Bartoň: S fotbalisty se jen míjíme
Luboš Bartoň je historicky prvním Čechem, který obléká posvátný červenomodrý dres Barcelony. Sice nikoli na fotbalovém Nou Campu, ale ten basketbalový má stejnou prestiž.
V přípravných zápasech se objevoval většinou v základní pětce španělského vicemistra, za týden mu začíná liga. „Těším se. Člověk pořád trénuje, už aby se hrálo!“ vyhlašuje nedočkavě.
Pochlubte se, jak si žije hráč slavného FC Barcelona?
„No, žije... Dost tvrdě se trénuje a je velkej pres na to, aby se vyhrávalo. Každý klub chce vítězit, jenže tady je očekávání trojnásobné.“
Takže když vejdete do haly, tlak vás hned praští?
(smích) „Cejtit to je. Člověk musí být profesionál a hlavně musíme najít cestu, jak se uvolnit.“
Snad najdete na novém angažmá i výhody. Máte nějaká privilegia?
„Nějaká jsou, ale ne na hřišti. Ve městě žiju už přes tři roky, takže někteří lidé mě znají spíš jako hráče předměstské Badalony.“
Vizitka Barcelony ale otevírá dveře líp, ne?
„Možná po Evropě. Ale ve Španělsku je Joventut známý dost, zvlášť v poslední době, když vyhrával. Velký rozdíl to nebude. Ale Barcelona má větší jméno, hlavně kvůli fotbalu, to je jasné.“
Našel byste v Evropě ještě prestižnější basketbalovou adresu?
„Tak samozřejmě Real Madrid. Panathinaikos. A CSKA. Tyhle kluby jsou v posledních letech zřejmě nejsilnější. A taky Tau Ceramica, která se dostala na mapu v posledních sedmi osmi letech.“
Mám si to přeložit, že budete mít Barcelonu jako přestupní stanici?
„O tom se moc bavit nechci. Podepsal jsem na tři roky, takže tohle bude docela dlouhá stanice. Doufám teda!“
S fotbalisty Barcelony se potkáváte?
„Zatím ne. Začali dřív než my. Vím, že v Madridu se dělává velká sešlost, ale u nás nevím, jsem tu nový. Skoro měsíc jsme byli mimo Barcelonu, míjeli jsme se. Viděl jsem jediný jejich zápas, když porazili 4:0 Krakov v předkole Ligy mistrů.“
Fotbalisté nezačali sezonu úplně skvostně, ale už zase válí. Mají teď fanoušci Barcelony vůbec myšlenky na basketbal?
„Doma jsme hráli jen dva přípravné zápasy, moc lidí nepřišlo. Bude spíš záležet, jak se nám bude dařit. Barcelona v posledních dvou třech letech moc skvělé úspěchy neměla. Lidé čekají, že se to obrátí k lepšímu, tím tlak stoupá.“
Přípravu ale zvládl tým s přehledem, prohrál jediný z osmi zápasů. Naplnila se očekávání, s nimiž jste do Barcelony přišel?
„Naprosto. Podepsal jsem smlouvu, abych šel o stupínek výš než v Badaloně. Tam jsme sice hráli výborně a prali se vždycky o přední pozice, v minulé sezoně jsme i vyhráli pár titulů (ULEB Cup, španělský Královský pohár). Ale klub byl limitovaný. Barcelona má větší kvalitu a může dosáhnout na víc. Slibuju si od toho, že budeme vyhrávat. Kdyby ne, byl bych dost zklamaný.“
Sestava v přípravě hodně rotovala, budete nastupovat v základní pětce?
„Trenér se mnou počítá spíš do základu. Ale dost se to mění podle toho, kdo má jakou formu a proti komu se hraje. Základní pětka asi moc stálá nebude, možná jen Navarro nastoupí vždycky. Ale člověk může odehrát 25 minut i z lavičky, není problém. Během přípravy jsem většinou odehrál mezi 17 a 25 minutami, zatím jsem docela spokojený.“
S koučem Xavim Pascualem si rozumíte?
„Jo, ale musíme se víc poznat. Systém je trochu jiný, než jsem byl zvyklý já i ostatní hráči. Musíme se sehrát, rozumět, co po nás trenér chce, aby všechno fungovalo. Skloubit dohromady čtrnáct hráčů a trenéra není na téhle úrovni zase tak jednoduché. Ale určitě jsme udělali velký pokrok, každý týden se zlepšujeme. Nevidím důvod, proč by to nemělo pokračovat.“
V čem se změnil systém pro vás osobně? Musel jste ubrat z karate basketu, jak jste loni nazval styl Badalony?
„Jsou to drobnosti. Pod koučem Aitem nebyly pokyny tak striktní, dovolil víc individualitě. Tady je to přísnější v obraně i útoku, nesmí se tolik riskovat jako v Joventutu.“
Zdá se, že jste si vyměnili role s Jiřím Welschem, který pod Aitem v Malaze pozná uvolnění...
„Asi to tak bude. Uvidí se, jak bude Malaga hrát. Zranil se jim Berni Rodriguez a půjde na operaci, takže to vypadá, že Jirka bude víc hrát na pozici dva, což mu vyhovuje. Navíc pod Aitem by měl hrát svůj nejlepší basket. Ještě se s ním budu muset pobavit.“
A poradit mu, jak na trenéra?
„Jemu radit nemusím. (úsměv) Ale hrát tvrdě a chytře, to platí.“
Jak jste přežil letní přípravu?
„Výborně, od basketu jsem si úplně odfrknul. Dva a půl měsíce jsem dělal jen nějakou fyzičku, k tomu trochu střelby a driblingu, abych lehce držel míč. Vybil jsem baterky a opět dobil. Je mi osmadvacet, minipauzu v kariéře už jsem potřeboval jako sůl, navalilo se toho hodně.“
Galeje pod žhavým španělským sluncem vás v létě minuly?
„S týmem jsme samozřejmě makali. První dva týdny od poloviny srpna byly dost drsný. Ani jsme nemuseli do hor, na to nepotřebujeme nic speciálního, aby nás odrovnali. Běhali jsme venku třicetiminutové sprinty se střídáním tempa, taky do kopců. Nebyl čas na zregenerování, nohy nás bolely čtrnáct dnů v kuse, bylo to dost na hlavu.“
Měli jste připravené kyblíky na zvracení?
„Na kyblíky to nebylo. Ale únava se prostě nakupí a regenerace nefunguje. Půlden je málo, když je člověk odrovnanej. Po dvou třech týdnech to ale polevilo a pak už jsme sbírali ovoce.“ (úsměv)
Teď se na hřišti vznášíte?
„Cítím se dobře.“
V kádru Barcelony jsou velká jména, můžete popsat, jaké jsou hvězdy v civilu?
„Někdo je tišší, někdo trochu víc mluví. Ale každý je hodně profesionální, někdy až moc. Jinak se dělají věci, které patří k partě, když zmíním třeba povídání historek v autobusu. Párkrát jsme si vyšli na večeři, bylo to fajn.“
Začněme u rozehrávače Juana Carlose Navarra, jenž se vrátil z NBA.
„Moc toho nenamluví. Ale dá se s ním v pohodě bavit, legrace je. Vybere si svůj čas, kdy chce.“
Australský pivot David Andersen, posila z CSKA, vypadá jako větší divoch?
„Právě naopak! Taky je tichej, v autobusu má většinou walkmana, spí. Samozřejmě si něco řekne. V tomhle byznysu musí mít člověk trochu smyslu pro humor, jinak by každý skončil na psychiatrii.“ (smích)
