Cink se po roce vrátil na horské kolo: Silnice mi opravdu nechybí
Byl to jeho sen, vyzkoušet si, jak to chodí v silniční cyklistice. Po roční misi ale biker Ondřej Cink ví, že ne každý sen musí být růžový. A tak od této sezony opět brázdí tratě na svém milovaném horském kole. V neděli mohli fanoušci sledovat jeho výkon při závodu Světového poháru v Novém Městě na Moravě. „Cross country mě naplňuje víc než silniční cyklistika, o mnoho víc mě to baví a jsem takhle šťastný,“ říká ke svému návratu.
Vlétnul do toho s velkým drajvem a v první polovině roku předváděl Ondřej Cink na silnici i dobré výkony. V etapovém závodu kolem Andalusie v únoru 2017 skončil celkově devátý. Tým Bahrain Merida si od něj dost sliboval, program českého cyklisty tak byl hodně nabitý a on unavený. A pak přišla Tour de France, kterou nedokončil, a s ní zdravotní potíže. „Tour byla chyba,“ říká nyní. Po sezoně Cink oznámil: Vracím se na horské kolo. „Silniční cyklistiku rád sleduju, je hezké se na to dívat takhle z gauče. Ale potom, co jsem si tím prošel, mi to opravdu nechybí,“ přiznává.
Nyní už zase závodíte na horském kole. Předminulý víkend jste ale nedokončil závod Světového poháru v Německu. Co se tam stalo?
„Ve druhém kole jsem měl těžký pád a nemohl jsem pokračovat. Narazil jsem si koleno, holeň, stehno a musel jsem ještě na rentgen s kotníkem. Ale jsem v pořádku. Je to všechno hodně naražené, kotník trochu bolí, ale to bude dobré.“
Jak se těšíte na závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě? Zase se po delší době ukážete na takové akci v domácím prostředí.
„Je to můj nejoblíbenější závod jak v České republice, tak ve světě. Myslím, že to stejně vnímá i spousta jiných závodníků, i těch zahraničních. Je tam velká atmosféra, ta spousta lidí, co vždycky přijde, je neuvěřitelná, takže se ohromně těším.“
Vzhledem k potížím z posledního závodu, s čím jdete do domácího dílu SP?
„Musím startovat ze zadních pozic a v závodech cross country není jednoduché se propracovat úplně dopředu, takže kdybych z nějakého toho osmdesátého devadesátého místa skočil do dvacítky, byl bych spokojený.“
Kvůli tomu, že jste minulou sezonu závodil na silnici, v žebříčku a tím pádem i startovních pozicích jste se hodně propadl. Co musíte teď udělat pro to, abyste se zase vrátil na přední místa?
„Musím sbírat body ze všech různých závodů, nejen ve Světovém poháru. Máme žebříček UCI bodů a podle toho se řadí na start Světového poháru. Takže to chce hodně závodit, dojíždět na předních příčkách a sbírat co nejvíc bodů, abych pak mohl startovat z předních pozic.“
Jak si užíváte návrat na horské kolo?
„Moc! Mě to naplňuje víc než silniční cyklistika, o mnoho víc mě to baví a jsem tahle šťastný. I když občas přijde nějaký tvrdý pád, pořád si to užívám.“
Pociťoval jste změny v tréninku, když jste přešel zpátky na cross country? Je v tomvelký rozdíl?
„Určitě to rozdíl je. Trošku jsem v tréninku ještě vytrvalost nechal, občas si objedu nějaký delší trénink. Ale hodně jsem tam zařadil kratší tréninky a taky intenzivnější. Takže teď trénuju v hodně vysoké intenzitě. Cross country závod se jede na hodinu a půl a hodně nadoraz. Nikde se tam neodpočívá. Na silnici jsou místa, kde se dá odpočívat, najíst se, napít se kvalitně. Tady se jede až na maximum a podle toho se taky musí postavit trénink. A maximum podávat i v tréninku.“
Na silničním kole jste si stěžoval na problémy s kolenem, říkal jste, že to bylo i jinou technikou. Už je to v pořádku, když už zase jezdíte na horském kole?
„Ano, už je to v pořádku. Velká příčina toho byla taky v tom, že mé tělo bylo hodně unavené, měl jsem přetížený kvadriceps a bolest mi pak vystřelovala do kolene. To byl asi ten hlavní faktor toho, proč jsem to zranění měl. Silniční cyklistika je hodně náročná, já jsem dotoho naskočil de facto z nuly a mé tělo na to nebylo adaptované. Tým mě posílal už na jarní závody, hned v lednu jsem byl v Austrálii. Opravdu jsem toho odzávodil spoustu. A pak jsem se deset dní před Tour de France dozvěděl, že pojedu. A to byla velká chyba jet Tour, protože jsem byl hodně unavený z té první části sezony. Tam se únava naplno projevila a vznikly i potíže s kolenem.“
Jak dlouho jste to potom léčil?
„Léčilo se to dlouho, nějaké dva a půl měsíce. Nemohli jsme přijít na to, co by to mohlo být. Magnetické resonance a rentgeny ukazovaly, že je všechno v pořádku, ale furt mě to bolelo. Až pak zapůsobil úplný klid, svaly si odpočinuly a tím se to vyřešilo.“
Je fyzicky náročnější silnice, kde jedete pět i víc hodin v kuse, nebo cross country, kde je zase mnohem náročnější terén?
„Každé má svoje. Není jednoduché ani jedno. Myslím, že kdybych posadil třeba Chrise Froomea na horské kolo a řekl mu, aby dal kolo u nás v Novém Městě nebo nějakou jinou těžkou trať, kde závodíme, nebyl by schopný to vůbec objet. Nebo aspoň ty technické pasáže. Člověk musí mít v ruce techniku. Silnice je zase těžší spíš psychicky. Závody jsou dlouhé, člověk je unavený, furt musí šlapat, je to hodně o psychice.“
Z vašeho vyprávění se zdá, že vám silnice nechybí. Opravdu se vám nezasteskne, když teď v televizi sledujete Giro d Italia?
„Rád to sleduju, je hezké se na to dívat takhle z gauče. Ale poté, co jsem si tím prošel, mi to opravdu nechybí a jsem rád, že můžu být zpátky na horských kolech.“
Jak teď s větším odstupem hodnotíte své působení na silnici?
„Jsem rád, že jsem tam mohl jezdit, chtěl jsem to. Jsem vděčný za ty obrovské zkušenosti, které jsem tam nasbíral. To je asi všechno. Že jsem mohl nakouknout, jak to chodí v té královně cyklistiky.“
K oběma disciplínám patří pády, což ostatně teď můžete potvrdit. Bolí víc pád na silnici, nebo v terénu?
„Já jsem naštěstí v silniční cyklistice za ten jeden rok pád nezažil. Ale můj pohled na to je takový, že silniční cyklistika je mnohem nebezpečnější než horská kola. Rychlost je tam někdy obrovská a řekl bych, že tam jde občas i o život. Když se řítí peloton třeba stokilometrovou rychlostí z kopce a cyklista má na sobě jenom kraťasy, tenký dres a takovou slabou helmu. Na horských kolech jsou sice těžké sjezdy na kořenech, kamenech, ale není tam tak velká rychlost. Člověk může vždycky reagovat. Ale v takové rychlosti na silnici s tím už bohužel nic neudělá.“
Liší se prostředí silniční cyklistiky a horských kol?
„Na silnici je to hodně stresové. Je to o jiných penězích, je tam spousta velkých sponzorů, kteří chtějí vidět výsledky. Proto je pak ze strany sportovních ředitelů vyvíjený hodně velký tlak na závodníky, musí zajet výsledky. To na horských kolech je pohodová atmosféra. Tým nikoho netlačí. Když se to nepovede, tak se to nepovede. Řeknou vám, že to zkusíte příště, a jede se dál. Ale na silnici, když se to nepodaří, dostanete hned po dojezdu v autobuse vynadáno, že takhle to nejde. Je to takové nervózní, cítil jsem vždycky napjatou atmosféru, když se týmu nedařilo. Samozřejmě, když se týmu daří, tak jsou všichni šťastní.“
Bylo i tohle tím, co vám na silnici vadilo a kvůli čemu jste se taky vrátil na horská kola, nebo byste se s tímto dokázal vypořádat?
„Určitě mi to vadilo, chyběla mi ta pohoda. Tolik mě to nebavilo. To byl hlavní důvod, že mě to tolik nenaplňovalo jako horská kola.“
