Basketbalová Kooperativa NBL má po dvaceti letech nového vládce. I když nového… Právě BK Opava byl poslední tým, který v roce 2003 sebral suverénnímu Nymburku zlato. Trenér Petr Czudek (51) u toho byl jako hráč. A zažil i těžké časy, kdy Opavě hrozil krach, zánik a trápila se v druhé lize.
Napsali pohádkový příběh. I historický. Jak chcete. V každém případě vzali za srdce fanoušky napříč sporty. Basketbalisté Opavy, po dlouhodobé části až sedmý tým soutěže, se ke specifické trofeji prokousali z předkola. A cestou na vrchol vyřadili všechny tři nejlepší týmy dlouhodobé části. Včetně osmnáctinásobných šampionů z Nymburka.
„Hledali jsme inspiraci o kousek dál v hokejovém Třinci, který to k titulu také zvládl z šestého místa,“ usmíval se opavský matador Luděk Jurečka, který je ve 39 letech druhým nejstarším hráčem soutěže. A slaví vůbec první titul. „Fakt se mi těžko hledají slova. Celou kariéru hraju v době nadvlády Nymburku a prakticky pokaždé se bojovalo pouze o druhé místo. Něco neskutečného.“
Kapitán Jakub Šiřina, který v klíčovém duelu nasázel 31 bodů, byl ještě emotivnější. „Napsali jsme pohádku z říše snů! Porazili jsme prvního, druhého, třetího… Šli jsme ze sedmého místa a z totálně průserové sezony jsme udělali zázrak. Kdyby nám to někdo řekl po základní části nebo po nadstavbě, asi ho pošleme na Olomouckou ulici do blázince.“
Od posledního titulu v roce 2003 se Opavané utkali s Nymburkem ve finále čtyřikrát. Pokaždé padli. Ale bylo i daleko hůř. Po sezoně 2004/05 hrozil klubu krach. Nebyly peníze, tradiční basketbalová bašta měla namále.
„Už to vypadalo, že basket v Opavě skončí,“ přitakal bývalý manažer Dušan Štěnička. „Naštěstí nám tehdy pomohlo město. Přispělo nám do rozpočtu a platilo i nájem a provoz haly, což bylo pět milionů. Právě díky podpoře města jsme v největší krizi hráli alespoň první ligu a mohli se zkusit sportovní cestou znovu vrátit mezi elitu.“
Z nejvyšší soutěže Slezané sestoupili v roce 2005. Vrátili se za tři roky. „Sportovně to táhli Petr Czudek a Ladislav Sokolovský. První jako trenér, druhý na hřišti,“ vzpomínal Šěnička. Paradoxní hříčkou osudu je, že právě Sokolovský vedl jako trenér Nymburk v semifinále soutěže proti Opavě.
Na svého kamaráda a bývalého spoluhráče Petra Czudka nevyzrál. Ten byl coby opavský rodák u čtyř titulů klubu jako rozehrávač (1997, 1998, 2002, 2003). Po dvaceti letech slaví jako trenér. O to víc, že si stále dobře pamatuje chvíle, kdy jeho týmu před osmnácti lety hrozil krach.
Když se ho bezprostředně po epickém finále Kooperativa NBL proti Děčínu ptala reportérka České televize, zda je to na postavení sochy, rozvášnil se. „Já sochu nechci, na sochu se*ou ptáci. A další generace by ji stejně zbořila. Hej, Ivane, je to tam,“ křičel Czudek do kamery pozdrav i pro kamaráda a basketbalového nadšence Ivana Trojana. Konečně vypustil nastřádané emoce. Křepčil, jásal, trhal si triko jako Hulk a vystřihnul ukázkového „worma“ ve stylu tenisty Radka Štěpánka.
„Sport se dělá proto, aby lidi měli emoce, aby měli radost,“ vysvětloval o chvíli později už zase klasicky v klidu. „Tu jsme jim sice ne vždy dali, ale tohle je opravdu úžasný moment v mém životě. Je to opravdu… krásné. Úžasná atmosféra! Lidi úžasní. Opavská hala má letos dvacet let a je konečně mistrovská, což jsem si vždycky přál. Sestoupili jsme, postoupili… Je to úžasný příběh a jsem rád, že jsem u něho mohl být.“
Jako trenér ocenil týmovost a chemii. „Tento tým už toho hodně prožil. Vrátil se Martin Gniadek, říkal, že pro titul… Přišli noví hráči, kteří chtěli načerpat zkušenosti, takovou tu chemii. A jsem moc rád, že jsme vybojovali i místo v Lize mistrů. Protože jen tak se může český basket dál zlepšovat.“
| „Jako malý jsem fandil Zbrojovce Brno, líbili se mi tam Vlasta Havlík a Jirka Okáč. Když mi bylo zhruba deset, říkal jsem tátovi, že jednou budu hrát v Opavě první ligu. S Okáčem a Havlíkem. Táta se mi smál, že prý jsem blázen. Říkal, že Opava nikdy nemůže hrát ligu. A kolik prý budou mít Havlík a Okáč roků, než já budu něco hrát? A vidíte, všechno se mi splnilo! Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že když má člověk sen a obětuje mu všechno, tak může vyjít. I když to kolikrát vypadá hodně nereálně… Navíc jsme s Opavou vybojovali titul hned v její premiérové sezoně v elitní soutěži. To už se asi nikomu nepovede.“ |
