Vítečková: Musela jsem si zabulet

„Takže abychom si to shrnuli: Brazílii jsme vrátily prohru ze čtvrtfinále mistrovství světa. Austrálii z olympijského Pekingu. A Běloruskám z mistrovství Evropy. Na to jsme čekaly,“ usmívala se jedna z hrdinek semifi nále.

Evo, máte zakrvácený dres. Bylo utkání tak drsné?
„Byl to osmý zápas v deseti dnech, to už je velmi náročný. Ale největší práci měly pivotky. Ta krev je ale jen ze škrábnutí.“

Kdy se vám po utkání spustily krev, pot i slzy?
„V juniorkách na mistrovství světa v Brně, kde jsme vyhrály. A taky na mistrovství Evropy v Turecku.“

Na vašich nervech hodně závisel napínavý závěr. Chodila jste na trestné hody v prodloužení, a navíc trefi la odvážnou trojku. Jak vám bylo?
„Ta trojka… Zkusila jsem to, naštěstí v pravou chvíli. A šestky? Na tomhle šampionátu je mám výborný, věřila jsem si. Čtyřbodový náskok byl pro nás obrovský psychický uklidnění.“

Co se vám na čáře trestných hodů honilo hlavou?
„Rozhodně si nikdy nesmím říkat: Musíš to dát! To bych se zbytečně nervovala. Mám jen jeden rituál. Bouchnu si míčem o zem. A hodím. To je vše.“

Co děláte, když vám to nestřílí zdálky? To byl případ prvního poločasu.
„Když to nejde, musím to zkoušet jinak. Vždycky hodně záleží na silách. A já nejsem jak Machule (Hana Horáková), tolik toho nenaběhám. Cítila jsem, že fanoušci jsou úžasný, a že to tam padne.“

Už se zdálo, že budete slavit v základní době, proč to nevyšlo?
„Škoda toho jejich vyrovnání. Ale pořád lepší, než kdyby nám daly trojku. Zaplaťpánbůh za prodloužení. Pořád jsme měly před sebou pět minut. Nebyla to žádná tragédie. Věděly jsme, že hlavně nesmíme dostat trojku.“

Kdy jste zažila naposledy podobné drama?
„Když Eva Němcovka trefi la v Turecku trojku ve finále s Ruskem. Ale nervózních zápasů bylo moc. Byl to těžší zápas než s Austrálií, výkon nebyl tak výborný jako v pátek. Měly jsme trošku pomalejší rozjezd, ale pak jsme se začaly dostávat do zápasu. Ve druhé půli jsme si udělaly vždy nějaký náskok. Ale Bělorusky hrály výborně a povedlo se jim to stáhnout. Dělaly jsme spoustu chyb, kdybychom se jich vyvarovaly, výsledek bychom uzavřely v normálním čase. Super, že jsme v prodloužení sebraly síly a dokázaly, že jsme lepší.“

Je postup do finále mistrovství světa víc než titul na mistrovství Evropy?
„To je těžký říct. Evropa a svět se nedají srovnávat. Tady hrajeme doma, je to úžasný…“

Moc se vám nedařilo zadržet slzy štěstí, hodně vás to vzalo?
„Nepamatuju, kdy bych takhle bulela. Byla to obrovská úleva. Psychicky byl zápas neskutečně náročný. V pátek jsme byly v euforii, moc lidí porážku Austrálie nečekalo, nebyly jsme favoritky. Ale proti Běloruskám to bylo naopak. A pak to z člověka spadlo. Muselajsemsizabulet.“

Jak vám utekl semifinálový den?
„Táhl se hrozně. Říkala jsem si, že bych už nejradši šla na zápas. Hned!“

A teď máte minimálně světové stříbro…
„To je sen. Medaile! Pane jo. Vždyť já bych před turnajem byla ráda za pátej flek. Teď je to neuvěřitelný.“

Moc trofejí už vám nechybí, vyhrála jste i Euroligu. Co třeba ještě WNBA?
„Ta je strašně fyzická, neláká mě. Postavit se jenom do kouta a házet, tam bych se neprosadila. Tuhle medaili dám k rodičům do vitrínky, ta je speciální.“

Co očekáváte od finále s USA?
„Zase narazíme na Taurasiovou, jako tehdy v juniorkách v Brně v semifi nále. Teď to bude něco jiného. Ale velká země bude zase proti malé zemi...“