Nejvyšší ženská basketbalová soutěž bude mít od příští sezony nováčka. V rozhodující infarktové barážové bitvě porazily hráčky DSK Basketball Brandýs nad Labem tradičního účastníka ŽBL ze Strakonic 79:76 po prodloužení. Dokonaly tak senzační pouť sezonou, na jejímž začátku přemýšlely spíš o tom, jak v první lize (druhé nejvyšší soutěži) hrát důstojnou roli.
Co dokáže semknutý tým, který se nikdy nevzdává? Pokud v tomto směru potřebujete poradit, vydejte se kousek za Prahu proti proudu řeky Labe. Basketbalistky DSK Brandýs díky tomu překonaly v sezoně nejen všechny soupeřky, ale nakonec i svá nejtajnější očekávání a přání.
Už třetí místo po základní části bylo velkým úspěchem. Poté ovládly i Final Four, kde si poradily se Spartou i Havířovem, a staly se vítězkami první ligy. A jejich spanilou jízdu nezastavil v baráži ani klub ze Strakonic, který nejvyšší soutěž opouští po více než 30 letech. Klub z Brandýsa si jí naopak zahraje poprvé v historii.
„Kdyby mi někdo v srpnu minulého roku řekl, že sezona bude končit takhle sladce, nevěřila bych mu. Vždyť my jsme tehdy přemýšleli o tom, jestli a s kým tu první ligu vůbec budeme hrát,“ kroutí hlavou kapitánka Jana Maršíková.
Tým z Brandýsa (tehdy ještě pod hlavičkou místního BK) se sice už v minulé sezoně probojoval do Final Four, v němž skončil třetí. Pak však v družstvu skončily čtyři talentované basketbalistky, tehdejší kapitánka Kateřina Strossová uzavřela kariéru z rodinných důvodů a klíčové izraelské rozehrávačce Ofir Lavy vypršela smlouva.
„Bylo to hodně změn najednou. Ty mladé šikovné holky se prostě rozhodly, že na takové úrovni už dál nechtějí hrát, což byla škoda. Hodně jsme zvažovali, co uděláme,“ vrací se zpět v čase Daniel Kurucz, trenér a majitel DSK v jedné osobě.
Kapitánka: Měli jsme hrát na ocase a jsme v ŽBL
Nicméně zbytek hráček kolem kapitánky Jany Maršíkové pokračovat v první lize chtěl, a to rozhodlo. „Řekly si, že se prostě budou rvát dál. A to byl jednoznačný impuls i pro mě,“ vzpomíná Kurucz a Jana Maršíková jeho slova potvrzuje. „Věřila jsem, že to trenér nějak vyřeší. Pamatuju se, jak jsme spolu seděli, a Dan mi říkal, že je možné, že budeme hrát na ocase první ligy. Ale že jí udržíme a v další sezoně se zkusíme porvat zase o špičku. No a nakonec jsme rovnou postoupili do ŽBL. To je jako zázrak,“ směje se světlovlasá pivotka.
Jenomže zázraky se dějí jen zřídka. A daleko častěji mají senzační úspěchy jasné příčiny. Jako v tomto případě. Pojďme si tedy poskládat dílky mozaiky, z nichž se zrodil tento triumf.
Jedním z klíčových tahů Daniela Kurucze byla sázka na bosenskou rozehrávačku Irenu Vrančičovou. Hráčka, která se basketbalem živila ve Španělsku, Polsku, Bělorusku či v minulosti i v ŽBL (Karlovy Vary, Strakonice), dodala týmu zkušenost, dynamiku i řád ve hře.
Pod košem pak stejně jako v minulé sezoně vládla americká pivotka Leeza Burdgess a velkou oporou a nejlepší střelkyní týmu byla Andrea Ondroušková, hostující v Brandýse z extraligové Slovanky. Navíc se povedla i další hostování mladých hráček – pivotky Lucie Ceralové z Chomutova, Natálie Koucké ze Slovanky, Marie Holé z HB Basket Praha či naposledy Petry Klokočníkové ze Sadské.
Jenže to nebylo zdaleka všechno. DSK vsadil i na zvláštní mix brandýských veteránek a na druhé straně místních dorostenek. „Je to vlastně tým bez střední generace. Tu tady bohužel nemáme. Proto vedle sebe nastupuje ženská, která už vychovává dvě děti, a dorostenka. Jsou to takové mámy a dcery, které se skamarádily a vytvořily neuvěřitelně pevnou partu,“ popisuje Kurucz.
Kapitánka Maršíková pak přidává podrobnosti. „Nejmladší Amálce, která s námi trénovala, je šestnáct a nejstarší Kačce Matějkové alias Berušce čtyřicet let. Ale i přesto jsme kamarádky. Nikdy bych si nemyslela, že to je možný, kdybych to nezažila na vlastní kůži,“ říká.
Trenér DSK, který už v minulosti vybojoval v ŽBL s týmem DSK Basketball Nymburk druhé místo i Český pohár, pak na toto téma přidává další zajímavý postřeh. „Když máte tým, který je převážně stejně starý, ty hráčky jsou často mnohem víc i konkurentky. Bojují o místo na palubovce, někdy i o kluky. Tady je chemie úplně jiná. Starší holky jsou pro ty mladší vzory. Učí je nejen basket, ale dávají jim i rady do života. A naopak starší hráčky v té interkaci s dorostenkami omládnou a dostanou novou energii,“ popisuje Kurucz.
DSK k tomuto mezigeneračnímu propojení pomohlo to, že těžil ze spolupráce s dorostenkami místního BK Brandýs vedeného Martinem a Jitkou Richterovými, kteří se však z pozice asistentů angažovali i u týmu čerstvých účastnic ŽBL.
„Hodně toho odpracovali především při organizaci tréninků. A Jitka Richtrová je navíc jedna z nejpozitivnějších ženských, kterou znám. Snaží se na všem najít něco dobrého, byť to někdy na první pohled vypadá, že tam nic takového najít ani nejde,“ směje se hlavní kouč.
A je pravda, že ne vždycky byl během sezony důvod k radování se a optimismu. „Hlavně na začátku sezony náš tým nevypadal úplně vítězně. Nicméně jsem věděl, že když ho udržím pohromadě a vhodně doplním, budeme prostě dobří. Holky totiž trénovaly s maximálním nasazením čtyřikrát týdně, což je v první lize unikátní. A ono se nám to vrátilo. Začínali jsme sezonu se zápasovým skóre tři výhry - pět proher. A na konci jsme prohráli z deseti zápasů jediný. Ten posun byl opravdu velký,“ popisuje Kurucz.
Nejdřív sprcha, pak změna taktiky a dvě vítězství
Zajímavé přitom je, že mix zkušených hráček a dorostenek sehrál klíčovou roli i v baráži o ŽBL se Strakonicemi. Ta začala pro DSK krutou prohrou na domácí palubovce 54:82. V tom zápase Brandýsu utekl začátek a pak už se jelo podle not favoritek. Potom však přišel druhý duel, ve kterém se tým nemohl opřít o většinu hostujících basketbalistek.
„A přesně v té chvíli se ukázalo, jak široký kádr šikovných hráček máme. Vedle Ireny Vrančič nás totiž v tom utkání podržely právě dorostenky. Hanka Tomková dala 18 bodů a prosadily se i další,“ popisuje kouč a kapitánka se přidává: „To je pravda, urvaly jsme ten zápas hodně díky mladým holkám. Ale já jsem věřila i po té úvodní sprše, že ještě není konec a trenér něco vymyslí.“
Fakt je ten, že Daniel Kurucz ve druhém utkání hodně pozměnil taktiku. „První utkání jsem si několikrát přehrál a viděl, co všechno můžeme udělat jinak. Dokonale jsme soupeřky zaskočily, nebyly na tu změnu připravené. Vypadalo to, že si myslely, že když vyhrály první zápas o třicet, tak už se série v tomto stylu dohraje,“ říká.
Přiznává také, že klíčové bylo tým bez několika opor povzbudit. Tak aby si věřil, že ještě může sérii otočit. „To utkání jsme pak odehráli neuvěřitelně týmově. Ukázalo se, že když jsme pod tlakem, tak holky nejlépe plní to, co si domluvíme. To se pak koučuje docela lehce, protože se na palubovce dějí předpokládané věci,“ usměje se při vzpomínce na výhru 76:71, kterou ve Strakonicích sledovala i 90letá legenda místního klubu Miroslav Vondřička.
Rozhodující mač v Brandýse už pak byl boj o každý míč. Strakonice po většinu utkání vedly, na konci třetí čtvrtiny už o 12 bodů. Ve strhujícím závěru se pak vedle hráčky zápasu Andrey Ondrouškové (24 bodů, 15 doskoků a 3 asistence) dostaly v klíčových momentech ke slovu i zkušené brandýské veteránky.
Kateřina Rotková a Kateřina Matějková trefily při stíhací jízdě trojky, kapitánka Maršíková pak dvěma proměněnými šestkami 12 vteřin před koncem poslala zápas do prodloužení (68:68). V něm zapsala Ondroušková 7 bodů a tým už na vlně euforie dokráčel k historickému vítězství 79:76 a postupu mezi elitu.
„Ještě před třemi roky jsem hrála druhou ligu a teď jsme v extralize a bude nás čekat třeba i zápas proti USK. Já to prostě nechápu…“ kroutí hlavou Jana Maršíková. Právě ona má přitom na triumfu velký podíl. A teď nejde jen o pohled do zápasových statistik.
„Jana je místní ikona. Holka, kterou mají ostatní rádi, ale na druhou stranu umí tým i srovnat, má autoritu. A ještě bych v téhle souvislosti zmínil Kačku Matějkovou. Za chvíli jí bude 41 let a do rozhodujícího zápasu nastoupila v základní sestavě. Máma s dvěma dětmi a náročnou prací. I v tom posledním zápase bylo vidět, jak jí všichni přejí každý úspěšný moment. Tohle jsou ty na první pohled neviditelné věci, které vás pak dovedou až na vrchol,“ oceňuje Kurucz.
Ambiciozní trenér už také začíná přemýšlet o další kapitole DSK. Extraligové kapitole. „Budu teď pár dnů jezdit na motorce a dumat, co dál s ŽBL. Ale mám jedno pravidlo, že kdo si tu extraligu vybojoval, ten jí také má hrát. Vůči těm, co si postup vydřely, by nebylo fér tým nějak zásadně měnit,“ naznačuje.
Dobře také ví, že účast v nejvyšší soutěži je spojená s daleko většími náklady. „Musím shánět sponzory, zkusíme město, jestli nás nepodpoří. Protože tenhle klub jinak financuji ze svých peněz,“ prozrazuje.
Zároveň chce s šéfem BK Brandýs a spolumajitelem místního Sportcentra Petrem Čeňkem řešit další sezonu. „Petr nám vždycky vyšel ve všem vstříc. Hala pro ŽBL musí splňovat určité parametry, budeme se bavit i o tom. Upřímně ale říkám, že ze Sportcentra se nám nechce. Cítíme se tady doma,“ dodává Kurucz.
Kdo v DSK Basketball Brandýs vybojoval ŽBL
Hrály: Leeza Burdgees, Lucie Ceralová, Viola Durdová, Natálie Durdová, Marie Holá, Alžběta Holovská, Lucie Klementová, Petra Klokočníková, Natálie Koucká, Julie Kučerová, Jana Maršíková, Kateřina Matějková, Andrea Ondroušková, Kateřina Richterová, Kateřina Rotková, Hana Tomková, Irena Vrančič.
S týmem trénovaly dorostenky: Lada Dvořáková, Amálie Hrubinová, Viktorie Jarchovská, Zuzana Kolářová, Natálie Lavírová, Barbora Motlíčková.
Hlavní trenér: Daniel Kurucz. Asistenti: Jitka Richterová, Martin Richter.
