Jiří Punčochář
7. února 2014 • 20:35

Zídek slaví 70! Basketbal hrával bosý, toužil po něm Boston Celtics

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ještě předloni hrával v Praze druhou třídu. Dodnes, jednou nebo dvakrát týdně, si basketbal šoupne v Radotíně. Mluvit o konci kariéry Jiřího Zídka, ačkoliv k zápasu na nejvyšší úrovni nastoupil naposled v roce 1974, je i devětatřicet let poté hodně ošidné. A to někdejší vynikající střelec, proslavený zakončením „hákem“ přes hlavu, jehož nejlepší roky patří do éry Slávie VŠ Praha, právě slaví sedmdesátiny.



Český basketbalista století Jiří Zídek se jubilea dožívá ve výborné kondici. Míče do košů hází s podobnou vervou jako na mistrovství světa v Portoriku, kde se v roce 1974 loučil s reprezentací.

„Bylo mi tehdy třicet a asi pořád budu mít pocit, že se s námi v národním mužstvu rozloučili předčasně,“ přiznává 208 cm vysoký legendární „Andrej“.

Během sedmnácti sezon si zahrál finále Poháru mistrů evropských zemí, vyhrál Pohár vítězů pohárů, dobyl šest ligových titulů. V reprezentaci, se kterou má stříbro z ME 1967, odehrál 257 utkání a později ji vedl i jako kouč. Z mnoha jeho individuálních výkonů vyčnívá nejvíc nastřílených bodů ve finálové skupině na MS v roce 1970 nebo deset titulů nejlepšího střelce české nejvyšší soutěže. V ní zaznamenal celkem 10 838 bodů! Rekord v počtu bodů na zápas – 68 – vytvořil v dresu Dukly Olomouc při výhře 131:121 nad Žižkovem.

Z mnoha basketbalových snů si Jiří Zídek nesplnil jen dva: výraznější úspěch na olympiádě a start v NBA. K ní měl velmi blízko ve druhé polovině 60. let minulého století, kdy mu smlouvu nabízel Boston Celtics! Zídek ale nechtěl emigrovat.

Pozornost Bostonu si vysloužil na konci sezony 1965/66. V ní si za Slávii VŠ Praha zahrál finále Poháru mistrů, během sezony pomohl zdolat jak Real Madrid, tak Simmenthal Milan.

S italským mistrem, za který hrál pozdější dvojnásobný šampión NBA Bill Bradley, se hráči Slávie střetli znovu ve finále v Boloni. Zídek dal 22 bodů a byl nejlepším střelcem, trofej ale získal soupeř. „Potom za mnou přišli skauti z Boston Celtics, že už pro mě mají letenku a několikaletý kontrakt na 600 tisíc dolarů. Dojel jsem až na letiště. Jenomže měl jsem velmi vážný vztah a nedokázal jsem se jen tak sebrat a všechno doma opustit. Tak jsem to zrušil a vrátil se za železnou oponu. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval. Byl bych sice ekonomicky někde jinde, ale já jsem tady prožil krásný život. Do NBA se pak dostal můj prostřední syn Jiří. Čeho jsem se mohl dotknout, dotkl se on,“ cení si Zídek.

V roce 1968 byl nejlepším střelcem finále Poháru vítězů pohárů, které se hrálo venku na původním olympijském stadionu v Aténách. Ani jeho 31 bodů však nestačilo na domácí AEK, podporované neuvěřitelnými 80 tisíci diváků. Vynahradil si to o rok později, Slávia VŠ Praha na neutrální půdě ve Vídni porazila ve finále PVP šestinásobné mistry Sovětského svazu Dinamo Tbilisi a získala jediný pohárový triumf v československém mužském basketbalu.

S tím je spjatý celý Zídkův život. Paradoxně však nechybělo mnoho a „Andrej“ Zídek mohl být volejbalistou. Narodil se sice v Praze, ale rodiče dostali zaměstnání v Poběžovicích na Domažlicku a tam se volejbal hrál často. Kamarádi Zídka zlákali hrát pod vysokou sítí za Slovan Plzeň. Tam ale vydržel jen dva roky. Když mu bylo šestnáct, oslovil ho při jízdě tramvají do stavební průmyslovky trenér košíkářských dorostenců Škody Plzeň Miloš Sládek a nevědomky se tak zasloužil o českého Basketbalistu století. „Viděl dlouhého chlapa, tak si řekl, že to zkusí. Pak už to nabralo grády,“ vzpomíná Zídek.

Začal hrát za dorostence a muže současně, i když první polovinu sezóny bos, protože boty velikosti 14 prostě nebyly. Do roka už byl v reprezentaci. Okamžitě ho chtělo získat několik klubů, přetahovanou nad Brnem a Spartou vyhráli pražští vysokoškoláci.

„Tenkrát nebyla taková doba, že by hráči přestupovali z jednoho týmu do druhého. Na VŠ se sešla výborná parta. Jak jsme byli vynikající hráči, zůstali jsme vynikajícími kamarády a stále se jednou měsíčně scházíme,“ přibližuje Zídek.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud