Bittner o Vueltě: Vešel jsem do ní jako kluk, odešel jako muž. Co respekt?

Že v tom klukovi od Olomouce něco je, si všimli lovci talentů už dávno. V roce 2021si Pavla Bittnera pod svá křídla stáhl Development Team DSM, ve kterém měl působit dva roky. Ale už po roce a půl zamířil do hlavního celku DSM-firmenich-PostNL. Tak dobrý a průbojný český mladík byl. Dařilo se mu v hromadných dojezdech, kde pomáhal k vítězstvím zkušenějším kolegům. Teď už ale přišla řada i na něj. Mnozí v něm vidí konečně zase dalšího dobrého českého sprintera, jenže jeho cíle jsou i jinde – klasiky jako Milán-San Remo či Paříž-Roubaix.

Cyklističtí insideři o vás vědí už delší dobu, širší fanouškovská veřejnost v Česku vás zaznamenala poměrně nedávno, když jste vyhrál dvě etapy v Burgosu a poté i jednu na Vueltě. Jak velký průlom v kariéře pro vás tyto úspěchy znamenaly?
„Myslím, že celkově poslední měsíc závodění od Burgosu přes celou Vueltu mi v kariéře otevřel nové dveře. Pochopil jsem, že jsem schopný jezdit mnohem lépe, než jsem čekal. I můj osobní kouč mi před Vueltou říkal, že první Grand Tour závodníka posune nejvíc. Říkal jsem si: No tak uvidíme. A teď docela cítím, že to je velký rozdíl. Hodně jsem se tam naučil. Také jsme vtipkovali, že jsem do první Vuelty vešel jako kluk a odešel jako muž. (směje se) Takže je to velká zkušenost, poznal jsem tam i jiné limity těla, jak to funguje, a doufám, že se v budoucnu na další Grand Tour objevím.“

Pocítil jste to třeba i na reakcích fanoušků na sociálních sítích?
„Ano. Lidé, kteří mě sledují už delší dobu, se ozvali a gratulovali mi, za což jim strašně moc děkuji. Podpora od fanoušků po celou Grand Tour byla obrovská a množství lidí, kteří mi napsali po vítězství, bylo neskutečné. To bylo fakt skvělé. Podařilo se mi odepsat úplně všem, i když to trvalo nějaké čtyři dny. Byla toho spousta a moc za to všem děkuji.“

Přibylo vám hodně nových sledujících?
„Přítelkyně to sleduje víc, pořád se snaží na Instagramu něco nahrávat, a říkala, že mi přibylo docela hodně, ale pořád nemám tolik, co ona.“

Jak v Burgosu, tak na Vueltě vám gratulovaly i hvězdy z balíku. Vím, že je těžké to teď říct, ale která z těch gratulací byla nejcennější, nebo která vám nejvíc utkvěla v paměti?
„Těžko říct. Člověk pak cítí i větší respekt od všech závodníků, což je hlavní. Ale co konkrétně někteří říkali, si popravdě už ani nepamatuju, protože toho bylo docela hodně. Často ti kluci přijedou, poplácají, řeknou, že gratulují. To bylo hrozně fajn. I od lidí, od kterých jsem to úplně nečekal. Tím, že jsme na Vueltě závodili ve skupinách, jezdili jsme spolu 21 dní, tak už o sobě trošku víme. A když pak vyhrajete etapu, pomůže to ještě víc, nejen se seznámit, ale i si s těmi lidmi pokecat. Nejen na Vueltě, ale i na Burgosu.“

Jak se na vás a Mathiase Vacka díval na Vueltě Wout van Aert, když vy jste ho porazil a pak i Vacek jej dost ohrožoval při jedné z Belgičanových výher?
„S Woutem jsem se v etapách moc neviděl, protože jezdil i do úniků, byl ještě na trochu jiném levelu v kopcích. Pro mě to bylo spíš, abych těžké etapy přežil. Samozřejmě jsem se snažil dostat i do úniku a pomáhat klukům. Každopádně s Woutem jsem se viděl až ve sprinterských dojezdech. A pak spadl, což byla velká škoda. Ale myslím, že jsme o sobě s Mathiasem dali vědět a bylo na čase. Myslím, že to bylo i docela zasloužené.“

Když člověk vyhraje, dostane se takzvaně na vlnu. Nemrzí tedy, že se vám podařilo to prolomit až v závěrečné části sezony? Aby to člověk třeba přes zimu zase nezapomněl…