Když Ondřeje Sehnala hned po Novém roce nymburské vedení představilo jako novou posilu, jednalo se pro fanoušky českého hegemona o opožděný vánoční dárek. Reprezentační rozehrávač zakončil své působení v německém Braunschweigu rozpačitě. „Když jsem se vrátil po Eurobasketu, trenér byl jako vyměněný,“ vypráví Sehnal o předčasném konci. Teď by měl patřit k oporám Nymburka a hvězdám KNBL.
Nymburské rošády jakoby nebraly konce. Nedávno tým opustili Rapolas Ivanauskas a po neúspěšné zkoušce De'Riante Jenkins. Naopak přišli Cory Reeves a Jimmy Boeheim. Dispečink nymburské hry by ale měl mít na bedrech reprezentant Ondřej Sehnal, který už stihl zápas na Folimance proti „svému“ USK Praha a musel skousnout i konec dvou dlouhých úspěšných sérií svého nového chlebodárce.
Před pár dny skončily dvě dlouhé série. Nymburk poprvé v historii samostatného českého basketbalu prohrál s Brnem, zároveň poprvé od roku 2003 nevyhraje základní část. Co k tomu říct?
„Situace v klubu není jednoduchá. Bojujeme, jak nejlíp umíme. Bylo tady hodně příchodů včetně mě, hodně odchodů. Já už se považuju za dlouhodobou součást týmu, přitom jsem tady tři týdny. Obě série mohly pokračovat dál, protože si myslím, že ten zápas proti Brnu byl v našich rukách. Na konci jsme ukázali svou sílu, kdy jsme se ještě vrátili do zápasu, ale rozhodly detaily ve prospěch Brna.“
Brno ale rozhodně netahalo za kratší konec, a když, tak o pár bodů.
„Jasně, síla Brna je velká. I když se ze začátku moc nedařilo Culpepperovi a Chatmanovi, zastoupil je bodově Viktor Půlpán. Dlouho jsem neviděl zahrát tak dobrý zápas Šimona Puršla. Dlouhodobou prací se ale musíme dostat zpátky do pozice, že tyhle zápasy budeme vyhrávat.“
Co jste si k tomu řekli v kabině?
„Hlavní myšlenka byla, že nesmíme věšet hlavy. Začátek sezony nebyl podle představ, ale postupně se zlepšujeme. Do nástavby půjdeme s vědomím, že chceme na první místo, abychom měli nejlepší pozici pro play off.“
Co si myslíte o vyrovnanosti české ligy? Když jste v roce 2021 odcházel do Německa z USK Praha, Nymburk všechny válcoval.
„Ve světě se stalo spousta věcí, které už nejsou takové, jaké byly. Síla týmu je stále veliká, i když jsme v útlumu. Je to spíše shoda okolností a věřím, že je to jen otázka času, kdy bude Nymburk zase tak silný, jak si ho všichni pamatujeme.“
Je to stále teprve týden, co jste hrál s Nymburkem na palubovce USK, kde jste vyrůstal pro velký basketbal. Cítil jste motivaci navíc? Ten zápas se vám osobně hodně povedl, spadlo něco do klubové kasy?
(Smích) „Do kasy jsem dával něco jen za první zápas, co jsem za Nymburk odehrál. Na USK byla spousta emocí. Už když jsem vstupoval do haly a poprvé v životě jsem šel do šatny pro hosty, byl to hodně zvláštní pocit, ale snažil jsem se emotivně držet na uzdě. Sebekriticky přiznám, že taky jsem podle mě odehrál pořádně jen jednu a půl čtvrtiny. Není to zatím zdaleka ideální a stabilní formu teprve hledám.“
Co říkáte na novou posilu Nymburka Jimmyho Boeheima, syna slavného trenéra Jima Boeheima?
„Velmi dobrý hráč. Musím říct, že jsem ho až v tréninku před Brnem viděl poprvé naživo. Má skvělé čtení hry a vypadá to, že má i dobrou střelu. Ukázal potenciál. Na to, že je tu fakt doslova několik dní, tak zapadl i po herní stránce výborně.“
Působil jste v podstatě sezonu a půl v Německu. První rok jste v Braunschweigu platil za jednoho z nejlepších asistentů soutěže. Ve druhé sezoně jste ale vypadl ze sestavy. Čím to?
„Na rovinu? Pro mě je to nepochopitelné. Když končila ta první sezona, měl jsem nějaké další nabídky v rámci Německa, ale trenér i generální manažer ze mě byli nadšení. Tak jsem si říkal, že to bude super a zůstal jsem. Během ME jsme byli pořád v kontaktu. Přišel jsem po Eurobasketu a trenér byl jako vyměněný člověk. Od začátku sezony jsem byl na druhé koleji. Obrovská obměna kádru, odešel jeden z nejlepších střelců Martin Peterka, přivedli si rozehrávače, který hrál Euroligu za Bayern Mnichov, takže jsem chodil z lavičky. Po odchodu Martina jsme neměli střelce, najednou ten tým byl docela impotentní a já tím pádem jako tvůrce hry už taky neměl taková čísla.“
Když bylo jisté, že v Braunschweigu to nepůjde dál, nebyla ještě šance zůstat v Německu?
„Zprvu byla určitě jedna možnost, ale vzhledem k postavení v týmu nevím, jestli bych si zrovna pomohl. Potom v prosinci jsem byl v pozici, že jsem si mohl v podstatě vybírat z několika nabídek. Mohl jsem jít do týmu v zahraničí, kde je hodně cizinců a bojovat o místo, nebo jít do Nymburka, který se trápil. Pro mě bylo důležité hlavně hrát, proto jsem zvolil Nymburk a myslím, že jsem udělal jedině dobře.“
Dokázal byste srovnat českou a německou ligu? Jde to vůbec?
„Horko těžko. Nechci říct, že ve všem je lepší ta německá, ale když to vezmu stručně, tak německá liga je mnohem fyzičtější a atletičtější. Působí tam daleko více cizinců, což s sebou logicky přináší i větší konkurenci. Ten tlak je výraznější kvůli tomu, že za váma už čeká na šanci další spoluhráč. Řekl bych, že tam i rozhodčí hodně pouštějí hru. Získat tam na soupeři faul je někdy hodně těžký.“
Berete to tak, že budete v Nymburce více na očích i kvůli reprezentaci?
„Myslím si, že i tím, že kouč nároďáku není Čech, tak není tolik podstatné, kde hrajete. Všichni kolem nároďáku si už zvykli, že hromada reprezentantů hraje venku.“
Ještě větší šance v reprezentaci se přímo pro vás nabízí, když Jakub Šiřina ukončil reprezentační kariéru, Vít Krejčí je v NBA a navíc nehraje. Když vynechám Tomáše Satoranského, tak tolik prověřených rozehrávačů nemáme…
„Myslím, že obrovskou šanci jsem dostal v národním dresu už v minulé sezoně a odehrál jsem dlouhý minuty. Nároďák určitě pomáhá v tom, že čeští hráči jsou více na očích zahraničním klubům a obecně je to prestižní záležitost. Za každou příležitost jsem moc rád.“
