Sportovní fanoušci už viděli na olympiádě běhat bahrajnskou sprinterku zahalenou od hlavy až k patě, íránské ženy nastoupit v muslimských hábitech (hidžábech) na taekwondo, veslování a lukostřelbu. V těchto dnech se ve větší míře než dřív připomínají také basketbalistky na Arabských hrách, kde by evropský divák – nebýt košů a diváků – málem nepoznal, jestli se jedná o záběry z výcviku kosmonautů nebo srocení trhovkyň.
Přísné náboženské normy vedou hráčky Kuvajtu, Somálska a některých dalších zemí nastupovat v kapucích, teplácích, s dlouhými rukávy a v jiných podobných úborech, aby zahalily svá těla, respektive, aby nebyly vidět jejich tělesné křivky. Zkrátka aby vyhověly liteře koránu.
Je to protiklad proti pojetí ve zbytku světa. Australské basketbalistky hrají už delší dobu v tělových trikotech, postupně se k nim přidaly v dalších zemích. Například v Brně také nosí basketbalistky dresy, jejich střih spíš podtrhuje jejich křivky než by je zakrývalo.
„Já ty holky lituju. Neumím si představit, že bych to měla na sobě. Neumím běhat ani v teplákách, natož v tomhle,“ reaguje česká basketbalová reprezentantka Alena Hanušová, hrající za Frisco Brno.
Muslimky to vidí jinak. Jsou především hrdé na to, že mohou reprezentovat a zároveň se neprovinit proti svému náboženství. Íránské fotbalistky nedávno takové štěstí neměly, místo boje o postup na olympiádu je čekala kontumace rozhodujícího zápasu za to, že chtěly nastoupit zahalené. Pravidla to zakazují a fotbalistky se svléct do sportovního oblečení odmítly.
„Ukazujeme, že i naše ženy mohou trénovat a hrát basketbal,“ vyhlásil na Arabských hrách jeden z trenérů Egypta.
Týmy, za které nastupují zahalené hráčky, zatím moc úspěšné nejsou. Kuvajt prohrál obě utkání, Somálsko hrálo jednou a také vysoko podlehlo. Spíš než o následky nošení hábitů ale jde o to, že v zemích, kde se celkové zahalení vyžaduje, ženy basketbal ani nebyly zvyklé hrát, neměly jak. Stále se ho tedy učí a to se na výsledcích odráží.
Současně se ale přizpůsobují i výrobci sportovních potřeb. Když už ženy musí nosit kapucu, tak speciálně ušitou.
„Tato pokrývka hlavy mi umožňuje skloubit cudnost a pohodlí. Je vyrobená z prodyšného materiálu, který mi dává svobodu pohybu,“ vysvětlovala bahrajnská sprinterka Rogaja Al-Gassrová, která se může pochlubit například dvěma zlatými medailemi z halového mistrovství Asie.
Jistá Bilqis Abdul-Qaadirová, hrající basketbal na univerzitě v americkém Massachusetts, je dokonce první pod bezednými koši – ať jde o hráče či hráčku – kdo dal více než tři tisíce bodů. Průměrně dosahuje 42 bodů na zápas. Hraje s kapucou, připomínající spíš těsně uvázaný pirátský šátek.
Pro muslimky je nošení hidžábu při sportu i otázkou prestiže.
„Lidé nás vidí v závojích a myslí si, že jezdíme na velbloudech. Ale muslimky mohou dělat, cokoli chtějí,“ vysvětluje egyptská šermířka Šajma Gammálová. Taky se představila na olympiádě. Samozřejmě v hidžábu.
