Češi jsou v Berlíně: vlak porazil letadlo
Nástupiště číslo 7 hlavního berlínského nádraží se dočkalo rychlého výsadku českého atletického týmu. Ve čtvrtek krátce před půldruhou odpoledne dorazilo do města prvních patnáct reprezentantů.
Mistrovství světa v německé metropoli začíná už v sobotu.
Nervozita byla znát. Česká skupinka se u vlaku Eurocity Alois Negrelli zdržela jen krátce a pospíchala do hotelu. Z vagónů však do ulic Berlína vystoupili svěží a dobře naladění sportovci. Čtyřapůlhodinovou cestu z pražských Holešovic si příjemně užili.
„My jsme spali," hlásil překážkář Petr Svoboda, který postával na perónu spolu s přítelkyní, tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou. „Vždyť já doma běžně vstávám o půl jedenácté. Ale bylo to dobrý. Procházeli jsme se, bavili se. Pak jsme si na chviličku sedli a sedačka se rozjela. A jak jsme zjistili, že se dá ležet, už jsme spali."
Vlakem na mistrovství světa? To je pro sportovce novinka. I když v minulosti to byla poměrně běžná praxe.
„Naskládali jsme lyže do vlaku, vzali ruksaky, svačinu a jelo se. To byla doba, ale bylo to moc hezké," vzpomínal kdysi na své závodnické časy slavný skokanský trenér Zdeněk Remsa. „Byli jsme kamarádi na život a na smrt. Když jsme jeli z Innsbrucku do Bischofshofenu, všichni jsme byli po kupátkách mezi sebou."
Levnější doprava, posílení týmového ducha, ale tentokrát i větší pohodlí stálo za rozhodnutím atletického svazu vyrazit na nejdůležitější závod roku po kolejích.
Z nominované dvaadvacítky si jiný způsob dopravy vybral jen desetibojař Roman Šebrle, který se do Berlína vydá v pondělí letadlem a tyčkař Jan Kudlička. Ten jel ve čtvrtek spolu s tyčemi a s trenérem Boleslavem Paterou autem. Kromě první patnáctky dorazí i ostatní členové národního týmu do Berlína v dalších termínech vlakem.
„Bylo to pohodlný," pochvalovala si cestu po železnici oštěpařka Barbora Špotáková. „Já jsem nespala, i když lůžková úprava je dobrá. Skočili jsme si do jídelňáku, pohoda. Musím říct, že to je stokrát lepší než v letadle. Uběhlo to, ani nevím jak. Jezdit na závody vlakem není zcela obvyklé, ale osobně jsem ráda, protože létání úplně nemusím. Na kolejích aspoň nejsou žádné nečekané turbulence a člověk si nemusí profukovat uši."
Větší pohodlí oproti stísněnému prostoru v letadle si pochvalovali i další atleti.
„Je to určitě lepší než v letadle. Než jsme usnuli, stihli jsme i jídlo. Já jsem měla těstoviny se sýrovou omáčkou," líčila tyčkařka Ptáčníková.
„Já měl kotletu s nokama. Výborné!" pochvaloval si Svoboda. „Cesta hodně rychle utíkala. Hodinu jsem se prospal a probudil jsem se úplně čilej. A to jsem nastupoval do letadla úplně ospalej. Já řekl do letadla? To mám pořád. Trenér taky pořád říkal: Kdy už budeme na letišti?"
