V listopadu se stal pátým českým basketbalistou, jehož jméno zaznělo na draftu NBA. Víta Krejčího si coby 37. hráče v pořadí vybrali Washington Wizards, vzápětí následovala výměna do Oklahoma City Thunder. Ambiciózní organizace o rodáka ze Strakonic velmi stála.

Dvoumetrový rozehrávač upoutal respektovaného generálního manažera Sama Prestiho i přesto, že si v září ještě v dresu Zaragozy přetrhl přední zkřížený vaz v koleni, což si vyžádá zhruba rok rehabilitace. Ta nyní probíhá přímo v Oklahomě, kam se dvacetiletý Čech dostal navzdory potížím při přesunu.

„Když jsem přijížděl, ještě jsem neměl podepsanou smlouvu a teoreticky jsem musel mít jiné vízum. Na letišti v Houstonu byl ale naštěstí policista, který uměl i španělsky, tak jsme se začali bavit. Prý že fandí Thunder a že protentokrát udělá jednu výjimku. Tak jsem prošel,“ usmívá se Krejčí.

Thunder vás chtějí mít pod dohledem během celého návratu po zranění. To je pro budoucnost velmi nadějný signál, že?
„Je to tak. Tohle byl navíc plán už od začátku. Oklahoma dala jasně najevo, že chce moji rehabilitaci řídit. Není to ale jednoduché kvůli covidu, třeba ke klukům z prvního týmu se moc přiblížit nemůžu, pravidla jsou dost přísně nastavená. Ale nakonec se to všechno vyřešilo. Je to určitě jedno z nejlepších míst, kde můžu rehabilitovat a připravit se na novou sezonu.“

Jaký máte momentálně v Oklahomě režim?
„Makám v posilovně s trenérem, který dělá individuální cvičení pro kluky z týmu. Na palubovce trénuju s míčem, tam mě má pod dohledem asistent kouče. S hlavním trenérem Thunder Markem Daigneaultem si volám po každém zápase a probíráme věci z utkání, v hale se s ním pak vidím jednou za týden. S ostatníma klukama je to těžší kvůli covidovému protokolu. V hale s nimi moc být nemůžu, ale už jsme byli na večeři. Je to hodně mladý tým a dobře si rozumíme.“

Stíháte i něco jiného?
„Cestou do Oklahomy jsem potkal Radka Faksu, takže teď jsem v Dallasu a těším se, že se podívám na zápas jeho Dallas Stars v NHL. A snažím se být v