PŘÍMO ZE SARAJEVA. Den předtím ještě ležel v horečkách kvůli střevní viróze. Poznali jste to však na něm? Sedmnácti body a hlavně údery v klíčovou fázi zápasu pomohl Vojtěch Hruban k vítězství českých basketbalistů na hřišti Bosny a Hercegoviny a stal se jedním z borců, kteří po 37 letech zajistili postup na mistrovství světa.
Jak jste se s tím dokázal vypořádat?
„Ono to někdy tak bývá, že to buď člověka limituje, že to nejde, nebo je to dobrý, už cítí se dobře a padá to. Je to hop nebo trop. Mě navíc nic vážného nebylo vážného, jen tu běhala nějaká střevní chřipka, a já byl poslední, který převzal prapor a v sobotu si to proležel s lehkou teplotou v posteli. Teď mi ale už bylo dobře, mohl jsem se zase najíst a bylo to v pohodě. Nicméně tělo vědělo, že jsem proležel dva dny v posteli a ke konci jsem si už chtěl říct dvakrát o střídání. Naštěstí tam byly time outy, takže se to zahrálo do ztracea a bylo to dobré.“
Kdyby vám tedy někdo na začátku kariéry řekl, že si zahrajete MS?
„Tak bych mu asi nevěřil. To byl sen, který byl ještě pár let zpátky hodně daleko a já jsem jen rád, že jsem se do té generace dostal a můžu být jedním z těch, který se na tom podílel. Obecně se to týká toho vzestupu českého nároďáku. Nejdřív ME, teď MS… to je něco, co by ještě kolem roku 2010, 2011 netipnul vůbec nikdo.“
Jaké to je tedy je být součástí této silné generace?
„Je to čest a je to až neuvěřitelné to pozorovat zevnitř. Ten tým za poslední roky hrozně vyrostl, a i když to možná bude znít odvážně, myslím si, že máme nejsilnější tým, co jsme kdy měli. Doufám, že postup na mistrovství světa nebyl navíc náš strop a můžeme ještě výš.“
Kdybyste pak měl říct jednu věc, která rozhodla utkání s Bosnou a Hercegovinou?
„Myslím, že hlavní bylo to, že jsme se nikdy nesložili a dokázali si najít cestu ze všeho. I když jsme se dostali pod deku, vždy jsme se vyhrabali ven a tu koncovku jsme zvládli s větší grácií než Bosna. Hlavní asi bylo to tolikrát řečené srdce, prostě jsme se nevzdali.“
Co jste si ale říkal ve chvíli, kdy se vyfaulovali Veselý s Balvínem? Hecovali jste se ještě víc?
„V tu dobu to asi nikdo takhle nevnímal. Myslím, že jsme i na to trochu zvyklí, že hrajeme v malé sestavě a kolikrát je to naše spása, že dokážeme zabrat, být rychlejší a všude dřív. A pak nám pomohl i ten výborný obraný zákrok Satyho na Nurkiče, který si udělal pátý faul. Ten byl úplně jasný, takže nechápu, čemu se domácí divili. Saty akorát jen nespadl, takže to možná domácí rozlítilo, že to nedotáhl tím flopem. Tohle nám ale hodně pomohlo, protože kdyby byl Nurkič na hřišti, tak by třeba měli v závěru jeden z důležitých doskoků.“
Pomohly vám tedy v té kvalifikaci i zkušenosti z minulého neúspěšného ME?
„Určitě. Ač to Euro bylo tehdy nešťastné, dalo nám to hodně. Tým, který pak šel do kvalifikace, byl jasně nastavený v rolích, v jakých se hrál. Šíra byl první rozehrávač, já s Bočim jsme hráli více s balonem, hodně se rotovalo… prakticky to, co jsme trénovali v létě, se nám najednou v kvalifikaci hodilo a myslím, že jsme v tom trochu byli i před odstatními týmy. Tím, že ta Evropa dopadla tak nešťastně, tak v tom dlouhodobějším kontextu nám to pomohlo.“
Vy na sobě třeba cítíte, že jste o něco lepší před rokem?
„Tak jsem hráč, co pojede na mistrovství světa, to je cítit. Teda alespoň doufám, že pojedu.“ (směje se)
Navíc jde o první postup v novodobé historii a po sedmatřiceti letech vůbec. Řešili jste to třeba i před zápasem?
„Samozřejmě, bylo to asi trochu nervózní. Probíhaly tu nějaké kalkulace, co je potřeba, ale rovněž jsme si říkali, že to musíme vypustit a hrát a vyhrát. Věděli jsme, že když vyhrajeme tak asi bude hotovo, ale nikdo si nebyl úplně jistý a nikomu se to ani nechtělo počítat, takže to dopadlo, jak jste viděli. Skončil zápas a všichni po sobě tak nervózně koukali, jestli to fakt dopadlo a můžeme slavit. Nebyli jsme si vlastně jistí, dokud jste nám to neřekli vy, protože teď jsme byli v šatně a ptali se navzájem: Tak je tedy hotovo? Máme postup? I proto asi ty oslavy přijdou trochu později.“
Je to tedy největší úspěch v kariéře?
„Určitě ano. A věřím, že ten úspěch na MS to ještě přebije.“
