Organizátoři sice stáhli obvinění fanynky, která v první etapě letošní Tour de France způsobila hromadný pád, ta ale ještě nemůže být úplně v klidu. Právní kroky proti ní zvažuje Marc Soler. V tomto pádu si totiž zlomil obě ruce a minimálně měsíc se teď neposadí na kolo. Poté, co kvůli zranění musel opustit už v květnu italské Giro, je nyní Katalánec hodně naštvaný. Zavzpomínal i na samotný pád, po kterém málem omdlel.
Už ve dvanácté etapě letošního Giro d´Italia musel po pádu odstoupit. I proto byl Marc Soler týmem Movistar nominován na Tour de France. Tady se chtěl hlavně pokusit o vítězství v některých z etap. Jenže letos mu opravdu není přáno. Patřil totiž k největším obětem hromadného pádu, který svou bezohledností způsobila třicetiletá fanynka.
Na kolo už po pádu nenasedl Jasha Sütterli z týmu DSM, ošklivě se v něm pomlátil ale také Soler. Sice trpěl velkými bolestmi, ale mechanici mu nachystali kolo, on na něj ztěžka nasedl a etapu nakonec dojel, i když za jeho zády byl vidět sběrný vůz, který většinou nakládá právě závodníky, kteří jedou hodně vzdáleni od poslední skupiny startovního pole.
Hned z cíle zamířil sedmadvacetiletý vítěz etapového závodu Paříž - Nice z roku 2018 na rentgen, který odhalil zlomeniny v obou rukou. Poté odjel do Barcelony na další vyšetření. A ani po pár dnech ho nepřešel vztek. „Nevím, co mám dělat, přemýšlím, že divačku pošlu před soud, jsem opravdu velmi rozzlobený,“ prozradil ve středu listu La Vanguardia.
„Giro pro mě bylo hodně frustrující, protože to byl závod, na který jsem se připravoval dlouhou dobu a měl jsem tam skvělou příležitost. Ale Tour je ještě mnohem horší, protože to nebyla nehoda, jaké se stávají v závodu, bylo to kvůli fanynce, která očividně nemá ráda cyklistiku. Veškeré přípravy šly během okamžiku do koše,“ byl Soler opravdu hodně zklamaný a vzteklý.
Vrátil se ještě i k samotnému pádu. „Přede mnou šel k zemi jezdec Jumbo-Visma Mike Teunissen. Já jsem letěl přes něj, udělal salto a tvrdě přistál na obou rukou. Obě jsem měl poraněné, stejně tak obličej, protože se mi zlomily brýle, a také ránu dostalo rameno. Snažil jsem se vstát, ale nešlo to, v pažích jsem neměl vůbec žádnou sílu,“ vzpomínal na velmi bolestivé okamžiky. „Mechanik mě vytáhl za podpaží, a já jsem se posadil vedle silnice, protože jsem měl závratě. Do cíle zbývalo pořád 50 kilometrů. Řekli mi, ať to zkusím dojet, ale abych pravdu řekl, ani nevím, jak se mi to podařilo. Nemohl jsem přeřadit ani zabrzdit. Když jsem se dostal do cíle, obával jsem se o časový limit, ale byly tady horší věci. V autobuse jsem si ani nemohl vysvléct oblečení, museli ho ze mě sundat s pomocí nůžek,“ dodal závodník Movistaru.
Další vyšetření ve Španělsku dopadla dobře, katalánský rodák nepotřebuje operaci, ale čtyři týdny nemůže sednout na kolo a jen doufá, že do konce sezony ještě stihne nějaký závod. Pro účast na španělské Vueltě, která startuje 14. srpna, si dává minimální šance.
I on si postěžoval na fakt, že Mezinárodní cyklistická unie nedbá na bezpečnost závodníků tak, jak by měla. „Řeší stupidní věci jako odhazování lahví, kde je můžeme zahodit a kde ne, ale o důležité věci se nestarají.“