Nikdy neprahla po životě v metropoli, příchod do USK Praha však pelhřimovská rodačka Gabriela Andělová hodnotí jako zásadní moment basketbalové kariéry. „Nad USK jsem nikdy neuvažovala, a když to přišlo, byla jsem úplně v šoku. Říkala jsem si, že je to něco skvělého. Sen, který mi má basketbal dát,“ líčí sedmadvacetiletá reprezentační rozehrávačka, která v uplynulé sezoně působila v týmu Piešťanských Čajek.
Jak se těšíte na novou výzvu?
„Nikdy jsem ani nesnila, že bych mohla nakouknout do Euroligy nebo dokonce být v euroligovém týmu. Je to pro mě velký krok v kariéře. Myslím, že to tak mělo být. Všechno vedlo k tomu, abych konečně z basketbalu vytřískala maximum. To se mi právě teď děje.“
Zkuste popsat svoji cestu, která vás dovedla až do USK.
„Několikrát jsem chtěla jít do zahraničí, ale utrhla jsem si přední křížový vaz. Pak jsem měla během angažmá na Slovensku zlomenou nohu, což mě taky pozastavilo. Ale pravděpodobně všechno vedlo sem, abych si mohla zahrát Euroligu a být v Česku.“
Budete nastupovat v nejlepším tuzemském klubu pod vedením legendární Natálie Hejkové. Co na to říkáte?
„Je to trenérka s velkým T. Myslím, že se od ní můžu spoustu naučit. Ale to i od Martina Pospíšila (asistent), se kterým jsem trénovala už koncem srpna na Slovensku. To mě vlastně dovedlo sem. Našli si mě a zjistili, že ještě nemám angažmá.“
Jak jste zapadla do týmu, kde působí řada zahraničních hvězd?
„S mým příchodem to bylo takové, že nikdo pomalu nevěděl, kdo jsem. Nikdo mě nepředstavil, protože když jsem tady začala trénovat, nebyla jsem ještě pod smlouvou. Musela jsem se jim pak trošku představit, kdo jsem, co tady dělám, že tady nejsem nějaký vetřelec. Bylo to úsměvné, ale holky jsou strašně super a myslím, že jsme si sedly. (usmívá se) Přijaly mě v pohodě a nějak jsem sem zapadla. Bála jsem se toho, ale dopadlo to dobře.“
Co říkáte na místní halu?
„Musím přiznat, že se mi tady nikdy nehrálo moc dobře. Koše jsou oproti Hradci nebo Brnu o dost tvrdší, hala je specifická, barevné sedačky jsou trochu rušivé během zápasu. Pokud tady ale budu mít nastříleno, na čemž pracuji, bude to super.“
Zároveň vás ale čeká boj o místo v sestavě, že?
„Tým je složený skvěle, holky se znají, mají daleko větší zkušenosti. Na mém postu je velký přetlak, minuty v Eurolize určitě nebudou závratné, ale doufám, že trenérce předvedu, že si zasloužím prostor. Ale sledovat holky jako Teja (Oblaková) nebo Maite (Cazorlaová) pro mě bude největší škola, kterou teď můžu absolvovat.“
Přechod z Piešťan do Prahy zvládáte dobře?
„V Praze jsem vlastně nikdy nechtěla hrát, protože město je obrovské, je tady spousta lidí, spousta kolon. Bydlím ve Vršovicích a dvacet minut cestuju autem, kvůli zácpám se to může protáhnout. Já opravdu nechci strávit třeba dvě hodiny denně v kolonách. (směje se) Tohle je tedy jedna taková nepříjemnost, která se spojuje s mým působením v USK. Ale zase můžu kamkoliv na kafíčko, na brunch. To bude plus.“ (usmívá se)
V okolí haly Královka na Letné je možností spousta… Velký rozdíl oproti předchozím angažmá?
„Piešťany jsou strašně malé město, možná ještě menší než můj rodný Pelhřimov a to už se těžko překonává. (směje se) Piešťany byly dobré v tom, že jsem sedla do auta a byla za tři minuty na hale. Nebo jsem si pěšky zašla v klidu kamkoliv. Ale zase tam nebylo vyžití, byl problém i zajít s holkama na večeři, protože restaurace tam už po osmé ani nevařily. Po zápase jsme tak ani reálně nemohly jít na večeři nebo na drink. To mi trošku vadilo.“
Před tím jste byla ještě rok v Německu…
„Jenže tam jsem přišla, když byla covidová sezona. To bylo strašné, byly otevřené jen obchody s jídlem. Tam jsme chodily jen do haly a vyžití nebylo žádné.“
Kde jste se během kariéry cítila nejlíp?
„V Brně, to miluju, to je moje srdcová záležitost. Tam i stále studuji na Masarykově univerzitě. Brno je zlatý střed z pohledu velikosti města a vyžití. Tam to mám nejradši a nejradši se tam budu vracet.“
Start nové éry. Hejková se těší na velkou výzvu
V posledních dvou sezonách dokráčely do Final Four Euroligy, nyní stojí basketbalistky ZVVZ USK Praha před obrovskou výzvou. Na úspěchy se pokusí navázat s obměněným kádrem, ve kterém chybí hvězdné americké duo. „Je to začátek nové éry USK. Většina hráček je mladých a doufáme, že tu stráví několik sezon,“ prohlásila trenérka Natália Hejková.
Takhle divokou letní přípravu trenérská legenda snad ještě nezažila, po většinu času totiž neměla kádr pohromadě.
„Poprvé jsme byly na tréninku pět na pět až minulý týden. Hrozné,“ popisuje Hejková trable před vstupem do Euroligy. „Víme, co můžeme čekat od soupeře, ale nevíme, co nás čeká z naší strany,“ přiznává obavy před středečním domácím soubojem s francouzským Landes.
Na soupisce USK chybí nejvýraznější americké opory posledních let – Alyssa Thomasová se po pětiletém působení rozloučila a Brionna Jonesová si ve WNBA přetrhla achilovku. Pro tým to znamená především taktické změny v podkošovém prostoru.
„Thomasová byla nositelkou stylu, který nám vyhovoval, hrálo se extrémně rychle, protože jiná hráčka jejích kvalit na světě neexistuje. Teď to budeme mít postavené týmově,“ plánuje Hejková sázet na kolektivní pojetí.
Tým opustily také Britka Temi Fagbenleová nebo Slovenka Barbora Wrzesiňská. Posilami jsou Australanka Ezi Magbegorová, Španělka Maite Cazorlaová a dorazí rovněž berlínská rodačka Nyara Saballyová.
„Její slavnější sestra (Satou) hraje za Fenerbahce. Nyara se k nám ale připojí, až skončí ve WNBA, kde hraje za New York Liberty,“ konstatuje Hejková. Až v nejbližších týdnech by měla naskočit nizozemská pivotka Emese Hofová.
Novou tváří je také reprezentační rozehrávačka Gabriela Andělová. „Je to pro mě velký krok v kariéře. Všechno vedlo k tomu, abych konečně z basketbalu vytřískala maximum. To se mi právě teď děje,“ pochvalovala si přestup z celku Piešťanských Čajek.
Jejímu týmu však nehraje do karet ani rozlosování Euroligy. „Po domácím souboji s Landes máme tři zápasy venku a za pochodu se budeme učit,“ konstatuje Hejková.
Velkým favoritem skupiny je podle jejích slov turecký Mersin, který se skvěle prezentoval na jaře v Praze během Final Four. Těžkou výchozí pozici vnímá Hejková jako osobní výzvu.
„Není to stereotyp, který jsme zažívaly v posledních sezonách. Kvůli tomu mě to zase chytilo,“ usmívá se.
