7. února 2023 • 16:42

Příběh, který bere dech! Bratři Smažáci vítězí nad soupeři i nad osudem

Autor: Petr Čeněk
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pro český národ je pojem „smažák“ spojen s tradičním pokrmem. V Ostravě však žije rodina se stejným příjmením – prostě Smažáci. Táta Patrik, maminka Kateřina, synové Tomáš (19 let) a Lukáš (15 let). Dohromady žijí zcela neobyčejný příběh plný emocí, sportu, slz a odříkání. Dva šikovní kluci - jeden abnormální talent, obojživelník střídající bílé svahy s basketbalovou palubovkou. Druhý rovněž sportovec tělem i duší, který se však celý život rve nejen se soupeři, ale i s vážnou nemocí. Vzájemně se přitom oba bratři podporují, své triumfy darují jeden druhému. Pojďte se začíst do příběhu, který bere dech…



Lukáš Smažák se stal nedávno v Krkonoších vítězem olympiády dětí a mládeže ve slalomu na snowboardovém prkně. Už když stál na nejvyšším stupni a na krk mu věšeli zlatou medaili, byl myšlenkami se svým bratrem Tomášem.

„Jasně že to byla medaile pro něj. Bráchu mám hrozně rád. Fandím mu ve všem, co dělá,“ říká Lukáš. Slovo fandit se tu ale nevztahuje jen k bratrovým atletickým či plaveckým závodům. Devatenáctiletý Tomáš má totiž kromě sportovních soupeřů ještě jednoho. A to sakra velkého. Soupeře, před kterým by se většina lidí stáhla a předem nějaké sportování vzdala. A tím je nemocná ledvina. Momentálně Tomáš v nemocnici čeká po předchozích transplantacích už na svou třetí…

S nepřízní osudu bojuje Tomáš Smažák už od narození. Že něco není v pořádku, se rodina dozvěděla již během těhotenství. Z cysty na ledvině se brzy stala oficiální diagnóza - juvenilní nefronoftíza. Pro vysvětlení - jde o onemocnění ledvin dětí, které často vede až k úplnému selhání tohoto životně důležitého orgánu.

Dialýza, pak transplantace

Hned po narození tak byl Tomáš hospitalizovaný v nemocnici. V prvních letech života navíc musel cvičit a rehabilitovat podle Vojtovy metody, protože trpěl i svalovou hypotonií. Při nástupu do první třídy se pak problémy s ledvinami zhoršily natolik, že přišla na řadu dialýza.

„Měli jsme jí asi rok doma a čekali na vhodného dárce. Jednoho dne pak mamce zazvonil telefon a po pár hodinách už jsem byl v Motole, kde jsem nakonec strávil čtyři měsíce. Během nich lékaři čekali, zda se ledvina chytne,“ popisuje Tomáš momenty, které se staly v jeho devíti letech.

Uznejte sami - to je opravdu slušná nálož překážek pro jednoho statečného kluka a jeho rodinu. Jenže Tomáš se právě i díky podpoře rodičů rozhodl, že on nebude jen pacient, ale také především sportovec.

„Transplantace mi tehdy moc pomohla, protože tělo začalo zase fungovat, tak jak mělo. Mohl jsem zase blbnout s bráchou a dělat věci, které ostatní berou jako samozřejmost. A hlavně – mohl jsem začít také sportovat,“ vzpomíná Tomáš.

Právě sport mu po transplantaci pomohl dostat se zpátky do formy. „Velkou roli při tom hrál Jindra Suchý, který je bývalý hokejista a dnes se věnuje kondičnímu posilování. Je to tátův kamarád, což mi pomohlo v tom, že mi rozumí i lidsky,“ svěřuje se student zahradnické školy.

Tomáš tak začal se svým mladším bráchou postupně nejen lyžovat a hrát basketbal, ale věnuje se i atletice, plavání či stolnímu tenisu. A jeho píle i silná vůle ho nakonec přivedly i na mistrovství světa a Evropy transplantovaných. A ve skoku vysokém se v roce 2019 v Newcastlu dokonce radoval ze světového zlata!

„Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mě milují a mají se mnou trpělivost. Myslím tím celou rodinu. No a speciálně mamku, taťku a Lukyho. On je borec jak v basketu, tak na snowboardu. Jeho olympijský závod jsem viděl v nemocnici a držel mu pěsti,“ říká Tomáš.

Obojživelník skoro jako Ledecká

A tím se v příběhu Smažákových dostáváme k mladšímu synovi Lukášovi. O něm už všichni, kdo český sport sledují opravdu pozorně, dobře ví, že je mimořádným talentem. Díky tátovi se upsal už jako malý kluk basketbalu, maminka ho zase vytáhla na zasněžené svahy, kde si na nohy připnul snowboard.

A v obou disciplínách exceluje. Patří k republikové špičce. Takže na nedávno skončené olympiádě dětí a mládeže zvítězil na snowboardu, ale zároveň je v české nominaci na mistrovství Evropy v basketbale kadetů.

Jak se vlastně dají dva sporty, s jejichž kombinací by možná měla problém i Ester Ledecká, dělat zároveň? „Víc času věnuji basketu, na snowboard zase tak moc často nechodím. Takže je to v pohodě,“ usmívá se Lukáš, student Sportovního Gymnázia Dany a Emila Zátopkových v Ostravě.

Svůj snowboardový triumf na mládežnické olympiádě řadí hodně vysoko, myšlenky se ale při povídání s ním rychle stočí pod bezedné koše. V dresu ostravských Snaků hraje basketbalovou extraligu hned ve dvou soutěžích. V kategorii U17 je suverénně nejlepším střelcem týmu, mezi devatenáctiletými patří v 15 letech mezi nejlepší pětku týmu.

„Bohužel se nám ale tuhle sezonu moc nedaří. I tak se snažím ze sebe v každém zápase vydat maximum. Vím, že mi táta i brácha drží palce a nechci je zklamat. Hraju nejen pro tým, ale i pro ně. Bráchovi je hned o trošku líp, když vyhrajeme,“ vypravuje Lukáš.

Toho nejspíš v následujících letech čeká rozhodnutí, jakým směrem svou sportovní kariéru směřovat. „Vyhrává u mě basketbal. Chtěl bych se dostat do užší nominace českého týmu U16 a nominovat se na mistrovství Evropy. A tam pomoct Česku s návratem do nejvyšší divize,“ má docela jasno mladý muž, jehož sportovním vzorem je Michael Jordan. A snem pak zahrát si španělskou ligu jako Tomáš Satoranský nebo Jan Veselý.

Nemoc ze života vyžene hlouposti

Táta Patrik Smažák, známá basketbalová osobnost nejen ostravského regionu, pak má radost nejen ze sportovních výsledků svých synů. „Skvělé je hlavně to, jak pěkný vztah k sobě mají jako bráchové,“ říká.

„Tom je moc hodný kluk, obrovsky silný v tom, jak zvládá svoji nemoc a jaké má životní hodnoty. Je to taky největší bráchův fanoušek. No a Lukáš od dětství miluje jakýkoliv sport. Je hodně soutěživý ve všem, co dělá. Jde za svým cílem a dělá pro něj hodně. Někdy ho až musím brzdit, aby se neutavil.“

Svoji roli pak rozhodně nevidí tak, že by měl Lukáše k dalším sportovním metám jakkoliv tlačit. „Musí to být případně jeho rozhodnutí, jeho volba. Já mu mohu maximálně trochu pomoci. Chci hlavně, aby oba kluci vystudovali a sportem se bavili celý život,“ říká.

Patrik Smažák už také svět zdaleka nehodnotí jen podle sportovních vítězství a porážek. „Asi každý rodič, který má nemocné dítě, se na život dívá trochu jinýma očima, váží si víc obyčejných věcí a neřeší hlouposti,“ zamyslí se táta, jehož starší syn právě teď v nemocnici čeká na další transplantaci.

Ledvina totiž přestává plnit svou funkci a Tomáše navíc tentokrát čeká i transplantace jater. „Věřím, že brzy zase bude všechno v pořádku. Už bych chtěl být zase s bráškou a chodit do školy s kamarády,“ říká odhodlaně. Byť ví, že po operaci ho čeká náročná rehabilitace.

Přesto Tomáš společně s celou rodinou věří, že až vysvitne jarní slunce, bude už zase doma sportovat a radovat se ze života se svým nejlepší kamarádem - bráchou Lukášem. Je víc než jasné, že rodina Smažákových má ne jednoho, ale hned dva velké hrdiny. Bratry Lví srdce.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud