Na Tour de France se vrátil po pěti letech a velmi těžkém zranění, které ohrožovalo i jeho život. Nyní je na každé fotografii, každém rozhovoru vidět nadšení Petra Vakoče z účasti na této Grand Tour. Lídr jeho týmu Alpecin-Fenix Mathieu van der Poel vezl šest dní žlutý dres, jednu etapu ho měl i jeho velký kamarád Julina Alaphilippe. Van der Poel nyní už v závodu není. Otevřou se tím dveře pro českého cyklistu? A uvolnila se už trochu pravidla v závodní bublině?
Je sice jediným českým účastníkem 108. ročníku Tour de France, zato je ale pořádně vidět. V úvodním týdnu ho čekala pořádná dřina, když na čele pelotonu udával tempo, aby měl jeho lídr poté možnost bojovat o vítězství. Týmu se to povedlo hned dvakrát, jednou Van der Poelovi, podruhé Timu Merlierovi. Vedle týmových úspěchů si Petr Vakoč užívá i další věci spojené se závodem. A těší se na etapy v Andoře, kde také žije.
Při každém pohledu na vás, tedy kromě těch, kdy na špici udáváte tempo pelotonu, vidíme váš úsměv. Užíváte si tedy svůj návrat na Tour de France?
„Ano, užívám si to úžasně, je fakt skvělé tady být, atmosféra je úplně nádherná. Fakt jsem ve veselé náladě a hrozně moc si to tady užívám.“
Co se vám tam nejvíc líbí?
„Kombinace toho, že se nám daří jako týmu a že je tady super atmosféra. Být zase součástí Tour a zažít, jaká je to ohromná oslava cyklistiky. Fanoušci jsou nadšení. Je úžasné být toho součástí a zároveň si uvědomit, že to je ten cíl, který jsem si dal po zranění, vrátit se na Tour. Byla to dlouhá cesta, ale teď jsem tady, takže se snažím užít si každý moment a je to skvělé.“
Měl jste mezi diváky už rodinu nebo kamarády?
„Rodina přijela v sobotu na prodloužený víkend, ještě v úterý půjdou na start a pak pojedou domů do Prahy. Vrátí se ale zpět do Andorry, kam přijede i brácha, na to se těším. Zároveň tam budou kamarádi z Andorry, budu tam mít velkou podporu. A pak by mě měla v Paříži čekat přítelkyně. Takže to mám takhle rozhozené.“
V čem se liší tato Tour od té, kterou jste absolvoval před pěti lety?
„Myslím, že trochu tím, jak se závodilo v prvním týdnu. Ten byl opravdu extrémní. I když si nemyslím, že Tour předtím byla nějak lehčí. Ale teď fakt kromě časovky nebyl jediný odpočinkový nebo lehčí den. Zejména ne pro mě, protože ‚lehké‘ dny jsem strávil na špici. A byla to hodně velká jízda. Dost se to liší i v tom, že hned ve druhé etapě se nám podařilo vyhrát a získat žlutý dres, který vezl Mathieu šest dní, tým vyhrál dvě etapy. Takže ohromný úspěch.“
Před pěti lety to bylo jiné?
„Byli jsme tady s Marcelem Kittelem, od kterého se očekávalo, že bude vyhrávat. Doufal, že vyhraje hned první den a že se obleče do žluťáku, což se nepovedlo. Měl na kontě sérii druhých míst, pak jednu etapu vyhrál, ale nebylo to takové, že by se dařilo úplně tak, jak se předpokládalo. Hodně druhých míst a větší stres. Chyběla tam trochu ta vítězná vlna a i já osobně jsem byl víc ve stresu, nebyl jsem schopným uvolnit a užít si atmosféru. Teď jsem byl před startem taky hodně napjatý, nervózní. Ale tím, jak druhý den Mathieu vyhrál, to opadlo a jsem schopný se víc uvolnit, nasávat atmosféru a užívat si ty chvíle, které se dají užít.“
Dan Martin prohlásil, že tato Tour je spíš sérií klasik než takový ten tradiční třítýdenní etapák. Souhlasíte s tím?
„Naprosto. Opravdu každý den se tady jede jako jednorázový závod. Není to, že by se vyčkávalo. Je otázka, jak se to bude vyvíjet teď dál. Ale myslím, že jak je to takhle nastavené, tak se v tom bude dál pokračovat. Druhý týden bude hodně náročný, třetí aspoň na papíře vypadá trochu lehčí. Teď po volnu budou zase všichni natěšení na závodění a bude nás asi čekat série tvrdých etap. Ale bylo vidět v neděli, že už lidem tady začínají docházet síly a vybírá si to svou daň.“
Mnozí po tom, co předvedl v sobotu Tadej Pogačar, tvrdí, že už je Tour rozhodnutá, vy ale evidentně čekáte, že se další týmy teď budou ještě snažit udělat mu to těžké, že?
„V sobotu to vypadalo, že je Tour rozhodnutá a v neděli málem přišel o žlutý dres. Nevím, jestli ve finále Ben O´Connor bude schopný být hrozbou Pogačarovi, ale každopádně se ukázalo, že to rozhodnuté ještě není. Stát se může cokoliv, Pogačar může mít špatný den a může být všechno jinak. Když má člověk špatný den, nemusí ztratit pár minut, ale klidně půl hodiny. Takže ještě není nic rozhodnuté.“
Proberme si letošní Tour od začátku. Van der Poel chtěl už v první etapě získat žlutý dres, což se ale podařilo Julianu Alaphilippovi. Ten je vaším dobrým kamarádem, takže jste měl po prvním dnu smíšené pocity?
„Přesně tak. První bylo zklamání, že jsme nevyhráli. Na druhou stranu jsem byl rád, že když jsme to nevyhráli my, byl to Julian. (smích) Je to první člověk mimo náš tým, u kterého jsem rád, že ho vybojoval. Ale ve finále tím, že jsme žlutý dres získali další den a drželi ho šest dní, tak to byl ideální scénář. Takže zklamání rychle opadlo.“
Byl hned druhý den útok Van der Poela na Mur de Bretagne překvapením i pro vás v týmu?
„Určitě byl, nemluvilo se o tom na mítinku před etapou. On to možná měl v hlavě. Ale vůbec se nemluvilo o tom, že by se měl snažit získat bonifikace. Spíš to bylo o tom, že šlo o další příležitost získat etapu. O žluťáku se vůbec nehovořilo, protože se předpokládalo, že je asi mimo dosah. A Mathieu pak všechny překvapil. Je to naprosto neskutečné.“
Jak v takovou chvíli probíhá komunikace přes rádio? Zahlásí třeba něco ve smyslu, že jde do útoku, nebo vám pak alespoň něco řekli sportovní ředitelé poté, co získal bonifikaci?
„To vůbec, neříkal nic předem a ani v tu chvíli neříkali sportovní ředitelé nic nám. Já jsem ho už v balíku neviděl, takže jsem nevěděl, co se děje. V takovou chvíli mluvíme třeba my, co jsme pospolu, mezi sebou, ale přes rádio probíhá minimum komunikace. O jeho vítězství v etapě jsme se ale pak prostřednictvím týmového rádia dozvěděli.“
Jak vypadala večer oslava?
„Byla minimální, komorní. U večeře jsme si dali přípitek, byl krátký proslov od vedení i Mathieuho. Ale to bylo jen pár slov, poděkování. A pak se koukalo na fotbal.“
První etapy ovlivnily nepříjemné pády. Vám se podařilo jim vyhnout?
„Naštěstí ano.“
Jeden z pádů zavinila fanynka. Měl jste vy někdy během své kariéry takto nepříjemný zážitek s diváky?
„Nepamatuju si, že bych vyloženě kvůli fanouškům spadl. Ale stává se občas, že člověk jede a fanoušek stojí v trati nebo ho třeba chce popostrčit. Ale jinak nic hrozného. Spíš šlo momenty, kdy jsem se lekl nebo na fanoušky zařval, protože stáli v cestě.“
Během prvního týdne jste byl často vidět v čele pelotonu. Jak moc to ubírá síly?
„Ubírá to opravdu hodně. Čtvrteční etapa byla hodně náročná, byl tam v závěru odjetý Greg van Averamet a já i Tim Declercq jsme ho museli nahánět. V pátek v té dlouhé etapě jsme se pak bavili, že to hrozně cítíme, byli jsme úplně mrtví. A teď zase bylo vidět, že to Van Avermaeta stálo podobně sil jako nás, v neděli skončil pět sekund od limitu. Takže je to znát strašně moc.“
S Declercqem se znáte z vašeho působení v Quick Stepu, jaké je teď se s ním střídat na špici?
„Je to super, protože když je potřeba něco vyřešit, komunikace s ním jde hladce. Tahá výborně, má dobrý výkon a vždycky spolupracujeme tak, aby to bylo co nejefektivnější. Vzájemně si tuto kooperaci pochvalujeme. U autobusu týmu Deceuninck-Quick Step jsem potkal nějaké známé tváře a i sportovní ředitelé mi říkali, že si Tim spolupráci se mnou pochvaluje, takže je to super.“
Po devíti etapách jste se dočkali volného dne. Jaký je ve vašem podání?
„Dopoledne jsme vyrazili na kole jen asi dva kilometry na PCR test, po návratu jsme pak odjeli zbytek tréninku, asi hodinku, na trenažérech. Pak jsme měli oběd. Tím, jak jsme ve velké nadmořské výšce, se mi nespalo v noci moc dobře, takže se snažím celý den odpočívat, snad se mi podaří si i zdřímnout. A na chvíli vyrazím na procházku s rodiči. Večer masáž a večeře, snad bude dřív, než normálně, a půjdu pak spát o něco dřív. Kromě kola a procházky je můj plán trávit co nejvíc času v posteli a nabrat co nejvíc sil.“
INSIDER: Kdo jsou největší favorité Tour de France? Pro Sagana jde o víc než na OH
Video se připravuje ...
Už jsou tedy opatření trochu mírnější, že vás pustí i za rodinou?
„Venku můžeme. Stejně se pohybujeme mezi fanoušky, takže ve finále… Navíc u příbuzných člověk ví, že jsou po testech nebo po očkování, zatímco u fanoušků ne, a ty míjíme o centimetry.“
Když Van der Poel odstoupil, budete mít víc příležitostí pokusit se dostat do úniku?
„Myslím, že v rovinatých etapách ne a ve vyloženě horských to nemá úplně cenu. Chceme se soustředit na etapy, kde je největší šance uspět, což jsou ty rovinaté, které pojedeme na Jaspera Philipsena. Pak je tam jedna etapa, myslím že 14., která je horská, ale ne úplně těžká, tam bych rád únik zkusil. Ale to je asi jediná příležitost. Možná pak ještě hned ta po druhém volném dnu. Ale jinak jsou to fakt velké hory nebo úplné placky. Takže příležitostí bude minimum, ale rád bych to zkusil.“
Už tuto středu vás čeká dvojí výšlap na Mont Ventoux. S tím, jak se závodilo už v prvním týdnu, co v této etapě očekáváte?
„No… Jsem na to zvědavý. Na Mont Vetoux jsem jel zatím jen jednou a vyjeli jsme jen do půlky, protože hodně foukalo, tak nás nahoru nepustili. To byla ta slavná etapa, kdy Froome běžel do cíle chvíli bez kola. Bude to určitě extrémně náročný den. Doufám, že se budu cítit dobře, že to bude třeba podobné jako v neděli, a že si budu moct užít atmosféru a dojedu v klidu ve skupině, která se nebude muset stresovat kvůli limitu. Snad to bude hezký, ale určitě náročný den. Pro nás to bude opravdu hodně v uvozovkách odpočinková etapa. Dostat se do cíle tak, abychom pošetřili co nejvíc sil.“
Témata:
cyklistika, sport, Tour de France 2021, Tour de France, Petr Vakoč, finále, Andorra, Marcel Kittel, rozhlas, Mathieu van der Poel, Tadej Pogačar, Grand Tour, Sport na Heureka.cz
Související články
