Tváří v tvář hladce oholenému a kočkovitě se pohybujícímu Georgi Greganovi (43 let), mistru světa z roku 1999 a proslulému kapitánovi australské reprezentace, se jeví ragby jak reklama na zdravý životní styl. Přitom tenhle chlapík sehrál 139 mezinárodních zápasů, třetí nejvyšší počet v dějinách drsného sportu. Tento týden navštívil Českou republiku.
Roku 1999 zvedl nad hlavu ve velšském Cardiffu pohár Williama Webba Ellise určený světovým šampionům. O čtyři roky později byl na odvrácené straně, když při mistrovství doma v Austrálii zlomil hostitelům srdce ve finále slavný kop Angličana Jonnyho Wilkinsona. Tehdy už George Gregan zastával funkci kapitána týmu a byl uctívanou mlýnovou spojkou, jež v dresu Wallabies sehrála nakonec 139 utkání. Svého času to byl světový rekord. Ač už je pět let ve výslužbě, stále žije svým sportem naplno. Na pozvání Ragbyové akademie Yvese Perrota a RC Tatra Smíchov se tento týden objevil i v Praze a zatrénoval si s dětmi.
Trenéři v Česku si občas povzdechnou, že se rodiče brání dávat děti na ragby, jelikož ho mají za příliš nebezpečný a surový sport. Jak byste jim argumentoval?
„To není problém jen v Česku, ale na celém světě. Hlavně mámy mají obavy. Ano, ragby je fyzický sport, ale pokud se dobře naučíte základy, nemusíte se bát. Navíc je tu sedmičkové ragby, což je podle mě skvělá forma. Je fyzické, ale zároveň obsahuje velkou spoustu běhání, přihrávek, nedochází k tolika kontaktům. U nás v Austrálii je teď velmi populární především u dívek. Myslím, že tahle odnož bude pro ragby velmi důležitá, vidím v ní velkou budoucnost.“
Jinak tomu být ani nemůže, vždyť sedmičkové ragby je na programu olympiády v Riu.
„Ohromně se těším, bude to něco neuvěřitelného. Muži i ženy budou hrát o olympijské medaile. Svět uvidí naši hru, jak je rychlá, akční, je to ragby koncentrované do krátkého času (hraje se 2x7 minut). Myslím, že sedmičky pro nás budou skvělá reklama. Asi nikdy nedohoníme v popularitě fotbal, ale věřím, že se bude ragby ještě hodně šířit po celém světě.“
K tomu určitě přispěl i loňský šampionát v Anglii. Jak se vám zamlouval?
„Měl skvělou úroveň, lidé mluvili o ragby tak pozitivně. Líbil se mi moc, tedy až na výsledek posledního zápasu. (Austrálie prohrála finále s Novým Zélandem 17:34) Soucítil jsem s kluky, vím, jaké to je prohrát finále mistrovství světa.“
Ragbyová legenda George Gregan trénovala v Praze děti
Video se připravuje ...
Vy jste to v roce 2003 zažil doma v Austrálii, navíc v prodloužení.
„Už je to třináct let, ale pořád před sebou vidím, jak Jonny (Wilkinson) trefil ten kop. Ale dotáhli jsme finále až do prodloužení, dřeli jsme na krev. Víc po týmu chtít nemůžete. Jsem na tenhle tým stejně hrdý jako na ten z devětadevadesátého, když jsme vyhráli.“
V roce 2003 jste v semifinále zdolali největší favority All Blacks a vy jste je ještě popudil pokřikem, že budou čekat na zlato další čtyři roky.
„Jo, ta moje slavná věta... Řekl jsem ji v zápalu boje a byla určená jedinému soupeři - Byronu Kelleherovi. S tím jsme sváděli léta řadu soubojů. Kiwiové jsou někdy hodně vztahovační, řekl jsem to jednomu hráči a hned to brali všichni na sebe. Přitom na hřišti toho vyslechnete hodně. Za ta léta mi kluci z All Blacks řekli mnohem horší věci. A nikdy jsem si nestěžoval.“
Možná jste si mohl dovolit víc díky svému přehledu, taktické vyzrálosti a umění přihrávat. Pamětníci vzpomínají, že vás bylo jako hbitou mlýnovku vysokou jen 173 centimetry těžké trefit. Byl to klíč k vaší sportovní dlouhověkosti?
„Spíš jsem měl štěstí a staral jsem se o sebe. Byl jsem dobře připravený - fyzicky i mentálně. Byl jsem taky součástí skvělých týmů, což vás ještě víc motivuje vydržet déle.“
Pořád ale vypadáte skvěle. Člověk by ani nepoznal, že jste ragbista ve výslužbě. Ani uši jak květáky, obvyklé poznávací znamení, nemáte.
„Uši mám v pořádku (úsměv), ale taky jsem měl pár zranění. Je fakt, že se teď cítím možná líp, než když jsem hrál. Už nemusím dřít v posilovně s těžkými vahami, jen se udržuji, jezdím na horském kole, cvičím pilates, jógu. Mám taky dobré geny po rodičích.“
Gregan je i úspěšný podnikatel, má několik kaváren
A kvete rovněž váš byznys. Coby majitel sítě kaváren v Austrálii jste prý nesmírně úspěšný, zaměstnáváte 280 lidí a obrat firmy dělá 10 milionů australských dolarů ročně.
„Začal jsem s tím už v roce 1998. Náš první obchůdek byl v suterénu, měl asi dvacet metrů čtverečních. Prodávali jsme pár druhů kávy, sendviče. Za ty roky jsme hrozně vyrostli.“
Ne nadarmo se říká, že kdo dokáže uspět v ragby, je pak úspěšný i v životě. Souhlasíte?
„Myslím, že to neplatí jen pro ragby, ale sport obecně. Jste součástí skupiny lidí, která táhne za jeden provaz a směřuje ke společnému cíli. Naučíte se komunikovat upřímně a otevřeně. Někteří tvrdí, že tyhle vlastnosti nejsou ze sportu do byznysu přenosné, ale s tím já nesouhlasím. Dobrý komunikátor ve sportu je i dobrý komunikátor v byznysu. Ragby vám jen možná dovoluje vyvinout tyhle dovednosti víc než jiné sporty.“
V tom je nakonec celá jeho podstata, že?
„V ragby je magické to propojení mezi hráčem a týmem. A nezáleží, na jaké úrovni hrajete. Naučíte se v něm soudržnosti. Pochopíte, že jedinec není víc než tým.“
