Welsch: Chyběla nám trpělivost i agrese

Britové udeřili hned na začátku a vedou i kvalifi kační skupinu D o evropský šampionát v Polsku 2009, kam zamíří s jistotou vítězové skupin a tři nejlepší ze druhých míst.

„Je to nepříjemný, ale musíme se dívat dopředu. Škoda porážky, ještě větší škoda vysokého rozdílu. Ale soupeř hrál dobře a koncentrovaně, byl lepší,“ uznal Welsch po sobotní bitvě. „Nicméně si myslím, že nebýt našeho výpadku v první čtvrtině, tak jsme s nimi dokázali po celý zbytek zápasu hrát vyrovnaně. Určitě je pro nás dobré, že Bosna vyhrála doma nad Izraelem, přáli jsme si, ať jsou do postupové hry zamotané všechny čtyři týmy. My to snad zamotáme doma ve středu s Izraelem.“

Agresivní nástup Britů se dal čekat, určitě jste se na něj připravovali. Proč to přesto nevyšlo?

„Hráli dobře. Snažili se narušit naše systémy tím, že hráli agresivní obranu na první přihrávku, tlačili na míč. Zkrátka jejich intenzita byla v úvodu mnohem vyšší než naše. Myslím, že v první čtvrtině jsme ještě slušně bránili. Ale v útoku jsme si nedokázali vytvořit dobrou střeleckou pozici a logicky jsme se neprosadili.“

Loul Deng, domácí hvězda z Chicago Bulls, trefi l první bod až v poslední minutě poločasu. Bránili jste ho tak dobře, nebo mu zápas úplně nesedl?

„Láďa (Sokolovský) na něm při bránění odvedl velmi dobrou práci. Ale byli jsme na něho připraveni všichni, dobře pomáhali hlavně pivoti při jeho nájezdech pod koš. Deng byl možná trochu nervózní, z trojky netrefil ani obroučku, minul snad čtyři trestné hody z pěti. Hrál poprvé doma před poměrně vysokou návštěvou, která ho sledovala, asi to na něj dolehlo.“

Je zjištění, že ho dokážete ubránit, největším příslibem pro pardubickou odvetu?

„Myslím, že ne. Pozitivnější bylo, že jsme se jim dalších třicet minut dokázali vyrovnat, to by pro nás mělo být povzbuzení. Spíš jsme viděli, že se nejedná jen o tým okolo Luola Denga. Ještě větší hvězdou byl pivot Mensah-Bonsu, který měl 16 doskoků, kraloval v obraně a dělal nám problémy i v útoku agresivitou a hrou zády ke koši. Mají dobře složený a kvalitní tým.“

Kde mělo vaše mužstvo větší problém, v obraně, či v útoku?

„V útoku. Zpočátku jsme nehráli dostatečně trpělivě. Potom už jsme sice trpělivost měli, ale nebyli jsme dost agresivní. Když na nás přitlačili, nechali jsme se rozhodit, hodně jsme improvizovali, hráli jeden na jednoho, stříleli z těžkých pozic...“

Jak silně ovlivnily vaši strategii rychlé tři fauly Hubálka s Nečasem a následně i dalších hráčů?

„Dost. Dostávali jsme se pak do úseku, kdy hrál na pozici menšího pivota Láďa Sokolovský a ve druhém poločase dokonce Jarda Prášil. Na rozdíl od zápasu s Bosnou jsme prohráli doskoky. Určitě nám výška a hlavně síla a doskakovací schopnosti Radka Nečase a Jirky Hubálka chyběly.“

Upřímně: věřil jste po špatném začátku, kdy jste ztráceli 4:19, že se dá zápas ještě otočit?

„Na začátku druhého poločasu to vypadalo, že bychom se ještě mohli vrátit do hry o vítězství. Nástup jsme měli výborný, dali jsme několik jednoduchých košů, stáhli na 31:39. Ale pak se to zase obrátilo, utekli nám na šestnáctibodový rozdíl a měli zápas v rukách. Neustále jsme si zdůrazňovali, že hrajeme dál, že každý bod je důležitý, mysleli jsme na to, aby rozdíl nenarostl do velkých výšin.“

Takže vás Dengova trojka těsně před klaksonem hodně naštvala.

„To jo. Zbytečně jsme odstoupili od hráčů a od něj a on ji dal...“

Úvod zápasu provázely také potíže s časomírou. Mohlo to mít mírný vliv na koncentraci, že i proto nebyl výkon na začátku optimální?

„Ne. Myslím, že ne. Problémy tam byly, časomíra jim vypadla, museli ji celou znovu nahazovat. Čtyři pět minut jsme tam poběhávali a nevěděli, jestli se začíná, nebo ne. Ale vliv na to, co jsme pak hráli, to nemělo.“

Přesto, nepřekvapily vás takové potíže v O2 Areně, která je považována za možná nejluxusnější v Evropě? V takové hale byste to asi čekal nejmíň?

„To asi jo. Hala je nádherná, asi nejhezčí, jakou jsem kdy viděl.“

I hezčí než třeba v Dallasu, kde jste hrál NBA?

„No... (úsměv) Dostal jsem tu otázky, jestli je v NBA nějaká hala lepší. Tak jsem přemýšlel a napadly mě jen dvě: Dallas a San Antonio. Ale ještě k těm výpadkům: Je to technika a ta může vypadnout všude.