Jak se jmenuje předseda Antidopingového výboru České republiky? Při vší úctě, otázka do posledních kol soutěže Chcete být milionářem... Jestli někdo zosobňoval boj proti nekalým praktikám ve sportu, byl to Jan Chlumský. Už před půldruhým rokem však vedoucí úseku dopingových kontrol a monitoringu z výboru v tichosti odešel. A nikoli v dobrém. „Setkal jsem se s nepochopitelnými a odsouzeníhodnými praktikami, kterých jsem se i přes vyhrůžky odmítal účastnit,“ říká. „Proti mně bylo tolik různých právníků se silným žaludkem, jimž bylo všechno jedno. Usoudil jsem, že už to nemám zapotřebí,“ vzpomíná.
Chlumský byl mediálně nejvyhledávanějším a nejcitovanějším odborníkem na doping. Zastával nekompromisními postoje, které mu vynášely respekt i nepřízeň, jež se projevila mj. v označení „antidopingový inkvizitor“. Ač už mohl odejít do penze, jeho kariéra na ADV pokračovala až do předloňského roku. To byl ještě předsedou instituce Miloš Vrabec, působili v ní už ovšem i někteří lidé ze současné garnitury. Chlumský se nakonec podle svých slov rozhodl úřad opustit sám, i když... „Bylo to mé rozhodnutí, ale pod tlakem. Praktiky lidí, kteří ovládají antidopingový program v Česku, jsou arogantní,“ netají Chlumský, aniž by jmenoval.
Už z povzdálí tak sleduje nynější boj ohledně odvolání proti verdiktům v dopingových kauzách. Podle některých expertů je ustavením nové Arbitrážní komise Národní sportovní agentury, která od 1. ledna řeší odvolání v dopingových kauzách, narušena nezávislost odvolacího procesu a autonomie sportu a údajně hrozí soudní pře. Tvrdí to například sportovní právník Jan Šťovíček či Martin Maisner, místopředseda Rozhodčí komise Českého olympijského výboru, jež z celého systému vypadla (bylo možné k ní podat dovolání).
Antidopingový výbor i Národní sportovní agentura, jež je jeho zřizovatelem, výhrady striktně odmítají. Kromě jiného argumentují tím, že nová praxe je v souladu s předpisy a představami Světové antidopingové organizace, která také vše schválila, a že dojde k zrychlení procesu odvolání. Tématu se obšírně v posledních dnech věnuje deník Sport a server iSport.cz.
„V situaci kolem pozitivních nálezů, ale i jiných přestupků jako při hlášení míst pobytu elitních sportovců se asi střetávají nejméně dvě skupiny právníků,“ míní Chlumský. „Ty bojují o vliv na konečné řešení sporných a komplikovanějších případů. Rozhodovat je ale nutné jen podle Kodexu WADA, bez ohledu na něčí zájmy nebo marketingovou hodnotu sportovce. Dnešní praxe nemá s nezávislostí moc společného,“ je skeptický.
Záruku vidí aspoň v Mezinárodní sportovní arbitráži. Arbitrážní komise NSA je poslední tuzemskou instancí, pak už zbývá odvolat se po složení poplatku právě k CAS. „Naštěstí lze počítat s jejím dohledem...“ říká Chlumský.
