Oba již své kariéry dávno ukončili. Zprvu chtěli odejít i v tichosti. Jenže když se včera loučili před zaplněnou arénou v Pardubicích, ani jeden z nich té akce nelitoval. „Bylo dobré to uspořádat. Užili jsme si to,“ shodli se Jiří Welsch a Luboš Bartoň po svém posledním souboji. A to, že jejich vzájemný duel skončil remízou? Jen příjemný a nečekaný bonus.
Skutečně to nebylo domluvené?
Welsch: „Ne. Bavili jsme se o tom, jak to pojmout, ale říkali jsme si, že to necháme, jak se to vyvine a dopadlo to skvěle. I Ivan Trojan se mě v závěru při trojkách ptal: Mám je dát, nebo ne? Tak jsem mu říkal: Nechám to na tobě. A pak to Luboš v závěru tou trojkou srovnal.“
Bartoň: „Domluvené jsme to neměli, jen jsme si říkali, že by bylo fajn, aby se to hrálo vyrovnaně. A jak to vyšlo, tak to vyšlo. Takový scénář se dá těžko vymyslet. Byli jsme připravení, že někdo vyhraje a někdo prohraje, ale to, že jsem dal poslední trojku, to byla hezká tečka.“
Welsch: „Já se ho i devětatřicet vteřin před koncem ptal: Dědku, jdeme na remízu? A on nic neřekl. Načež jak mu pak hodili balon, tak jsem ho ani nešel bránit. Nechal jsem to na něm. Rovněž jsem měl i v týmu hodně motivované spoluhráče, kteří to pro mě chtěli vyhrát, ale to nebylo to hlavní.“
Hlavní byla rozlučka. Jaké emoce vás tedy při tom loučení přepadly?
Welsch: „No, bylo jich víc, než jsem čekal. Tím, že ty přípravy byly na tuto akci intenzivní, nebyl jsem na to ani moc mentálně nastavený. V momentě, kdy jsem však vběhl na hřiště a rozvzpomněl jsem se na všechny ty pocity, tak to bylo hodně příjemné.“
Bartoň: „I já jsem rád, že jsem tu mohl mít celou rodinu. Užil jsem si to hrozně moc a hlavně, že se i nikdo nezranil. Jsem nadšený, kolik přišlo lidí a snad to nebude jediná akce i do budoucna. Slzička sice nekápla, ale dojatý jsem byl hodně.“
Kdy jste naposledy dal Luboši 34 bodů a osm trojek?
Bartoň: „To už si ani nepamatuju. Jsem za to rád, protože jsem do toho šel totálně na falešku. Nic jsem netrénoval, basket jsem nehrál 38 měsíců, posledních deset dní jsem byl v autě a ve druhé půli už jsem to na sobě cítil, ale některé věci se asi nezapomínají.“
Welsch: „Já se na to sice připravoval v pražském BC Jets, ale když se mě kamarádi ptali, zda nechci pokračovat, řekl jsem jim, že teď hraju Poslední souboj a to bude opravdu poslední souboj. Aktivní basket končí a já se budu věnovat tomu druhému životu.“
Skutečně?
Welsch: „Říká se nikdy neříkej nikdy, ale já už se opravdu posunul někam jinam, a když to řeknu jinak, tak basketbal je teď lepší beze mě. Už ho přebrali jiní, ti jsou lepší a posouvají ho zase dál. Teď si sice uvědomuju, co jsem všechno s basketem zažil a co mi to dávalo, co se týče emocí a zážitků a přátelství, ale nestýská se mi. Je to pro mě uzavřená kapitola a dívám se už dopředu.“
