PŘÍMO ZE ŠANGHAJE | Ještě před půl rokem ležel na operačním sále s přetrženou Achillovou šlachou. Zraněním, kvůli kterému Kevin Durant vynechá takřka celou další sezonu NBA. Jenže si vysnil návrat v expres čase, makal, a toto byla odměna. „Obrovské zadostiučinění,“ vyprávěl tudíž Martin Kříž po utkání na MS s USA. A teď cílí na úterní duel s Japonci, který Češi musí vyhrát.
Jaké tedy bylo ranní probuzení a zjištění, že se vám to celé nezdálo?
„Tak já to začal vnímat už ve chvíli, kdy jsme přijeli do haly na zápas. A nejvíc to na mě asi dopadlo při naší státní hymně, kdy mi probleskla hlavou celá ta cesta, veškerý čas, který jsem tomu obětoval… a nejen já, ale celá moje rodina, bez které bych to nedokázal. Byl to neskutečný pocit. Odměna, že když si jako člověk něco vysníte a jdete si za tím, je velká šance, že to dokážete.“
Je celé to vaše uzdravení po tak těžkém zranění z vašeho pohledu i malý zázrak?
„O zázraku bych nemluvil, i když to tak spousta lidí vidí. Nicméně jsem tomu obětoval úplně vše. Stalo se mi to 12. května, čtrnáct dní na to skončila sezona a mělo začít to krátké léto. Měli jsme i s manželkou koupenou svatební cestu z loňska, na kterou jsem nemohl odletět… stále jsem měl fixaci na noze a nebylo by to, myslím, to pravé ořechové... Od 1. června jsem však začal makat na tom, abych to zvládnul, zjistil jsem si veškeré možné rehabilitace a tím začal koloběh ježdění po všech možných metodách. Do toho i fyzická příprava s Michalem Miřejovským, který sestavil skvělý plán, což mi z velké části pomohlo dostat se zpátky. Jiné části těla byly připravené díky němu.“
Tím, že jste navíc s USA sehráli poměrně statečnou partii, dodalo vám to i sebevědomí před úterním zápasem s Japonskem?
"Když to řeknu blbě, tak nám v úterý začíná veškerý boj o šanci postoupit ze skupiny. První nás čeká Japonsko, kdy sice všichni říkají, že bychom je měli jednoduše porazit, ale oni také mají kvalitní tým. Pokud ovšem budeme předvádět výkony jako od zápasu s Litvou, měli bychom zvítězit. Uděláme proto maximum.“
Japonci byli po utkání s Tureckem poměrně přejetí, může být i tohle výhoda, že na rozdíl od nich vám ta porážka s USA vůbec psychicky neublížila?
„Nevím, jak se cítí Japonci, ale my jsme rádi, že jsme to zvládli se ctí a s velkou bojovností. Dost lidí myslím očekávalo debakl. To jsme ale nedovolili a určitě nám to může pomoci do dalších zápasů. První metou je právě Japonsko.“
Budete se tudíž inspirovat irochu Tureckem, které je zaskočilo hlavně agresivní hrou do těla?
„Už jsme se o tom bavili s Lubošem Bartoněm, který na tom zápase byl, že jejich hlavní hráč, kterým je Rui Hačimura třeba na tu fyzickou hru moc nebyl. Cedi Osman si ho vzal pod křídla a on se necítil úplně komfortně. My tak budeme muset udělat totéž. Hrát fyzicky, agresivně a nepustit je do větších věcí, kde by se cítili dobře, a udávali by tempo. To chceme udávat my.“
