PŘÍMO Z TOKIA | Ráno se probudil v obřím tokijském hotelu New Otani a musel svůj tým připravit na velký den. Česko dnes hraje na World Baseball Classic výjimečný zápas proti domácímu Japonsku (11.00, PP ČT sport). A reprezentační kouč Pavel Chadim si dal pozor, aby hráči příliš nedleli ve vzpomínkách na páteční vítězství s Čínou. „Jak budeme hrát proti Japonsku, tak nás potom bude vnímat i baseballový svět,“ říká Chadim.
Jak nejlíp vyjádřit postavení obou mužstev?
„Japonci jsou Realem Madrid světového baseballu, my jsme někde mezi fotbalovou Duklou Praha a Zbrojovkou Brno. Já neříkám, že Dukla nebo Zbrojovka jsou slabí, neříkám, že my jsme nějací amatéři, kteří sportují jenom proto, aby si udělali žízeň. Já jsem civilním povoláním lékař, neurolog, mám specializaci na neurosonologii, na epileptologii a úplně vážně říkám, že jsem baseballu ve svém životě věnoval dvakrát tolik času. Neboli když člověk chce, tak ten čas najde.“
Je známo, že máte rád japonský baseball. Proč?
„Mám rád kolektivní pojetí sportu a důraz na obranu, na nadhazování. Tady je to krásně vidět. Největší hvězdy japonského baseballu jsou (nadhazovači) Darwish, Sasaki a samozřejmě bůh baseballu Ohtani, který je samozřejmě i dobrý pálkař. Ale to, co je na něm nedocenitelné, je to, jaký je nadhazovač.“
Jak pracujete s týmem po takhle úspěšném zápase, když vás hned druhý den čeká nejlepší tým světa?
„Jsou nějaké obecné zákony, jak funguje lidský organismus, lidský mozek. V momentě, kdy si to strašně užíváte, strašně jásáte, tak se vyplavují hormony štěstí. Jenže když jich máte moc, tak to tělo, když nemá tu radost, tak se na tom stane závislé a najednou vytváří pro tělo diskomfort, když nemá další takový úspěch. Čím méně slavíte úspěch, tím lépe se připravíte na další zápas. Všimněte si, že úspěšné týmy nelítají a neskáčou kolem krátkodobých úspěchů. Berou to jako součást cesty, která vede k nějakému konci.“
Jak toho docílit?
„Jeden z hlavních bodů dnešního mítinku byl, že jsem vyzdvihoval práci sedmého, osmého, devátého pálkaře (Willieho Escaly, Petra Zýmy a Filipa Smoly – pozn. red.), kterou málokdo viděl. Díky nim museli Číňani vytahovat nadhazovače, sundat dřív Cartera a díky nim jsme měli šanci vidět Kwona, který je po zranění a tu výhru nám dal. A ještě k tomu přidali dva tvrdě vydřené body, které pro nás byly klíčové.“
Co trenéř řekne ráno před takovýmhle zápasem?
„To, co by řekl před zápasem s každým jiným týmem. Takže jsem jim řekl, že Japonsko má levácký line up, prvních pět pálkařů pálí zleva. Vždycky si říkáme tři nejnebezpečnější pálkaře. Potom o nadhazovači, že háže Sasaki a klíčem je nešvihat spittery, to je míč, který vypadá jako rychlý, je hozený mezi dvěma prsty a padá k zemi. Ale zároveň jsem jim řekl, abych ten tlak z nich trošku sňal, že není jednoduché tyhle míče nešvihat.“
Hráči mluví sebevědomě a odhodlaně, je přesto nějaká rada, s čím jít do tohoto zápasu po psychologické stránce?
„Žádné kouzlo neexistuje. Oni takhle nemluví, že by se dnes ráno probudili a mysleli si to až dneska. Pracuje se na tom dlouhodobě. Není to jenom naše práce, jsou mezi nimi lidi, kteří mají ohromnou sílu, něco za nimi je. Petr Zýma, Martin Červenka, Eric Sogard, Matěj Menšík. Cokoliv všichni tihle hráči řeknou, je to, jako by to řekl trenér. Pro mě je to jenom vylaďování drobností. Řekli jsme jim, že mají kolektivní úkol, že bojují o svou tvář. Protože ve sportu není nic staršího než včerejší výhra. Jak budeme hrát proti Japonsku, tak nás potom bude vnímat i baseballový svět. A my jsme na tom turnaji i kvůli tváři českého i evropského baseballu.“
