Halu jim zničila raketa, během tréninku prchají do krytu. Přesto vítězí!
Zatímco se české děti o Velikonocích těšily z pomlázky, patnáctiletí kluci ukrajinského týmu Avangard Kyjev nastoupili do vlaku na dvacetihodinovou cestu do Prahy. Na tradičním turnaji Eastern Prague pak změřili síly se stejně starými soupeři a nakonec klání vyhráli. Pro ně to ale nebyl jen turnaj. Byla to cesta z války k naději. Jak vypadá jejich život v zemi, která je už tři roky válečnou zónou?
„Chtěli jsme alespoň na chvíli zapomenout na válku a připomenout si, jaké to je hrát basket bez toho, aniž byste museli během zápasu či tréninku běžet do krytu,“ říká trenér Oleksij Jelanin, který kvůli válečným opatřením nahradil hlavního kouče Igora Charčenka.
„Nejsem hlavní trenér, jsem jenom asistent. Touha všech hráčů zúčastnit se turnaje, navíc podpořená jejich rodinami, ale byla obrovská. A navíc - opustit zemi ve válečném stavu aspoň na pár dní také není úplně k zahození,“ vysvětluje.
Jelanin začínal s basketbalem ještě v dobách Sovětského svazu, hrával za Politechniku a třetiligový Avangard. Později se zaměřil na trénování mládeže.
Klub Avangard pak vznikl v roce 1972 a vychovával talenty pro Budivelnik Kyjev. Dnes ho podporuje i olympijský vítěz Alexander Volkov nebo nejlepší ukrajinská basketbalistka Alina Jakupovová.
Z vyprávění o tom, jak klub funguje během války, pak tak trochu mrazí. „V březnu 2022 se nás konflikt dotkl velmi bezprostředně. Naše domácí hala dostala raketový zásah a nedalo se v ní trénovat. Byla hodně zničená. Trénovat jsme tedy museli v jiných tělocvičnách. Bylo to hodně náročné období, nikdy na něj nezapomenu,“ říká Jelanin.
Přesto se ale klub nevzdal a halu postupně částečně zprovoznil. „Bohužel ještě nefunguje topení, a tak jsme donedávna hráli a trénovali v teplákách a se zimou se prali, jak se dalo. Ale alespoň jsme mohli hrát ve svém a nemuseli hledat azyl jinde,“ pokračuje.
Do krytu! Klidně i během tréninku
Do povídání o basketbalu a válce se zapojily i maminky hráčů, které tým na turnaji provázely.
„Dnes jsme si na válku už tak nějak zvykli. Je běžným standardem, že kluci musí během tréninku zmizet do blízkého krytu a místo basketbalu se skrývají před ruskými raketami,“ říká Olena Bojkovová.
Trénink je také často doprovázen výpadky proudu a závislostí na záložních generátorech. Soutěžní zápasy se pak hrají jen v takzvaných bezpečných zónách. Co to znamená? Ideálně 500 km od fronty a převážně v západní části Ukrajiny.
Týmy z oblastí zasažených válkou pak musí cestovat, často až do zahraničí. „Během války navíc zaniklo už přes 50 basketbalových klubů. Zejména v městech jako Cherson, Charkov, Mariupol nebo Oděsa,“ dodává kouč s tím, že řada nadějných hráčů nyní odchází z Ukrajiny do zahraničí.
A přesto – i přes všechny překážky – se basketbal na Ukrajině dál hraje. „Nevíme, co nás čeká druhý den a zdali se ho dočkáme, ale plánovat se musí. Protože pouze smělé a ambiciózní plány nás drží nad vodou,“ říká Jelanin.
A to, že se mladí basketbalisté i přes nepřízeň osudu nevzdávají, potvrdili i na turnaji. V Praze totiž Avangard ovládl kategorii U15, když ve finále porazil dánský tým Amager 65:49. „Kluci měli obrovskou radost. V pětašedesáti letech jsem zažil svůj největší mezinárodní úspěch,“ říká dojatý trenér.
A co čeká jeho družstvo nyní? Po čtyřech dnech v Česku návrat zpět na Ukrajinu. Po překročení hranic si hráči i trenéři znovu zapnuli aplikaci sledující směr ruských raket. Taková je realita jejich života.
„Jsem nicméně rád, že aspoň na chvíli to mohli být v Praze bezstarostní kluci, co jen milují basket,“ dodává Jelanin.
