PŘIMO Z MADRIDU | Jako hráč šířil věhlas českého basketbalu po světě, stal se prvním Čechem v NBA i prvním, kdo vyhrál Euroligu. Bývalý pivotman Jiří Zídek mladší na to navazuje i po kariéře jako komentátor. Jeho hlas můžete v angličtině slyšet z euroligové televize, pro kterou komentoval také víkendový madridský Final Four. I se svými proslulými emotivními pasážemi, za které ho dříve kritizovali v České televizi.
Basketbal si Jiří Zídek užíval vždycky naplno. Mocným řevem uměl dřív jako komentátor České televize oslavit podařenou smeč, asistenci nebo důležitou trojku. Tohle spojení už platí jen částečně; bývalý vynikající pivotman u televizní práce zůstal, ale už ne pro ČT, ale pro Euroligu.
Při přenosech buď komentuje zápas, nebo se pohybuje na ploše a zpovídá trenéry a hráče. Tak se třeba o víkendu stalo, že – v angličtině – zpovídal během jednoho z utkání krajana a českého reprezentanta Jana Veselého.
„Samozřejmě to bylo zvláštní bavit se s Čechem anglicky, ale oba jsme to brali tak, že je to pro mezinárodní televizi, tak to jinak nejde,“ usmíval se Zídek.
Reportérská směna během zápasu mu dělá radost, daleko víc ho však baví komentování. Tam uplatní svoje znalosti a hlavně se může do zápasu pořádně „položit“.
„S Honzou Smetanou (komentátorem ČT) jsme byli kritizovaní, že do přenosů dáváme moc emocí, ale basket je nejdynamičtější hra na světě, ve které pět minut před koncem vedeš rozdílem třídy a ještě nemáš nic jistého. Emoce do toho dávám dál a dávat budu. Tenhle sport si to zaslouží, bez emocí bych to neuměl,“ říká Zídek.
Letošní Final Four byl jeho devátým v řadě v roli komentátora. Začínal v roce 2006, shodou okolností to bylo na Final Four v Praze, ale tam se ještě přenosy nedoprovázely živým komentářem. Zídek seděl vedle webového editora a co dvě tři minuty mu předával svoje postřehy. O rok později už seděl za mikrofonem.
Taková příhoda, jaká se stala například reportérce Haně Ježkové s finským hokejistou Petrim Kontiolou, který ji třikrát odbyl „I dont know“ a odkvačil do šatny, Zídka ještě nepostihla. Přestože přiznává, že s některými trenéry je těžší spolupráce. „Taky cítím, že hráči by se chtěli soustředit na zápas a je mi jich samotnému líto, když musí čekat se mnou na ploše na dvě otázky. Chápu je. Ale na druhou stranu je to naprosto legitimní požadavek. Je to pro média, bez kterých by nebyli sponzoři, a bez nich by nebyl asi ani basketbal,“ krčí rameny.
Straší ho spíš zápasy, ve kterých už o nic nejde. Pokud se stane, že dostane ke komentování utkání jako například před časem Efes Istanbul-Nižnij Novgorod, který nezajímá ani fanoušky daných klubů a hlediště je při něm prázdné, natož aby se snažili hráči, necítí se za mikrofonem dobře. „To je nepříjemné. Zato když je hala plná a v zápase je energie, jde i komentování lépe,“ popisuje Zídek, dodnes jediný evropský hráč, který vyhrál zámořskou univerzitní NCAA i Euroligu.
Mohlo by se zdát, že letošní finálový turnaj Euroligy po delší době s českou účastí Jana Veselého v dresu Fenerbahce pro Zídka bylo vrcholem jeho komentátorské kariéry, když mohl přiblížit hru svého krajana ve významných zápasech, ale není tomu tak.
„Užívám si každé utkání. Vrcholem byly zápasy Veselého dříve za Partizan Bělehrad. Nejlepší zápas, který jsem viděl, byl na Final Four v roce 2010 mezi Partizanem a Olympiakosem,“ vybaví se hned.
