Bryant jenom nadává!
Kobe Bryant od úvodního rozskoku jen křičí na spoluhráče a neustále je za něco sjíždí. To je nejsilnější dojem baseballové ikony Curta Schillinga.
Ten sledoval druhé finále NBA v Bostonu u lavičky Los Angeles Lakers. A o dojmy se podělil se světem prostřednictvím internetového blogu. Sportovní Amerika dostala nové výbušné téma.
Kobe Bryant nastřílel ve třetí finálové bitvě Bostonu 36 bodů a pomohl Lakers ke snížení v sérii na 1:2. Možná ho nabudila právě aktuální aféra, kterou po předchozím utkání rozpoutal 41letý Schilling, slavný nadhazovač Boston Red Sox, trojnásobný vítěz Světové série a šestinásobný člen sestavy All Star.
„Takoví lidé by neměli sedět u hřiště, jsem proti tomu po celou trenérskou kariéru, někdo se může zranit,“ reagoval včera ironicky Phil Jackson, kouč Lakers. „Ale motto NBA je jiné, chce každého vtáhnout přímo do akce. Proto musíme snášet určité následky...“
O co šlo? Provokatér Schilling, jenž proslul dřívějšími konflikty se spoluhráči či novináři a nikdy se nebál otevřeně promluvit, vyrazil s dětmi na basketbal.
„Neměl jsem absolutní tušení, jak fyzicky náročná NBA je. Sakra, obrovští chlapi jdou do sebe v každém souboji!“ podivil se pak v úvodu svého blogu „38 Pitches“ a přiznal, že je basketbalovým „neználkem“.
Nejprve se vyznal z obdivu ke Kevinu Garnettovi, prý nezná jiného sportovce, který by byl tak soustředěný na hru jako bostonský lídr. Také brzy pochopil, že s volbou hrát baseball určitě neprohloupil.
„Nemám v sobě špetku atletických dovedností, jsem bílý, chybí mi centimetry a driblovat umím jen pravou rukou. Ale NBA bych nemohl hrát hlavně proto, že snad 43krát jsem slyšel takové nadávky, že bych na někom okamžitě visel,“ napsal.
Postupně ale došel k nejžhavějšímu tématu: Kobe Bryant. Prý o něm věděl jen to, že jej mnozí lidé vidí mezi pěti nejlepšími hráči historie. Ale to, co zažil na vlastní oči a vyslechl přímo u palubovky, ostříleného Schillinga zaskočilo.
„Od úvodního rozskoku až do chvíle, kdy do konce zápasu chyběly čtyři minuty, jen nadával spoluhráčům. Na každý timeout přišel k lavičce vytočený a křičel na ostatní, co neudělali nebo udělali špatně. Žádné hecování ve smyslu Pojďme, dáme jim,“ divil se baseballista.
„Fascinovalo mě sledovat, jak se chová lídr v jiném sportu. Zbylých 11 hráčů se povzbuzovalo, plácali si dlaněmi. On si s nimi tleskal spíš povinně. Usuzuju z toho tedy, že je to jeho styl a zjevně to funguje, když se dívám na jeho statistiky. Zvláštní, jak to chodí v jiném sportu!“
