PŘÍMO Z HAAGU | Nastřílel devatenáct bodů a stal se nejlepším střelcem zápasu. Přesto se Tomáš Kyzlink po kvalifikaci EuroBasketu v Nizozemsku radovat nemohl. Češi padli 70:77 a odložili radovánky z postupu na závěrečný turnaj. K rozuzlení tak dojde až v dalším reprezentačním okně v únoru příštího roku.
V čem to byl jiný zápas než ve čtvrtek?
„Věděli jsme, že náš čeká velice těžký zápas, protože jsme je velkým rozdílem porazili doma. Pokaždé, když hrajete po takovém výsledku, očekáváte od soupeře více agresivity. Měli jsme pomalý start, ale na tým jsem hrdý, protože jsme se nevzdali a v závěru jsme se po oddechových časech snažili o dobré akce. Bohužel jsme to nedotáhli, ale nemusíme se za sebe stydět.“
Byl zakopaný pes na útočném doskoku Nizozemců?
„Můžu potvrdit, že je to pravda. Je to pro mě pořád velkou záhadou, ve sportu, když hrajete odvetné utkání a to první jste vyhráli o 22 bodů, víte, že soupeř na vás přijde s daleko větší agresivitou a vůli. Ale stejně jsme nebyli schopní tomu tlaku odolat a dopustili jsme se zbytečných chyb na doskoku a na šestkách. Za to beru zodpovědnost i já, protože to procento bylo nízké a v takhle málo útočném zápase vás to stojí na konci výhru.“
Přehrávali jste akce. Těžko se hledal někdo, kdo se odhodlá ke střele, že?
„Upřímně, dneska toho prostoru moc nebylo, protože Nizozemci na nás vlítli a po celých čtyřicet minut byli schopni udržet intenzitu. V případě, kdy ji takhle zvýší a vy nejste schopni se dostat do svých pozic, které v prvním zápase vycházely, je na všechno míň času a je potřeba improvizovat. Mně se párkrát povedlo dostat do dobré příležitosti, tak jsem se toho zhostil a snažil se toho využít.
S devatenácti body jste se stal nejlepším střelcem zápasu. Máte vůbec radost?
„Vnímám, že každý zápas se hraje především na výhru. Když se nepovede týmový úspěch, je úplně jedno, kdo ty body dává, protože na to se historie neptá. Prostě jsme prohráli druhý zápas proti Nizozemcům a musíme v tom dalším okně aspoň jeden zápas vyhrát, abychom si sami zajistili postup na EuroBasket.
Měli jste tam devítibodovou šňůru, kdy domácí znejistili. Dalo se z toho vytřískat víc?
„Zvýšili koncentraci v přechodové fázi, protože náš presink na jejich obranné polovině byl velmi dobře provedený. Zdvojovali jsme u postranní čáry, a když pak rotujete s dalším obráncem, je hrozně těžké ten míč někam vyhodit. Potom si vzali timeout, zjistili, jak náš presink prorazit a dostat se do útoku.“
V závěru jste dotahovali, byly tam nějaké speciální pokyny?
„Jeden z pokynů bylo faulovat jejich nejlépe střílejícího hráče, což byl s patnáctkou Nzekwesi. Snažili jsme se bránit tak, aby dostali míč na tohoto pivota, který měl procento úspěšnosti hodně nízké.“
V první půli na vás křičel kouč Ocampo, pak jste hned dostal míč a pelášil na koš. Šlo o nacvičenou fintu?
„Byla to čistě instinktivní záležitost, kdy jsem viděl, že můj obránce promáchl a bylo tam volno. Bohužel Nizozemci jsou hrozně atletičtí, takže i když jsem získal nějaký náskok, byli mě schopní zblokovat. Z mé strany to rozhodně nebyla vydařená akce.“