Froome si dělal, co chtěl, řekl Hašek. Sám vyjel Mont Ventoux šestkrát
Nejen cyklisté při Tour de France, ale také hokejová legenda Dominik Hašek se popasovala s nástrahami větrné hory Mont Ventoux. A to hned šestkrát! Loni v červnu se slavný brankář stal členem Club des Cinglés du Mont Ventoux. Sdružuje ty odvážlivce, kteří v jednom jediném dni vyšlapou na kole na vrchol všemi třemi cestami, které se tam nahoru vinou. A Hašek tu štrapaci absolvoval hned dvakrát!
Když to tam máte vyzkoušené, co byste řekl k výkonu Chrise Frooma, který si v nedělní etapě pohrál s konkurencí?
„Ukázal všem, že je v horských etapách bezkonkurenční. Nevím, co by se muselo stát, aby ho někdo předstihl. Nejtěžší etapy vyhrává jednoznačně on.“
Frekvence jeho nohou v nástupech byla obdivuhodná, že?
„V rozhodujících fázích si dělal, co chtěl. Podle mě ani nebylo potřeba, aby takhle nastupoval, Contador ani ostatní by se s ním stejně neudrželi. Zbytečně se vyčerpával, ale je to jeho věc. Cítí se ve formě, takže si i to může dovolit.“
Opakovaně jste si naordinoval takový nářez. Ono vám to jednou nestačilo?
„Stojí to za to, ale člověk na to musí být opravdu dobře připravenej, musí trénovat měsíc, dva a možná i víc. Jít tam a zkusit si to, to není zrovna moc vhodný. Když jsem tam jel poprvé, měsíc jsem na to hodně usilovně trénoval a výsledek tomu odpovídal. Zajel jsem to v čase přes devět hodin.“
A podruhé?
„To jsem byl sice v tréninku, ale ne cyklistickém, chystal jsem se, že budu hrát hokej. Čas byl o hodinu horší. Nohy mě postupně přestaly poslouchat. Poprvé jsem to zvládl 15. června, podruhé to bylo někdy v srpnu.“
To jste měl chuť se takhle potrápit během jednoho léta?
„Poprvé to bylo s partou, to bylo určitě příjemnější. S jedním cyklistou jsme jeden a půl kopce vyjeli spolu, vzájemně jsme se táhli. Pak jsme se už bohužel rozpojili a každý jel na vlastní pěst. Sešli jsme se, až když jsme to měli za sebou.“
Nestačil vám, viďte?
„No tak... (směje se) Byl jsem trošku rychlejší v koncovce. Byli jsme tam čtyři a tři jsme to zvládli. Ten poslední to vyjel dvakrát a třetí cestu už nedal. Opravdu je to náročný. Jednou, dvakrát to jde, ale když se jede potřetí, člověku docházejí síly a nohy přestávají poslouchat. “
Cesta, kterou se nahoru drápe peloton Tour de France, je z těch tří nejobtížnější?
„Každá je trochu jiná, ale tahle začíná na 314 a končí na 1912 metrech, druhá je ze čtyř set a třetí je delší, ale stoupání, hlavně ze začátku, není tak ostré. Ta, kterou absolvují závodníci, je určitě ta nejobávanější. Proto, když jedete tripl, se touhle začíná. Nedovedu si představit, že bych ji jel až jako poslední.“
Co vám tam připadalo vůbec nejhorší?
„Je to celý těžký, ale nejhorší je určitě ten konec, posledních pět kilometrů. Dole se schováte v lese, nahoře může být vedro, nebo taky zima, ale vždycky se tam do vás opírá vítr. Když jedete sám, je to hodně nepříjemný.“
