Vuelta 2020: neviditelný Froome, cesta do pekla i obhajoba. A co Češi?
Hlavně první týden 75. ročníku Vuelty a España byl hodně náročný. Pro cyklisty velmi těžkými horskými etapami hned v úvodu. Pro organizátory změnou královské etapy na poslední chvíli. Měla se totiž odehrát ve Francii, kam ale peloton úřady kvůli COVIDU nepustily. A také pro fanoušky, protože ve stejnou dobu vrcholilo italské Giro. Vše se ale zvládlo a v neděli mohl Primož Roglič po 18 dnech dřiny v Madridu oslavit celkové vítězství, podruhé v řadě. Připomeňte si v článku zásadní okamžiky Vuelty.
Místo čtyř zemí jedna
Původní plány pro 75. ročník španělské Grand Tour byly opravdu grandiózní. Start v nizozemském Utrechtu, přesun do Španělska, návštěva Francie a jejích velikánů Col d´Aubisque a hlavně Tourmaletu, a také několik etap v Portugalsku. To vše pandemie koronaviru rozmetala v prach, závodilo se jen v horní polovině Španělska a pořadatelé navíc museli třetí Grand Tour sezony zkrátit z 21 dnů na 18. Francouzská etuda ještě na začátku Vuelty v itineráři figurovala, ale kvůli restrikcím místních úřadů musela být také jen pár dní před jejím konáním přeplánovaná.
Rogličův reparát
Na poslední chvíli prohraná Tour de France, to je něco, co vás musí poznamenat. Ale Slovinec Primož Roglič se z toho dostal celkem rychle. Mistrovství světa sice ještě nevyšlo, ale poté si zase zvedl sebevědomí vítězstvím na Monumentu Lutych - Bastogne - Lutych. Před startem Vuelty si ještě trochu odpočinul a hned v první etapě si dojel pro vítězství (o sekundu před Richardem Carapazem) a také pro červený dres. Sice ho dvakrát musel na chvíli předat právě Ekvádorci Carapazovi, ale odjel v něm 12 etap ze 17 možných. Celkové prvenství, které obhajoval z loňska, tentokrát získal i díky bonusovým sekundám za čtyři vyhrané etapy.
Závodil tady vůbec Froome?
Pro čtyřnásobného vítěze Tour de France Chrise Frooma znamenala letošní Vuelta návrat do závodů Grand Tour po víc než dvou letech. Po těžkém zranění, vleklé léčbě a náročném návratu na kolo nikdo nevěděl, jak na tom bude. On sám už na začátku prohlašoval, že od sebe velké věci nečeká, byl hlavně rád, že může znovu startovat na třítýdenním etapovém závodu. A to se také potvrdilo. Hned v první etapě dojel s víc než jedenáctiminutovou ztrátou a bylo jasné, že na celkové pořadí to opravdu nebude. Až na několik momentů, kdy se snažil pomáhat lídrovi týmu Ineos Grenadiers Richardu Carapazovi, ho příliš vidět nebylo. „Neabsolvoval jsem Grand Tour sice na takové úrovni, na jakou jsem býval zvyklý, ale jsem rád, že jsem jejím dokončením udělal další krok ve svém návratu,“ prohlásil. Ještě před startem poslední etapy si převzal cenu za vítězství v roce 2011, které mu bylo přiřknuto loni po odhalení dopingu tehdejšího vítěze Juana Josého Coba.
Peklo na Angliru
Po zrušení „francouzské“ etapy bylo jasné, že nejnáročnější den cyklisty čeká s dojezdem na jeden z nejtěžších kopců v Evropě – Alto de l´Angliru. Nadmořská výška vrcholu 1560 m ani tak hrozná není, ale jeho závěrečné tři kilometry jsou pekelné. Průměrný sklon v některých úsecích kolem 20 procent, maximum 23,5. Takové kopce Primoži Rogličovi, který není ryzím vrchařem, moc nesvědčí, a opět se to ukázalo. Nebýt jeho domestika Seppa Kusse, který sám mohl klidně pomýšlet na vítězství v etapě, byla by Slovincova ztráta na Carapaze větší než výsledných deset sekund. Trpěli zde ale všichni. „Angliru je očistec. Takový kopec jsem nikdy v životě nejel, je to hodně tvrdé. A nekonečné. Tím, jak je to prudké, kilometry neubývají,“ popsal svou zkušenost Zdeněk Štybar.
Štybar III.
Na letošní Vueltě startovali dva čeští závodníci – Jan Hirt a Zdeněk Štybar. Hirt sice původně zvažoval, že by zkusil jet na celkové pořadí, ovšem pád hned v druhé etapě a poraněná ruka a bok jeho snažení zhatily. To Štybar od začátku věděl, že bude pomáhat ve sprintech Samu Bennettovi. S přibývajícími kilometry v nohou se ale jeho forma zlepšovala, a tak začal směrem ke třetímu týdnu přemýšlet i o vlastních šancích na úspěch. „Určitě se o něco pokusím,“ sliboval o druhém volném dni. A využil k tomu hned první příležitost. Ve 14. etapě se dostal do úniku, který v závěru bojoval o vítězství. Jenže v posledních stovkách metrů se nechal přivřít u hrazení, nemohl tak zareagovat na útok v čele a dojel nakonec třetí. Stejně jako na Vueltě 2019, kdy byl také stejný výsledek Štybarovým nejlepším umístěním.
