Sato & Veselý v roce 3: skončil zhrzený kouč, Češi jsou v Barce veterány
Sezonu bez jediného titulu provázelo napětí mezi trenérem a španělskou hvězdou, vymstil se i experiment s resuscitováním kariéry Rickyho Rubia. Po poslední neúspěšné kampani jdou basketbalisté Barcelony včetně českých ikon Tomáše Satoranského s Janem Veselým skládat reparát. S novým koučem Joanem Peñarroyou a pěti posilami ve čtvrtek rozjedou euroligový ročník na palubovce Žalgirisu Kaunas. Znovu s jasným přikázáním – Barca musí vyhrávat!
Tomáš Satoranský s Janem Veselým vstupují do roku 3 své barcelonské spolupráce. V tom prvním překryli zklamání z pádu v semifinále Euroligy titulem ve španělské ACB lize. Minulá sezona už měla ale nádech fiaska. Žádný pohár, krach v euroligovém play off s Olympiacosem, ač v sérii vedli 2:1 na zápasy. A pak ponižující vyřazení 0:3 v semifinále španělské soutěže od úhlavního rivala Realu Madrid.
Nebylo divu, že v katalánském velkoměstě padaly hlavy. Nezkušený kouč Roger Grimau (46 let), jehož si Barcelona vytáhla ze svých mládežnických struktur, skončil už po prvním ze dvou nasmlouvaných roků. Nikoliv v dobrém, ale s pocitem, že byl od samého startu angažmá snadným terčem. A také zhrzený z konfliktu s podkošovou hvězdou Willym Hernangómezem. Třicetiletý borec se sedmi odehranými sezonami v NBA nedostával tolik minut a roztrpčení si nenechal pro sebe. „Nezahrávej si se mnou, už ti zbývá jen pár posledních show,“ štěkl na Grimaua už v prosinci během oddechového času při zápase v Monaku, kde odehrál pouhých sedm minut.
„Chtěl jsem, aby byl důležitým mužem, ale hrálo v tom roli mnoho faktorů. Třeba skvělá sezona Jana Veselého. Je prostě těžké, aby byli všichni spokojení,“ líčil po vyhazovu Grimau, jenž přiznal, že se na týmu také neblaze podepsal březnový příchod Rickyho Rubia, hvězdy první velikosti, která přerušila kariéru v NBA kvůli vyhoření a dlouho nehrála. „Příchod nového hráče v průběhu sezony je vždy komplikovaný. Měl jsem asi víc zasáhnout,“ uznal Grimau, kterého na lavičce Katalánců poměrně překvapivě nevystřídalo žádné zvučné jméno nýbrž pětapadesátiletý Joan Peñarroya, naposledy kouč Baskonie.
Vedení Barcelony mu přivedlo hned pětici nových hráčů. Největším podpisem je jednatřicetiletý Američan Kevin Punter, hlavním povoláním střelec na pozici 2, jenž přichází po třech produktivních letech v Partizanu Bělehrad. „Skoro všechny kluky znám z Euroligy. Třeba Sato mě často bránil. A byl při tom pěkně otravný. Rozumíme si od první chvíle,“ smál se Punter, jenž by neměl být přímou konkurencí českého rozehrávače. Tou je naopak dvacetiletý španělský reprezentant Juan Núñez, náhrada za Litevce Rokase Jokubaitise, jenž odešel do Maccabi Tel Aviv. Núñez, pikantně produkt z líhně Realu Madrid, byl na draftu do NBA v červnu vybraný jako číslo 36 a patří San Antoniu Spurs. „Je to klenot španělského basketbalu, vkládáme do něj velké naděje,“ prohlásil Josep Cubells, ředitel zodpovědný za basketbalovou sekci Barcelony.
Pod koš dorazil z Lyonu 221 centimetrů vysoký Senegalec Youssoupha Fall, nejvyšší hráč v dějinách klubu. Tvrdost a atletičnost by měli sestavě dodat také Američané Justin Anderson a Chimezie Metu, jenž odehrál 263 zápasů v NBA.
Páteř týmu by měly tvořit opět i české opory, byť jim roky přibývají. Satoranskému bude za měsíc 33 let, Veselému je 34. Pouze Argentinec Nicolas Laprovittola je na soupisce starší než ostřílená česká dvojka, která má v Katalánsku podepsané smlouvy i na příští sezonu.
Zvlášť Veselému se minulý euroligový ročník vydařil, když průměrně skóroval 12,3 bodu a zapisoval i 4,3 doskoku. Na startu nové sezony ho však přibrzdila operace slepého střeva, kvůli níž nehrál na zářijovém turné v Číně. Barca zatím v nové éře sehrála šest utkání, z toho čtyři vítězné. V semifinále španělského Superpoháru podlehla Realu Madrid 83:89, ACB ligu zahájila o víkendu jasnou výhrou nad Granadou 91:65.
A ve čtvrtek pro ni začíná ta nejdůležitější soutěž – Euroliga. Má znovu patřit k elitě, byť víc se věří řeckým kolosům Panathinaikosu s Olympiacosem, Realu Madrid, AS Monaco či Fenerbahce Istanbul. Tlak na Katalánce se ale nemění – musí se vyhrávat.
