Chci se postavit na nohy, říká Gehm
PRAHA - S novou nadějí se včera vracel z Česka slavný žokej PETER GEHM. Čtyřnásobný vítěz Velké pardubické absolvoval testy u fyzioterapeuta Pavla Tomeše, který už pomohl několika "beznadějným" případům po poranění míchy metodou zapojení dalších svalů. Gehm ochrnul koncem roku 2004 po pádu z koně. Pak si prožil těžké chvíle, myslel dokonce na sebevraždu. Teď ale věří, že jednou bude chodit a znovu se posadí do sedla. * Proč jste přijel do Česka? "Byl jsem si u Pavla Tomeše vyzkoušet, jestli budu schopný podstoupit terapii. Museli jsme zjistit, jestli jsou svaly schopné se vzpamatovat. Výsledkem je víra, že jsou. Pavel tuhle metodu dělá už dvacet let. Je to metoda, kterou kdysi pochytil od Rusů a už postavil na nohy deset lidí, byť třeba za použití hole." * Jak se cítíte po testech? "Moc dobře, jsem nadšený. Taky strašně unavený, protože cvičení je velmi náročné, ale na druhou stranu jsem velmi napjatý, v očekávání, co bude dál. Tři roky jsem čekal, než se někomu svěřím do rukou. A teď jsem už při prvním cviku, kdy jsem se vleže přitahoval nohama ke stěně, měl v břiše pocity, které jsem už zapomněl. Domluvili jsme se, že v dubnu přijedu a nastoupím na tříměsíční kúru." * Takže jste cítil pokrok? "Určitě cítím něco, co tady ještě nebylo. Doma mám špičkové přístroje na cvičení, ale tohle jsem ještě nezažil." * Nevzdáváte se tedy naděje, že se znovu posadíte do sedla dostihového koně? "Jo, přesně tak to je. Ostatně, říkal mi to i pan Tomeš. Vlastně Pavel, protože si tykáme. Dostal jsem jasný domácí úkol: cvičit šest hodin denně. A slíbil jsem, že budu dobrým žákem." * Už loni jste toužil zkusit aspoň westernové sedlo. Platí to ještě? "Teď už jsem zase plný elánu. Vstoupil jsem do kontaktu s výrobcem a koupím si i westernového koně." * Umíte si představit, že budete jednou zase na startu dostihu? "Jo, tak to si tedy představit umím. A jak! Strašně bych si to přál, jen mít tu možnost. Je to můj sen." * Snažíte se sportovat i jinak? "Hraju basket vozíčkářů za tým Quadrath u nás v Ichendorfu. Mám cíl dostat se do první ligy. Taky jsem toužil po účasti na paralympiádě, ale teď nevím, jak to dopadne. Už žiju pro něco jiného. Jednou se chci postavit na vlastní nohy, byť třeba s hůlkou." * Mají vaši dva synové Patrik a Paskal z vašeho snažení radost? "Ještě o tom moc nevědí. Starší syn je uzavřenější a moc to nedává najevo, ale cítím, že mě velmi podporuje. Zato malý je na tátu strašně hrdý. Už se těším, až přijedu domů a budu jim vyprávět o nové naději, bude to nádhera! Těšíme se na sebe, i s mojí paní. V nemocnici jsem si uvědomil, jak strašně mám svoji rodinu rád, proto jsem se k ní vrátil. Když jsem byl zdravý, neuvědomoval jsem si to." * Už chodíte na dostihy, nebo ve vás pořád probouzejí lítost? "Na závodiště už chodím, protože pracuju pro firmu, která vyrábí a prodává jezdecké potřeby. Ale dostihy mě v Německu moc nebaví. Radši mám Pardubice, Karlovy Vary. Snad proto, že tady mám i kupu přátel, kteří mě rádi vidí. V Německu jsem měl po návratu z nemocnice jeden novinářský rozhovor, až z toho mám nepříjemný pocit, že na mě kašlou. A poztrácel jsem tam spoustu přátel. V Česku ale ne, tady je to mnohem lepší."
