Strávila zde šest let. Vyhrála tu české tituly nebo Euroligu... jenže už přes rok laboruje se zraněným kolenem, a když USK Praha začalo stavět tým na další sezonu, jí už novou smlouvu nedali. „To, že jsem však skončila po dohodě, jsem se dozvěděla až z novin,“ posteskla si basketbalistka Alena Hanušová. Po táhlé rekonvalescenci věří, že bude brzy fit. A rozhlíží se, kde svou kariéru oživí.
Dorazila na reprezentační sraz, do drilu pod vedením kouče Štefana Svitka se ale ještě nezapojila. Buď si sama házela na koš, nebo šla trénovat do posilovny. „Jsem po basketu hladová, ale nechci nic uspěchat kvůli 14 dnům,“ přiznala Alena Hanušová. Zraněné koleno jí už takhle sebralo víc než rok kariéry. A hrálo i velkou roli v tom, proč je dřívější opora nároďáku nyní bez angažmá.
Jak na tom vaše zraněné koleno aktuálně je?
„Určitě je v lepším stavu, než před koronavirovou pauzou. Byla jsem stále v kontaktu s naším kondičním trenérem Alešem Kaplanem, který mi vždy posílal plán na týden – v neděli jsme si zavolali, co a jak vypadá a podle toho následně upravili tréninky a dělali je těžší a těžší. Rozhodně se vše posunulo, ale na basket a kontakt to ještě není. Navíc nechci nic uspěchat a chci si to koleno dát po delší době konečně do stoprocentního stavu.“
Dá se tak shrnout, co vše jste musela v tom více než ročním období absolvovat?
„Začalo to vlastně dvěma operacemi kolene, kdy mi vrtali chrupavku, jenže rehabilitace nešla moc dobře, neboť tím, že už tam nemám menisky, tak to koleno nereagovalo, jak se očekávalo. Muselo se proto začít od začátku, protože vše zase otékalo a pomalu jsem chodila zase o berlích. Vrátila jsem se proto k rehabilitacím v bazénu, na kole a teď už uběhnu i deset kilometrů a koleno nebolí.“
Co ta vynucená pauza ale znamenala pro vaši další kariéru? Klub USK Praha před pár dny oznámil, že s vámi již do další sezony nepočítá a novou smlouvu s vámi neuzavřel.
„Ano, v USK to dopadlo, jak to dopadlo a v tuto chvíli nemám žádné angažmá. O to víc mě mrzí ta koronavirová záležitost, protože jsem měla dobré nabídky z euroligových týmů a těšilo mě, že i po roce, co jsem nehrála, o mě byl zájem. Jenže teď se vše zhoršilo, kluby přišly o sponzory a začaly brát spíše domácí hráčky než zahraniční, čili momentálně s agentem řešíme, co dál. Nějaké nabídky mám, ale doufám, že přijde ještě něco zajímavějšího.“
Dá se říct, kdo o vás z těch zvučných týmů dřív stál?
„Byly tam dva francouzské týmy – jeden euroligový a jeden eurocupový, pak jeden maďarský euroligový a jeden italský euroligový. Byly to dobré kluby.“
A vaše jednání s USK Praha vypadalo jak?
„No, k tomu bych se nerada vyjadřovala, protože to, že jsem v USK skončila po dohodě, jsem se dozvěděla až z novin. Nikdo se mnou nejednal, a kdybych nemluvila s agentem a sama bych se ho nezeptala, tak zde normálně nastoupím v srpnu na přípravu. Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale už v průběhu sezony mi bylo dost jasně naznačeno, že o mě již v USK nestojí, takže se mnou vlastně nemuseli ani moc komunikovat.“
Mrzí to po těch letech?
„Ano. Strávila jsem v USK pěkných šest sezon, vyhrála jsem zde Euroligu nebo jsem tu prožila i tak dobrou sezonu, že jsem vyhrála ocenění pro basketbalistku roku... o to víc to vše mrzí.“
Čím si tedy ten konec vysvětlujete?
„Nevím, třeba je to tou koronou.“
Že by tým potřeboval šetřit?
„No, já jsem neměla zase tak velké peníze, takže tím rozpočtem to asi nebylo. Ale asi jsem se jim už nehodila do týmu a koncepce.“
Zkoušela jsem i přípravky pro koně
Kam byste tedy chtěla nyní přestoupit?
„Do Itálie. Mluvila jsem například s Kamčou Štěpánovou a ta říkala, že je zde super liga a rovněž i jiný život. Ač jsem byla v Praze doma, tak jsem si to tu poslední dobou už ani moc neužila – zvláště v tomhle období, kdy jsem si dávala dohromady koleno.“
Může tedy být alespoň menší výhodou, že začnete po té pauze nanovo i v novém týmu?
„Ano, možná je to fakt dobře, že půjdu do nového týmu s novým začátkem. Hraju to sice už nějaký pátek, takže herní návyky jsou stejné, ale třeba akce budou jiné a obrana také.“
Lákalo by vás zahrát si proti vašim bývalým spoluhráčkám?
„Tak ono záleží, zda budu vůbec hrát za euroligový tým. Kdyby ne, tak se asi nesetkáme.“
Dá se říct, co jste se musela při té rekonvalescenci naučit? V čem vás to posunulo?
„Například jsem se snažila správně jíst, abych nepřibrala, což se holkám občas stává. Naštěstí mi pomohla ségra, která se o stravu dost zajímá a vypočítala mi, kolik bych toho měla při svém výdeji denně sníst. Snažila jsem se to tedy držet a nyní mám v sobě asi jen 11 kilo tuku, což je v pohodě.“
Čili, jaké bylo to tajemství?
„Například mi pomohlo, že jsem měla na míru dělané krabičky od kamaráda, který vlastní jednu tuhle společnost. A bylo v tom všechno. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře... šlo o jídlo na celý den, které jsem si vyzvedla, a když pak jsem měla ještě chuť, dala jsem si doma jen nějaké knackebroty nebo hořkou čokoládu.“
Musela jste pak na koleno využít i nějaké speciální prostředky?
„Ano, byly tam různé kolagenové tablety nebo jsem zkoušela i takové ty přípravky pro koně. To se ale úplně pít nedalo.“ (směje se)
Co je tedy teď ještě třeba zesílit, abyste mohla zahájit plnohodnotný návrat?
„Zatím jsem ještě nedělala změny směru. Díky jedné speciální váze jsem sice zjistila, že už mám svalovou hmotu na operované noze stejnou, jako na té druhé, ale bude nutné ještě zapracovat na změně směru, aby se vazy zpevnily, tu nohu podržely a nebyl příliš velký tlak právě na tu chrupavku.“
Na kolik měsíců to tak ještě bude?
„Vidím to tak na dva měsíce. Nicméně myslím, že do začátku sezony budu do jakéhokoliv nového klubu stoprocentně připravená.“
