Zraněný Houška: Nepamatuju si patnáct minut života!
Už je v pořádku doma. Se svou manželkou a synem Markem. Ještě předevčírem ale český basketbalista Jakub Houška balancoval na hraně života a smrti. Po drsném pádu při zápase mezi Děčínem a Pardubicemi si naštípl vřetenní kost v zápěstí, přivodil si otřes mozku a zapadl mu i jazyk. Život mu zachránili až zasahující lékaři. „Budu jim nadosmrti vděčný,“ řekl Houška exkluzivně pro Sport.
Z toho incidentu, kdy jste při smeči srazil ve vzduchu s Coreym Muirheadem a spadl hlavou na palubovku, mrazilo. Pamatujete si z toho něco?
„Vůbec ne. Zjišťuju, že si nepamatuji ani dva útoky předtím. Manželka mi třeba říkala, že jsem získal míč, a že tam byly nějaké kroky, ale to jde mimo mě. Nepamatuju si asi patnáct minut života! Ani to, co se pak dělo v hale. Jen, že jsem byl najednou v sanitce a přišel tam Corey a ptal se jak se mi je a ať se držím.“
Opravdu až tam? Prý jste ale při odjezdu komunikoval?
„To je možný. Jestli to byly nějaké záchvěvy vědomí, nevím. Říkali, že jsem si stěžoval na rameno, ale to netuším. A to se divím, protože mě třeba nebolí. Mám takovou černou několikaminutovku.“
Kdy jste začal plně vnímat okolí?
„Až v nemocnici na pokoji. Pamatuji si i něco ze sanitky, že tam byl Corey a říkal, že se mezi námi něco stalo. Pak, že mě převáželi takoví supr chlápci, co mi nastínili, o co šlo. A pamatoval jsem si i zvuk sirény. Nejdřív jsem si myslel, že je to klakson z haly, ale asi to byla ta sanitka.“
Setkal jste se i s doktorem Petráněm, který vám v důležitou chvíli vyndal zapadlý jazyk?
„Bohužel ne, ale psal jsem mu esemesku, že mu moc děkuju. Prý jsem jeho i našeho manažera v těch křecích pokousal, když se mi snažili vyndat chránič. Kdo ví, co by se však stalo, kdyby tam nebyli. Budu jim nadosmrti vděčný.“
VELKÝ ROZHOVOR S JAKUBEM HOUŠKOU ČTĚTE V DNEŠNÍM VÝDÁNÍ DENÍKU SPORT
