Kreuziger na Tour: popsal roli šéfa či zákulisí stáje, taktika se posílá i princi

Cyklistický závod, Tour de France nevyjímaje, je primárně o borcích na kolech. Jenže ti by sami mnohdy takových výsledků nedosahovali. Důležitou součástí jsou sportovní ředitelé. Roman Kreuziger, nejúspěšnější Čech na TdF v individuálních počinech, tuto funkci zastává už třetí sezonu v týmu Bahrain-Victorious. Díky němu se můžete podívat za kulisy Staré dámy z jiného pohledu. A zjistíte také, že sám má stále ambici na Tour získat cenu.

Tour de France startuje poprvé v historii v Itálii, ale hlavně premiérově nebude končit v Paříži. Je olympijskými hrami vynucená změna dobrá, že závod oživí, nebo jste tradicionalista?
„Pro závodníka z celkového pořadí, ale hlavně pro sprintery to bylo v Paříži samozřejmě skvělé. Atmosféra byla nezapomenutelná. Na druhou stranu chápu, že Paříž se připravuje na olympiádu a bylo by to hodně na poslední chvíli. Teď je tam o jednu šanci pro sprintery méně. Poslední příležitost budou mít v šestnácté etapě a zbytek je pak hodně těžký. Takže se uvidí, kolik sprinterů vůbec do konce dojede. I po Tour je totiž kalendář poměrně nabitý.“

Závěrečnou etapou bude tentokrát časovka, čili zase něco úplně jiného.
„Spousta lidí říká, že poslední etapa Tour se nepočítala, když se dojíždělo do Paříže. Já to tak nevidím. Řekl bych, že když jste měli v týmu sprintera, tak vždycky byla ještě poměrně vypjatá a stáj tam chtěla buď zachránit Tour, nebo tomu dát tu pověstnou třešničku na konec. Teď to bude hodně těžké a zvlášť po etapách, které jsou v itineráři, to bude o tom, kolik komu zůstalo sil. Ale myslím si, že to bude v této fázi natolik rozdělené, že časovka už moc nerozhodne.“

Myslíte i mezi adepty na celkové vítězství?
„Mělo by to tak být. Ale pokud budou blízko u sebe Pogačar, Roglič, Evenepoel, případně Vingegaard, tak to bude zajímavé.“

Pro vás není Tour ničím novým, desetkrát jste ji jel. Vnímáte její význam jako sportovní ředitel jinak?
„Vnímám ji jinak hlavně v tom, že když jsem se připravoval jako závodník, tak jsem se k tomu dostával postupně přes závody. Teď je velký rozdíl, kolik příprav k tomu je. To už jsem si zažil loni, kdy jsem ji jel jako ředitel poprvé. A letos toho mám ještě trošku víc, protože zatím jsem tam napsaný jako hlavní sportovní ředitel. Mailů a informací, které mi chodí, je opravdu hodně. Ale myslím, že ASO (pořadatel Tour de France) funguje skvěle a má to výborně zorganizované. Informace jsou jasné, dostatečně předem dané. I když třeba ještě zhruba tři týdny před startem jsme neznali hotely, kde budeme ubytovaní, měli jsme daný jen první a poslední.“

Jaké potíže to může způsobovat?
„Pro kolegu Xaviho Florencia, který má na starosti logistiku, to bylo těžké. Museli jsme trochu naslepo rozhodovat, kolik věcí a personálu vzít, což se většinou určuje podle délek transferů. Když jsou dlouhé, tak nám to bere lidi na etapy, kde je potřebujeme na podávání bidonů a rozestavění podél trati. To jsou věci, které jsou podstatné. Ale jinak obecně se nemění nic. Jestli tam jede člověk jako závodník, nebo jako sportovní ředitel, tak ví, že to bude náročné období, ale zároveň se na to těší.“

Pro cyklisty představuje Tour v celé sezoně asi největší tlak. A nemyslím mediální nebo fanouškovský, ale i ze strany týmů, které chtějí být vidět. Je kladen i na sportovní ředitele?
„Podle mě závodníci spíš vyvíjí tlak sami na sebe, než že by byl tak velký od týmů. Samozřejmě každý si uvědomuje důležitost tohoto závodu. Ale není to tak, že by to na tom stálo. Ano, Tour je nejvíc mediálně zajímavá, to z ní dělá tu největší událost. Nicméně závodníci, kteří tam jsou vybraní, vědí, co mají dělat, co se tam od nich čeká. A my pracujeme s tím, co tam máme, víme, že je spousta faktorů, které mohou výsledek ovlivnit. Ať už jsou to pády, onemocnění nebo cokoliv dalšího. Takže člověk může mít v hlavě nějaký plán, jak by si to přál, ale ten se velice často dost mění.“

Jako sportovní ředitel jste jel už Vueltu a Tour, což jsou závody, které spadají pod pořadatelskou skupinu ASO. S Giro d´Italia, které organizuje jiná společnost, ještě v této roli zkušenost nemáte. Přesto, byl byste schopen tyto závody po organizační stránce porovnat?
„Giro jsem sice jako sportovní ředitel ještě nejel, ale mám informace od dalších kolegů a také jsem jel Tirreno-Adriatico, což je stejná organizace. Myslím, že ASO je oproti RCS (pořadatel Gira) o krok napřed, i když italské závody mám strašně rád. Ale organizace je tam trošku horší.“

Může to být dané třeba i náturou jednotlivých národů, že Francouzi jsou organizovanější?
„Nevím, jestli je to zrovna tímhle, ale v ASO mají lidi, kteří jsou zvyklí fungovat a plánovat věci dopředu. Jsou připravení i na okolnosti, které by člověk neočekával. Například umí zorganizovat policii pro týmy k hotelům, aby je dopravila na start včas, na Giru se musí každý zachránit sám.“

Když jste závodil, příprava měla jasnou strukturu. Individuální trénink, týmové soustředění, postupem času asi i trénink ve vyšší nadmořské výšce, přípravné závody a pak Tour. Můžete přiblížit, jak vypadá vaše příprava na největší podnik Grand Tour nyní? Kdy vůbec začíná?
„Už hodně brzo. V podstatě na konci října, začátkem listopadu, kdy jedu na prezentaci trasy závodu. Tu pak musím na prosincovém soustředění představit klukům. Takže se udělá první náčrt plánu s tím, že závodníci už v prosinci mají k dispozici svůj program, jaké závody by měli jet. Už tady máme delší listinu kluků, kteří by Tour mohli jet, a s nimi to probereme. Děláme to tak se všemi na Giro i na Tour, aby věděli, že jsou ve výběru a mohli z toho třeba i sami cuknout, kdyby se jim to nezdálo.“

Poté se ale asi věnujete dalším závodům. Kdy se k přípravám na Starou dámu opět vracíte?
„Od ardenských klasik, když skončí Lutych-Bastogne-Lutych. Právě proto nejezdím Giro a mám doma měsíc klid, kdy se