Do Česka se poprvé dostal před třemi týdny, ale na World Baseball Classic už odlétá jako plnohodnotný člen týmu. Američan William Escala je synem české maminky a kubánského tatínka. A reprezentačnímu trenérovi Pavlu Chadimovi se hned hodí jeho vyhlášená verzatilita.
Vyrostl v příjemném povětří floridského Miami, ale realita české zimy mu náladu nezkazila.
„Miluju to tady. Poprvé za čtyři, pět let jsem se setkal se svými příbuznými. Projel jsem se taky hromadnou dopravou, kterou v Miami nepoužíváme. Vyzkoušel jsem jídlo a nerad to říkám, dal jsem si i pár piv,“ usmívá se Escala.
Jeho maminka se narodila v Československu, odkud se kvůli studiu vydala na Kubu. Tam se potkala s Williamovým tatínkem a spolu pak přesídlili do USA. A právě české kořeny v rodokmenu Escalovi pomohly k životní šanci. Spolu s úspěchem českého týmu na loňské zářijové kvalifikaci.
„Můj kouč tehdy trénoval Němce a napsal mi: Hej, Česká republika nás právě vyřadila,“ vzpomíná Escala. „Začal jsem se o to zajímat. Nevěděl jsem, jestli bych měl šanci se dostat do týmu, protože jsem se samozřejmě nenarodil v České republice. Ale maminka se tady narodila. A pak jsem dostal SMS, že by mě měli rádi v týmu. Byl jsem moc rád.“
S pálkařským koučem Alexanderem Derhakem i hlavním trenérem Pavlem Chadimem se Escala brzy dohodl. Český tým tak získal novou posilu, která má za sebou univerzitní kariéru v Miami a také zkušenosti z týmu Sussex County Miners z nezávislé Frontier League. Z pochopitelných příčin si v českém mužstvu rychle získal přezdívku Skála.
„Jsem hodně verzatilní hráč. Jsem rychlý, hodně používám nohy. A můžu hrát na víc místech,“ jmenuje sám svoje přednosti.
Kouč Chadim se mohl přesvědčit, že to nejsou jen slova. Minulý týden během minikempu ve Valencii Escalu zkoušel hned na třech pozicích ve vnitřním poli. Kvůli zranění Arnošta Dubového si ale Escala zahrál i ve vnějším poli.
„Řekli jsme mu, ať si vezme dvě rukavice. V zadním poli je rukavice větší, protože tam chytá lufty a potřebuje co největší lopatu,“ vysvětluje s úsměvem Chadim. „Měl jsem představu, že ho budu zkoušet na všech pozicích ve vnitřním poli. Ale jak se nám zranil Arnošt Dubový, tak jsme ho museli rychle, kreativně zkoušet i v zadním poli.“
Po třech týdnech už je Escala pevným článkem týmu. Snaží se učit česky, zvládá už obstojně základní pozdravy. A upevňuje si vztah k zemi své matky, který si pěstoval už od dětství.
„Když jsem byl malý a dělali jsme ve škole různé úkoly, vždycky jsem si jako téma vybíral Českou republiku. V Miami samozřejmě všichni znali Kubu, ale o České republice toho moc nevěděli,“ líčí Escala. „Teď se učím hymnu. Ještě ji zazpívat neumím, ale snad to před Tokiem zvládnu.“
