Zdeněk Štybar nepojede v neděli slavnou klasiku Kolem Flander. Šokující zpráva, ne ale tolik, jak příčina jeho absence. Narychlo totiž musel kvůli srdeční arytmii podstoupit zákrok, který ji odstranil. Potíže se projevily při závodu Gent – Wevelgem minulou neděli. „V jeho finále jsem se necítil dobře. A ještě i pak v autobusu se mi točila hlava a bylo mi na omdlení,“ popsal pro iSport.cz. Už ve středu lékaři v Bruselu jeho potíže vyřešili. Od závodů si ale nyní dá pauzu, s rodinou si užije Velikonoce a poté znovu začne trénovat.
Jak se nyní cítíte?
„Celkem to jde. Samozřejmě jsem hrozně zklamaný, že nemůžu jet Flandry. Ale to je jasný. Je to ještě takový hloupý rok, kdy mi nejdřív utekla kvůli zranění ze dne na den Tour de France. Už jsem tam byl a druhý den jsem zase letěl zpátky. To bylo obrovské zklamání. Tohle je podobné. Ale možná je teď jednodušší se s tím srovnat, protože na druhou stranu to beru tak, že můžu ještě pořád závodit, nemusím předčasně končit kariéru.“
Z toho jste měl obavy?
„Když jsem šel do nemocnice, říkal jsem si, že jsou tady tři možnosti. Buďto mi řeknou, že je všechno v pořádku a můžu jet už i Flandry. Další možnost byla, že mi tam něco najdou a budou mi to operovat, budu si muset dát týden volno a pak začnu zase trénovat. Nebo pak ukončení kariéry. S tím jsem tam šel, byl jsem připravený na všechny tři varianty, ale řekněme, že to vyšlo dobře.“
Tu poslední variantu jste si asi moc připouštět nechtěl, že?
„Nechtěl jsem si ji vůbec připouštět, ale snažil jsem se připravit i na to, kdyby to tak doopravdy bylo. Protože člověk nikdy neví. Ale byl jsem v pondělí na vyšetření a tam mi potvrdili, že takhle to nevypadá. Jenže když potom máte všechna ta CT, magnetické rezonance a tak dále, tam se vždycky může něco najít. Ale všechno bylo v pořádku, jenom tam byla malá chyba. Tu odstranili a všechno bylo v pořádku.“
Můžete říct, co přesně se přihodilo, jak jste na to přišli?
„Necítil jsem se dobře ve finále na Gent - Wevelgem. Ale spíš jsem to bral tak, že je to konec závodu, jel jsem dva těžké závody v krátké době (26. března E3 Saxo Bank Classic – 5. místo, 28. března Gent - Wevelgem – 25. místo). Ale potom jsem přijel do autobusu a pořád mi nebylo dobře, točila se mi hlava, bylo mi na omdlení. Když jsme ze sport testeru stáhli data, bylo tam vidět, že mi nějak přeskočily tepy, jenže to jsem si spíš myslel, že je chyba v měření. Ale samozřejmě jsme to chtěli vyšetřit. Takže jsem hned v pondělí jel ke kardiologovi, tomu jsem všechno vylíčil a on mi řekl, že by to mohla být nějaká arytmie. Prý to nevypadá na žádnou vážnou, ale že se to určitě musí zkontrolovat a vyřešit, aby nebyl nějaký problém. Takže jsme se do toho pustili a potvrdilo se, že tam byla arytmie. Žádná nebezpečná, ale vždycky je tam nějaké riziko.“
Je běžná praxe, že po podobné slabosti vás týmoví doktoři posílají raději na vyšetření, nebo je to teď i kvůli covidu a jeho následkům, že jsou opatrnější?
„Možná je to i tím. Možná i u mě sehrálo roli to, že jsem covid prodělal. Ale spíš si nemyslím, že by měl souvislost s mými problémy. Těžko říct, dat je málo, ale nemyslím si, že je v tom nějaká souvislost. Prostě se to jednou stalo, je možné, že to bylo jednou a už by se to nikdy neopakovalo, ale to samozřejmě nikdo neví. Nikdo by si to nechtěl vzít na triko a ani já jsem nechtěl riskovat.“
Přihodilo se vám už někdy něco podobného?
„Právě že vůbec. Bylo to poprvé, ale cítil jsem na sobě, že něco není v pořádku. Nevěděl jsem, co to je, ale nebyl jsem úplně v klidu.“
O jak vážný nebo naopak běžný zákrok se jedná?
„Byl to asi běžný zákrok. Zavedli mi sondu tepnou z třísla do srdce, a tam arytmii odstranili, když to řeknu zjednodušeně. Říká se tomu ablace.“
Z nemocnice vás propustili jak dlouho po zákroku?
„Ve středu brzy ráno jsem tam jel, udělala se všechna vyšetření. Při nich objevili tu ‚závadu‘ a řekli, že by ji rovnou mohli odstranit. Souhlasil jsem, protože bych stejně nerisknul s tím dál závodit. Tým to potvrdil, takže to byla celkem rychlá akce. Pak jsem zůstal přes noc v nemocnici na pozorování, ve čtvrtek ráno ještě provedli nějaká vyšetření a manželka mě mohla odvézt domů.“
Jak dlouhý klidový režim teď máte naordinovaný?
„Jediné, co mě teď tíží a brzdí při tréninku, je to tříslo, ze kterého vedli sondu do srdce. Ale předpokládám, že se to tak během dvou dnů zahojí a od té chvíle můžu trénovat. Stejně jsem měl naplánované po závodním programu, který jsem měl až do Amstel Gold Race, nějaké volno, tak si ho dám o čtrnáct dní dřív. Takže to nesehraje žádnou roli. Pak se začnu připravovat na druhou část sezony.“
S tréninkem tedy chvátat nebudete?
„Přesně tak. Teď si to užijeme jako rodina a pokud se nám to povede, chtěli bychom jet k nám domů na Mallorku, podívat se, jestli tam ten barák ještě stojí. (směje se) Tak doufejme, že se tam dostaneme a tam už se normálně vrhnu do tréninku. Pak budu muset aspoň měsíc trénovat a předpokládám, že někdy v květnu začnu znovu závodit. Ale kde, to ještě nevím, protože se spoustě kluků změnil program, pořád se to mění, takže musíme chvilku vydržet, jak to všechno bude.“
Pozitivem na tom všem je alespoň to, že teď můžete oslavit Velikonoce doma v Belgii. Jak se tam tento svátek slaví?
„Ani nevím. Nikdy jsem na Velikonoce doma nebyl. Rodiče nám vždycky přivezli pomlázku, tak ji tady budeme muset najít a aspoň s Lewisem Ine (manželku) vyšupat.“
Související články
