý zázrak, že jsem to všechno vyhrál. V desetiboji se dá pokaždé pokazit jedna disciplína, to se stává. Já to neudělal, zpravidla jsem vyhrál všechny mítinky, které jsem chtěl. A to, že jsem nepochyboval? Člověk nepochybuje, když vidí, jak na tom je v tréninku, a ví, na co má.“
Jenže vám brzy bude pětatřicet. Zůstává v platnosti vaše oblíbené rčení z poslední doby, že každá medaile je zlatá?
„Každá medaile je zlatá vždycky. Ať jsi světová jednička nebo světová třináctka. Jsou jen tři první místa, na která se tlačí třicet lidí, a deset většinou oprávněně. Každá medaile je zlatá. Vždycky byla. Já měl z jakékoli medaile radost vždycky.“
A co kdyby na vás na minulém šampionátu v Ósace čekala stříbrná medaile? Byla by taky zlatá?
„Nóó (smích). Samozřejmě ano, ale musím říct, že jsem předtím předváděl na tréninku takové výkony, že to měla být zlatá.“
Co vás pořád žene v honbě za medailemi?
„Baví mě to. To je všechno. Kdyby mě to nebavilo, tak už to dávno nedělám.“
Hraje roli finanční stránka věci? Šedesát tisíc dolarů za vítězství na mistrovství světa ale není k zahození, ne?
„To asi není, ale já na to takhle nikdy nekoukal. Já bych měl stejnou motivaci vyhrát šampionát, i kdyby za to bylo deset dolarů.“
Ale je to šedesát tisíc.
„A já si myslím, že je ostuda IAAF, že to není víc. Stejná částka už je dlouho. Vezměte si, že Bolt bere 250 000 dolarů za start. Já začínal na startovném pět tisíc dolarů.“
Moc podobných závodů jako v Berlíně už vás nečeká. Platí, že se chcete loučit na olympiádě v Londýně v roce 2012?
„To mi bude sedmatřicet a dál už bych to asi dělat nechtěl. Ale zatím rozlučka s atletikou v Londýně platí. Byla by to moje čtvrtá olympiáda. Doufám, že mě tam při slavnostním zahájení nechají nést vlajku.“
