Basketbal láká investory: Na trhu jsou velcí hráči, říká šéf Olomoucka. Hanáky limituje hala
BK Olomoucko zažívá snovou sezonu a v těchto dnech bojuje o ligový bronz, přitom v létě minulého roku nebylo jisté, zda bude vůbec možné pokračovat. Nakonec se povedlo získat potřebné sponzory, těmi to ale nekončí. „Na trhu se pohybuje velké množství velkých hráčů, kteří by mohli mít zájem vstoupit do basketbalu,“ říká v rozhovoru pro iSport spokojený Libor Špunda, předseda představenstva klubu, který v hanácké metropoli zažívá fanouškovský boom.
Může být letošní úspěšná sezona základem pro etablování se na špičce české nejvyšší soutěže?
„Liga je velice vyrovnaná, jeden rok můžeme být druzí, pak klidně poslední. Primárně na celý klub pohlížíme z dlouhodobého hlediska. Budujeme klubovou strukturu, fanouškovskou základnu a komunitu kolem celého Olomoucka. Řekněme moravský velkoklub. Raději nás uvidím na desátém místě, ale s halou plnou fanoušků. Výsledky v letošní sezoně nám samozřejmě pomáhají, motivují nás a naše dlouhodobé cíle se brzy projeví.“
Minulé léto jste tedy nestavěli tým s vidinou úspěchu na konci ročníku?
„Nám se letos podařilo poskládat neskutečnou partu. Je radost pohledět na chemii mezi hráči, jak českými, tak i zahraničními. Bojují za sebe, každý vidí svoji roli. Mladší kluci odehrají třeba jen minutu nebo dvě, ale stejně se cítí být součástí týmu. Velký vliv na to má samozřejmě trenér.“
Tím je Andy Hipsher. Jak fungujete pod taktovkou amerického kouče?
„Má svůj americký styl. Slyšel jsem, že některé kluby mají třeba jednu videoanalýzu mezi dvěma zápasy, my jich máme sedm. Nechává si natáčet tréninky, pak všechno rozebírá a analyzuje. Mám pocit, že naši hráči žijí basketbalem čtyřiadvacet hodin denně. Zajímavé je, že letní přípravu rád začíná poměrně pozdě. Na začátku sezony to tak nevypadalo, ale nakonec se i tohle vyplatilo.“
Jak se povedlo ho zlanařit do Olomouce?
„Když nad tím přemýšlím, nikdy jsme neměli českého trenéra. A vlastně žádný z nich nevydržel celou sezonu. My máme kontakty na agenty, kterým jsme dali jasné zadání. Potřebovali jsme někoho, kdo zvládne pracovat s mladými hráči, rozvíjet je a dávat jim šanci. Agentura, která zastupuje třeba i Tomáše Satoranského a Víta Krejčího, nám doporučila právě Andyho. Prověřili jsme si ho, on nám poslal podrobnou koncepci a jeho vnímání basketbalu, na základě toho jsme se rozhodli pro něj.“
Adaptace na české, potažmo evropské prostředí však může být pro Američana obtížná...
„Někdy je to s ním, ale i pro něj složité, musel se aklimatizovat. Třeba prostory, ve kterých hrajeme, jsou diametrálně odlišné od těch amerických. On už ale působil i ve Finsku, Německu a Dánsku, takže je na Evropu zvyklý. Dokonce si tu našel i partnerku. Myslím, že kdyby se mu tady nelíbilo, tak neodmítne velice lukrativní nabídky z Asie, které na něj přicházely.“
Zájem o něj ale může přetrvávat i v létě...
„Rozhodovat se bude až po sezoně, nicméně je velmi pravděpodobné, že tu bude i v další sezoně. Klub je s jeho prací nesmírně spokojený.“
Můžete vyzdvihnout další jeho metody nebo inovace, které přinesl?
„Pro mě je jedním z klíčových aspektů přínos při skautování nových hráčů. Má cit pro výběr vhodných typů. Navíc jeho otec je trenérská legenda NCAA. Pracoval na univerzitě, ze které vzešel například LeBron James. U zahraničních basketbalistů je často problém, že z videí a sestřihů nepoznáte jejich charakter. Andy je schopen zavolat svému otci, který má známosti na univerzitách v Americe. Na hráče se zeptá svých známých, kteří mu pak hráče doporučí, nebo naopak.“
Takže zahraničí vám může nabídnout nejen hráče, ale i inspiraci v celkové práci.
„Přesně tak. Díváme se nejen na hráče, ale i na týmy, ideálně nám blízké. Ať už směřováním nebo klubovou strategií. Na to, jak pracují s mladými hráči, ale i na provázanost s fanoušky. Jsme v kontaktu se španělským týmem Baxi Manresa, jsou nám blízcí především geograficky. Sídlí v podobně velkém městě. Vzájemně si vyměňujeme i tipy na hráče. Líbí se mi i propojení mezi fanoušky a klubem ve Španělsku obecně. To, jak to kolem stadionu před zápasem žije. Griluje se, probíhají akce pro příznivce klubu, celé to má to skvělou atmosféru. Je to něco, co se snažíme přenést i do Olomouce.“
Který zahraniční hráč skutečně dobře zapadnul do týmu?
„Naši zahraniční hráči jsou skvělí, výborně doplnění o mladé české talenty. Obrovskou posilou je pro nás Noah Carter. Stal se letošním MVP. Málokdy se stane, aby byl nejužitečnějším hráčem vyhlášen basketbalista z týmu, který skončil po základní části na sedmém místě. To svědčí o jeho velké kvalitě. Navíc se zapojuje i do klubových projektů, které propojují mladé basketbalové fanoušky s naším klubem. Za zmínku rozhodně stojí i Jacob Evans, má 66 startů v NBA, svého času byl osmadvacátým draftovaným hráčem. Před pěti lety hrál za Golden States Warriors finále NBA po boku Stephena Curryho.“
Jsou právě tito hráči a trenér strůjci letošního úspěchu?
„Samozřejmě na tom mají svůj podíl, ale není to jen o nich. Do každé sezony jdeme s pokorou, hrajeme s jedním z nejmenších rozpočtů v celé soutěži. Mým cílem bylo etablování se ve skupině A1, což má své nesporné výhody. Vzniká prostor na koncepční práci a můžeme dávat šanci mladým hráčům, kteří si budují pozici do příští sezony. Dostat se takto daleko bylo to mé nevyslovené přání.“
Bál jste se být příliš ambiciózní, nebo vás brzdily finance?
„Nebyli jsme v jednoduché ekonomické situaci. V posledních letech jsme nenaplňovali nejen sportovní ambice. Předchozí sezona byla relativně úspěšná. Dlouhodobě mě ale nebavilo končit na spodu tabulky, na novou sezonu stavět nový tým a hrát v poloprázdné hale. V červenci jsme dokonce přemýšleli, jestli vůbec budeme pokračovat.“
Co se přes léto změnilo?
„Došlo ke strukturálním změnám v rámci managementu a vlastnictví. Nechtěli jsme tříštit strukturu basketbalu v Olomouci. Potkali jsme se se zástupci basketbalového centra mládeže, pod které momentálně spadá asi 500 dětí, a s OSK Olomouc. Podepsali jsme memorandum o spolupráci. Chtěli jsme vytvořit jednu velkou basketbalovou komunitu v Olomouci. Navíc intenzivně pracujeme na zapojení sponzorů.“
Daří se to? Mají zájem o basketbal?
„Všehovšudy máme 50 sponzorů, oproti předchozím rokům jde o rapidní nárůst. Myslím ale, že není na škodu přemýšlet ještě více ambiciózně. Na trhu se pohybuje velké množství „velkých hráčů“, kteří by mohli mít zájem vstoupit do basketbalu.“
Tudíž fotbalový model v basketbalu? Aneb vstupy miliardářů do tohoto sportu?
„Basketbal je, co se týče návštěvnosti, suverénně nejnavštěvovanější halový sport u nás. Rozhodně není tak finančně náročný jako fotbal. A cesta do evropských pohárů je také o poznání jednodušší. Český basketbal by přísun peněz rozhodně pozvedl. Jsou potřeba nové haly, modernizace zázemí. Na fotbalovém modelu je vidět, že vlastnictví klubů může být jistým společenským statusem, pro movité lidi vlastně zábava. Proč to tedy nepřenést i do basketbalu, který nabývá na popularitě, je dynamický, zábavný a získává si asijský trh, který může být klíčový, co se týče financí.“
Narážíte na nové haly a modernizaci zázemí. Je to konkrétně pro vás momentálně velký problém?
„Čajkaréna nám nestačí, hrajeme ve školní tělocvičně. Jsme rádi, protože jinak bychom neměli kde hrát. Ale pořád hledáme cesty a potřebujeme najít tu nejrychlejší. Nedávno jsme byli v kontaktu s jedním zahraničním investorem, který vlastní basketbalové kluby po světě. Zajímal se o velikost aglomerace a samozřejmě také na zázemí. Zamlouvala by se mu hala s kapacitou 4000 diváků. V Česku takový prostor neexistuje. A jednání právě i kvůli nevyhovujícímu zázemí ztroskotala.“
Jaké je tedy to nejrychlejší řešení?
„Bude probíhat rekonstrukce haly SK UP, je reálné hrát tam. Pak samozřejmě vznik menší haly vedle nové multifunkční arény, mohli bychom využívat zdejší regenerační zázemí, ale to jsou v současnosti jen developerské plány. Město nám také nabídlo nějaké pozemky, kde bychom si halu postavili sami, ale to je v tuhle chvíli nejméně reálná varianta. Nejde jen o to halu postavit, ale i financovat provoz. Muselo by dojít k propojení třeba s kancelářskými prostory.“
Olomoucký basketbal teď ale zažívá boom, ani na to město neslyší?
„Olomouc je především město kultury, která bývá podporována na úkor sportu. Myslím si, že náš klub má i přesah právě do kulturního života. Naše hala žije klidně dvě hodiny před zápasem. Děláme sportovní odpoledne pro děti, stánky s občerstvením, spolupracujeme s regionálními firmami. Čas před zápasem vnímáme jako sportovně-společenské odpoledne. Navíc se výrazně zasazujeme o zapojení dětí a mladistvých do basketbalu.“
Jak?
„Jsme ve spojení s asi patnácti školami a družinami. BCM (Basketbalové centrum mládeže) shromažďuje mladé lidi, kteří mají zájem o sport. Často se tímto způsobem k basketbalu dostanou i děti, které by jinak nesportovaly. Zapojujeme i naše hráče, kteří jsou s dětmi v kontaktu. Pro ně je setkání s basketbalistou velký zážitek a motivuje je to. V tomhle ohledu jdou příkladem třeba i američtí hráči. Jednoduše to umí, s dětmi si plácnou, usmějí se na ně a postarají se o nezapomenutelný zážitek. My tímto veřejné správě předvádíme, že basketbal není jen zápas v hale jednou týdně. Ukazujeme sport dětem, které by standardně nesportovali. A je to prevence i před negativními společenskými faktory.“
Chápu to tak, že propojení s mládeží je pro vás jedním z klíčových pilířů, na kterém klub momentálně stavíte.
„Bez mládeže to nemůže nikdy fungovat. Pro nás je důležité již zmíněné memorandum s BCM, v ideálním světě se budou mladí hráči dostávat z mládeže přímo do A-týmu a v tu chvíli si myslím, že máme vyhráno. Olomouc je krásné studentské město a často jsou to rodiče, kteří rozhodují, kde bude jejich dítě v mládeži působit. Kvalita života ve městě může hrát třeba v tomto případě v náš prospěch. Myslím, že naše napojení na BCM se již teď ukazuje jako správný krok, který se projevuje i na skladbě realizačního týmu?“
Konkrétně?
„Mohu vyzdvihnout například přechod Matěje Musila z BCM k nám do klubu. Je to mladý, perspektivní trenér, který u nás teď působí jako asistent. Rozhodně to není definitivní rozhodnutí, ale v případě odchodu našeho současného kouče může být právě Matěj jednou z variant na obsazení trenérského křesla.“
Spolupráce s Andym Hipsherem je pro něj asi velká škola, že?
„Matěj je inteligentní, ambiciózní a neustále se vzdělává. Andy je, co se týče předávání vědomostí, ten nejpovolanější. Je přísný, svérázný a má specifický přístup i k asistentům, ale Matěj zatím obstává a práce s ním ho extrémně posouvá. Samozřejmě bude jednou i na něm, pokud by o pozici hlavního trenéra vůbec stál.“
