Před čtyřmi lety se s golfem rozešel. Na vlastní kůži poznal syndrom vyhoření. Ondřej Lieser se na hřišti cítil bez jiskry. V půlce sezony učinil zásadní rozhodnutí. Odložil hole do kouta a tři měsíce se na ně nepodíval. Od té doby jeho kariéra nabrala závratné tempo. Nejlepší český profesionál je blízko zisku plného členství na prestižní European Tour! „Ale spím úplně v pohodě,“ směje se před listopadovými rozhodujícími akcemi ve Španělsku.
Vyhrál Slovak Open, o vítězství bojoval na Challenge Tour v Itálii, v Rakousku na turnaji European Tour získal nejlepší umístění (13. místo) v české golfové historii. „Konečně jsem schopný kvalitní hru předvádět i na velkých akcích,“ pochvaluje si Ondřej Lieser. V obsáhlém rozhovoru popisuje, jakým způsobem se mu povedlo nastartovat kariéru, jak se na hřišti udržuje permanentně naštvaný a vzhledem k tomu, že je tak trochu narcis, interesuje se o olympijské hry.
Hrajete životní sezonu?
„Mám za sebou super výsledky, nicméně je hrozně těžké prohlásit, že jde o životní rok. Výsledkově rozhodně ano, mám čtvrté místo na Challenge Tour, třinácté na European Tour a vítězství na Slovak Open. Ale co se týče průměrného skórování za kolo, tak velký rozdíl nespatřuji. Spíš jsem konečně schopný kvalitní hru předvádět i na velkých akcích. V tomto aspektu jde o největší rozdíl. Přiznám se, že nemám moc rád spojení životní sezona. Pak to vypadá, že mě už nic lepšího nečeká.“ (usmívá se)
Chápu to správně, že v minulosti jste se cítil lépe?
„Možná v něčem ano. Někdy na greenu, jindy švihově. Ale z hlediska komplexnosti hry se nyní cítím nejlépe.“
Kde hledat příčiny skvělých výsledků na velkých na turnajích? Upravil jste přípravu?
„Sebevědomí je určitě jedním z bodů. Hraje velkou roli. Ve sportu i v životě. A co se týče přípravy, byla jiná v tom směru, že jsme kvůli koronaviru čtyři měsíce vůbec nehráli. Nikdy jsem nebyl typ hráče, který by hrál za sezonu velké množství turnajů. Rád jsem si akce vybíral a pečlivě se na ně připravoval. Vždycky jsem jich měl o dost méně než ostatní kluci. Aktuální sezona, kdy je turnajů celkem málo, pro mě vlastně není v ničem nová.“
Což ale na vás klade výrazné nároky. Téměř všude musíte zahrát výborný výsledek.
„K mému golfu tlak patří. Už si nepamatuji, kdy naposledy jsem nehrál pod tlakem. Dokonce to mám rád. Vždycky jsem to vyhledával. Přičemž neříkám, že jsem tlak pokaždé unesl.“
Hádám, že musíte pracovat na psychické odolnosti.
„Nespolupracuji s žádným psychologem. Zhruba čtyři roky nazpátek mě golf nebavil. Od svého okolí jsem poslouchal, jak se na hřišti moc rozčiluji, že mě emotivní výlevy omezují ve výkonnosti. Pokusil jsem se to držet v sobě, což ale vedlo jen k tomu, že jsem bouchnul takovým způsobem, že jsem ani nemohl hrát. Po těchto zkušenostech jsem se naučil pracovat sám se sebou.“
A to v praxi vypadá jak?
„Bude to znít blbě, ale na hřišti si pořád stěžuju, ať zahraju sebelepší ránu. Neustále se snažím udržet lehce naštvaný. Nepouštět to přes míru, nicméně se pořád udržuji ve stavu mírné nespokojenosti. Pak se na golf soustředím. Jakmile jsem začal hrát dobře, míče trefoval, přestal jsem se soustředit a přicházely chyby.“
Daří se vám v tomto stavu držet i v extrémních situacích? Konkrétně v Itálii, kdy jste byl kousek od prvního místa?
„Jsem typ hráče, který strašně rád kouká na výsledkovou tabuli. Baví mě to. Jakmile se vidím nahoře, dostanu se do stavu, kdy hraju ránu za ranou. Když mně v Itálii zbývaly čtyři jamky do konce, neustále jsem se soustředil na číslo v čele leader boardu. Nepovedlo se mi zahrát birdie, ale myslel jsem stále pozitivně. Snažil jsem se stále hrát ránu od rány a nakonec mě od play off dělila jedna rána. Když vidím nahoře svoje jméno, rozhodně mě nenapadne, že bych se tam chtěl pouze udržet. Ne, chci stoupat až na úplné čelo.“
Je stále součástí vaší herní rutiny cigareta?
„Přešel jsem na elektronické cigarety. Teď jsem vlastně nekuřák. (směje se) Udělal jsem to kvůli rodině, manželce, dcerám. Kdybych uměl vrátit čas, nikdy bych s kouřením nezačal. Nicméně jde o velkou závislost, není snadné skončit. Smrděl jsem kouřem, oblečení bylo načichlé. Nechtěl jsem to tahat domů. Ze dne na den jsem přešel na cigarety, co neprodukují kouř, ale aerosol. Od té doby jsem normální cigaretu neměl.“
Říkáte, že před čtyřmi lety vás golf přestal bavit. Co se přihodilo?
„Podle mě šlo o klasické vyhoření, byť jsem s tím u žádného odborníka nebyl. Během rozehrávání jsem se na golf těšil, ale ve chvíli, kdy jsem se postavil na první odpaliště, přepadl mě divný pocit. Vlastně jsem na hřišti vůbec nechtěl být. Výsledky tomu samozřejmě odpovídaly. Byly příšerné. Na Challenge Tour na Penati jsem si řekl: a dost! Dal jsem si na tři měsíce pauzu od jakéhokoliv turnaje. Od června do září. Přímo uprostřed sezony.“
Prospělo to?
„Kupodivu ano. Po pauze jsem se přihlásil na turnaj WGM do Berouna. Vyhrál jsem. Následně jsem zvítězil na Prague Open na Zbraslavi. Šlo o turnaje české, ovšem v konkurenci zahraničních hráčů. Někam mě to posunulo. Ale definitivně se vše zlomilo až rok poté.“
Povídejte.
„Z hecu jsem odjel na Pro Golf Tour na Ypsilonku. Okamžitě jsem bojoval o vítězství, nakonec skončil třetí. Na dalším turnaji jsem byl druhý a ten třetí dokonce vyhrál. Říkal jsem si, že je to nějaké zvláštní. Proto jsem pokračoval dál, v roce 2018 jsem hrál jen sedm turnajů a celkové pořadí v top 5 mi uniklo jen o jedno místo. Proto jsem si před dalším rokem dal závazek, že odehraju deset turnajů, což musí ke kartě na Challenge Tour stačit. A stačilo. Od té doby se stabilita mé hry v návaznosti na výsledky neustále posunuje dopředu.“
Po všech zkušenostech s vyhořením, trénujete méně?
„To ne, ale trénuji efektivněji. Mnohem efektivněji. Zjistil jsem, že nemusím pálit pět set míčů na drivingu. Stačí mi sto, ale každá rána musí mít myšlenku, strávím tím spoustu času. Odcházím úplně vyčerpaný a vím, že jsem odvedl dobrou práci. Hodně jsem změnil puttování.“
No prosím, poraďte ostatním.
„Celou jednu zimu jsem strávil ve Španělsku. Šest hodin denně jsem byl na putting greenu. V tu chvíli asi nastal největší zlom v mé hře, jelikož jsem patování obrovsky posunul dopředu. V současném golfu je to klíč k úspěchům. Počet patů na kolo jsem během jedné zimy snížil zhruba o tři rány. A teď si spočítejte, kolik ran je to v turnaji.“
Dvanáct.
„Vidíte, to je obrovský rozdíl. Úplně zmizely špatné dny na greenu. Jasně, pořád mám průměrné dny, dobré dny, ale ty vyloženě špatné nejsou. V profesionálním golfu leží na greenech strašně ran. Od odpaliště po jamkoviště máme hru všichni vesměs podobnou. Každý jsme schopný dostat míč na green, ale pak musíte trefit důležité paty. Ať je to pat do birdie, do paru, klidně do bogey, to je fuk. Každý z nich je někdy důležitý a udrží v určité chvíli tolik potřebné momentum. Pak jdete nabuzený na další jamku.“
Blíží se vyvrcholení sezony. Jste jedno místo od zisku plné karty na European Tour, což se v historii českého golfu ještě nikomu nepovedlo. Jak se vám spí?
„Asi vás překvapím, ale úplně v pohodě. Samozřejmě o tom vím, na celkové pořadí se ale nedívám. Jedu turnaj od turnaje. Pokud ten následující zahraju podle představ, posunu se výš. A tím to hasne. Před sezonou jsem neměl cíl dostat se na European Tour. To vůbec.“
Nechci nic zakřiknout, ale pokud by to vyšlo, co by to pro vás znamenalo? Sportovně a finančně?
„Finančně úplně nevím, nicméně peníze na sezonu bych snad sehnal. Protože plná karta je sice hezká věc, ale na samotných turnajích musíte mít výsledky a uhrávat peníze. Jinak je to k ničemu. A sportovně? Baví mě posouvat hranice úspěchů.“
To jistě každého sportovce.
„Jasně. Vnitřně vím, na co mám, čeho jsem schopný. Když mně lidé gratulovali ke čtvrtému místu v Itálii, odpovídal jsem, že ještě tři kluci byli přede mnou. A zase se dostáváme k tomu, že jsem věčně nespokojený. Měl bych si zahrát na Mallorce finále Challenge Tour pro nejlepších pětačtyřicet hráčů sezony. To je hezký milník. Ale už vidím, jak si řeknu, že oproti klasickému stodvacetičlennému startovnímu poli je ve hře pouze dalších čtyřiačtyřicet kluků a že bych měl vyhrát.“ (směje se)
Baví vás titulky v médiích, že z Liesera se stal během sezony milionář?
„To je zrovna typ článků, které mě rozhodně nebaví.“
Chápu, ono to ve skutečnosti tak není, že?
„Přijde mi smutný psát o tom, kde všude jsem vydělal nějakou korunu. Ten článek jsem samozřejmě viděl, přijde mi to jako zbytečná informace. Každopádně se mi daří a jsem za to rád. . Mám pětičlennou rodinu a chci jí zajistit. A navíc tomu, kde momentálně jsem, vděčím pouze svým nejbližším, hlavně manželce. Golf není o tom, že je člověk doma. Spíš přesně naopak. Odjíždím pryč na týdny, na měsíce. Rodina pro mě znamená vše a bez její podpory by to rozhodně nešlo. Pak jsou tady další lidé, kteří mi věří a podporují mě.“
Máte po ruce příklad?
„Mým hlavním partnerem je Golf Geum Technology, česká firma. Mám jejich unikátní vozík Decolt Grand, jde čistě o český výrobek, což je pro mě naprosto úžasný, jelikož mohu ve světě prezentovat tuzemskou značku, navíc se i podílím na jeho vývoji. Tento vozík mi hodně pomáha. Například kdo zná rakouské hřiště Adamstal s obrovským převýšením, tak uzná, že tam takový vozík neskutečně pomůže. A nejenom tam. Šetří mi síly, je to úžasná věc. Spolupracujeme od loňského května, od té doby šly moje výsledky hodně nahoru. I takové věci mi v kariéře hodně pomohly.“
Cíle si nekladete, ale nemohu se zeptat na olympiádu v Tokiu. Účasti jste sice nyní dost vzdálen, ale nikterak dramaticky…
„Připouštím, jde o jednu z věcí, která mě opravdu hodně zajímá. Máte pravdu, je to pořád daleko. Ovšem vítězstvím v Itálii bych se posunul zhruba na tří sté místo ve světovém žebříčku, což je hrana olympiády. Chyběla mi jedna rána. Momentálně jsem na 534. místě, ale na velkých turnajích body naskakují. Není to nemožný úkol. Kamarád Hurly Long vyhrál Itálii. Se Sami Valimäkkim jsme hráli loni hráli Pro Golf Tour, nyní je ve světové stovce, vyhrál turnaj European Tour a zahrál si na US Open. Člověk vidí, že to jde. Nebyl jsem horší než oni. Měl jsem méně turnajů, přitom jsem byl bodově na jejich úrovni. Kluci mě svými výkony motivují. Říkám si: kde jseš ty, proboha? To se spokojíš se třicátým místem?“
A zase jste naštvaný…
„Jasně. Nedávno jsem dostal otázku, zda si pořídím stálého kedíka. Kdo by se mnou vydržel? Vždyť mám problémy vydržet sám se sebou.“ (směje se)
Před osmi lety jste v rámci kvalifikační školy na European Tour šel ve flightu společně se současnou superstar světového golfu Brooksem Koepkou. Bylo už tehdy jisté, že míří k pozici světové jedničky?
„Tenkrát jsme oba zahráli asi osmdesát… (rozesměje se) Takže to nešlo moc poznat.“
Co vás čeká do konce sezony?
„Mám jistý první turnaj v Andalusii ve Španělsku zkraje listopadu, ten druhý se teprve uvidí. Pokud zahraju dobře, mohu se kvalifikovat. A jisté je finále Challenge Tour na Mallorce. Nicméně vážně přemýšlím, že pojedu pouze na první turnaj, pak se vrátím domů a odletím až na finále, kde se díky vysoké dotaci bude rozhodovat o všem. Kdo vyhraje, má automaticky jistou European Tour.“
