Český softbal zažívá zlaté časy, muži vyhráli čtyřikrát po sobě mistrovství Evropy, ženy do posledních chvil usilovaly o účast na olympiádě v Tokiu. Tohle všechno by nebylo možné bez party nadšenců, která začala v socialistickém táboře hrát nežádoucí sport pocházející ze Spojených států. Psal se 28. březen 1961, kdy vznikla ISBA – International Softball and Baseball Association. Na zakládající listině naleznete i jméno Tomáše Pačese – řečeného Pacíka. „Nikdy by nás nenapadlo, kam se u nás softbal vyvine. Nebudu lhát, nám šlo o kamarádství a o legraci,“ přiznává Pačes.
Na počest „otců zakladatelů“ se 28. června od 17.30 uskuteční v Krči slavnostní zápas ISBA A – ISBA B. Součástí akce bude i bohatý společenský program.
Jak to všechno začalo?
Chodili jsme do 5. oddílu vodních skautů, což je jeden z nejstarších skautských oddílů v Česku, který funguje dodnes. Založen byl v roce 1913 a přežil v utajení celou totalitu. Jeho zakladatelem a dlouholetým vedoucím byl Jaroslav Novák, řečený Braťka. V roce 1949 nás malé kluky – vlčata – seznámil s hrou zvanou „pasák“, kterou jsme v oddíle náruživě hráli. To byl pro mě skutečný začátek pálkovacích sportů. Pak jsme odrostli skautským povinnostem a hledali další náplň pro volný čas. Nejstarší z naší skupiny, Jan Stanovský, řečený Standa, člen softbalové síně slávy, přišel s nápadem zkusit playgramball, což je hra pocházející z YMCA. Přes kontakty v USA se nám podařilo získat pravidla nejen pro playgramball ale i pro softbal. Tím jsme do Česka přivezli první psaná pravidla tohoto sportu.
Hned jste uvažovali o vzniku ISBA?
Softbal se tenkrát hrál příležitostně na různých místech v Praze – například pod mostem Inteligence v Braníku, na Císařské louce, na Letné a jinde. My jsme tomu chtěli dát trochu řád a proto jsme vytvořili dvě mužstva – Divé muže a LEFI. Dlouho jsme hráli jen mezi sebou. Že se z naší strany jednalo o recesi je zřejmé už z názvu LEFI, což je zkratka od „Leaders of European Fency Intelectuals“. Podobná recese potřebovala i svou vlastní soutěž. Tak vznikla ISBA – International Softball And Baseball Association. Baseball jsme sice nehráli, ale nechali jsme ho v názvu, protože jsme ho obdivovali. Vydávali jsme vlastní bulletin, v němž byly sice skutečné výsledky našich zápasů, ale hlavní roli hrály zábavné komentáře, hodnocení, glosy a statistiky.
Kde jste získali vybavení?
Nic se tehdy nedováželo, všechno jsme si dělali sami. Nechali jsme si vyrobit rukavice, řečené švígle, kožený balon, v podstatě takovou měchuřinu a vysoustruhovat pálky. Já hrával za Divé muže. Měli jsme červeno-zelené dresy, ty jsme koupili za deset korun V Kotcích. Na záda jsme si vlastnoručně napsali název našeho mužstva. Kalhoty byly doktorské. Nabarvili jsme je nažluto.
Proč jste se vlastně věnovali tak netypickému sportu?
V normálním bychom neuspěli. (směje se) Nebyli jsme typičtí sportovci. Přišli jsme si zahrát a utužit kamarádství.
ISBA tedy stála na společenské stránce?
V našem přístupu k softbalu hrála společenská stránka vždy hlavní roli. Sešla se parta kluků, která se bavila a dělala si legraci. Měli jsme třeba tzv. „Sisters Day“. Pozvali jsme holky, hráli jsme a byli rádi, že se na nás přišly podívat. Jednou jsme dokonce na počest svatby jednoho z našich členů hráli softbal před radnicí na Staroměstském náměstí.
Byli jste okouzleni americkým způsobem života?
Západ jsme obdivovali nejen kvůli sportu, ale třeba i kvůli rock´n rollu. V roce 1961 se u nás vůbec nesměl hrát, začínalo se s charlestonem a klasickým jazzem v menze na Albertově. Bylo tam narváno. Studentský život se až tak nekontroloval, 500 lidí zkrátka trsalo. Okouzlení a inspirace Spojenými státy určitě pomohly i k tomu, že jsme začali hrát softbal.
Nikdy jste neměli problémy s režimem?
Braťka jako skautský vedoucí měl velké problémy, byl vyšetřován nacisty i komunisty, sebrali mu vilu, vystěhovali ho do Úžína (dnes neexistuje, pozn. red.). Tam živořil, sbíral v zimě uhlí, které spadlo z korby auta, aby si trochu zatopil. Nás nabádal, abychom režim zbytečně neprovokovali a byli velmi opatrní. Mluvil vždy o tom, že nám má jít hlavně o výchovu mládeže, a že „fángličkaření“ není to nejdůležitější. Byl to geniální a zásadový člověk.
Vzpomněl byste si na úplně první oficiální zápas v rámci ISBA?
Pokusím se. Odehráli jsme ho určitě mezi sebou. Pokud si dobře pamatuji, tak na Letné. Tam si nás a nového sportu leckdo všiml. Začali se k nám přidružovat další.
Dokonce jste se utkali i s výběrem americké ambasády. Jak k tomu došlo?
Jednoho dne za námi přijel takový bujarý chlapík. Zastavil, spustil na nás anglicky, jestli bychom si s nimi nezahráli. Jeli jsme do Čerčan, další kolébky softbalu, na víkendový turnaj. V neděli ho navštívil i pan velvyslanec. Členové ambasády brali zápasy vážně, turnaj vyhráli. Navíc nás pozvali na večírek.
Prý jste se utkali o velmi zajímavou trofej?
Ano, hrálo se o šutr ze Stalinova pomníku.
Za nejvýznamnějšího člena vaší generace je považovaný Jan Stanovský (Standa), který se podílel na vzniku prvních českých pravidel. Můžete na něj zavzpomínat?
Standa byl intelektuál, jeho otec byl prvorepublikový generál, měl přirozenou autoritu, byl to velký iniciátor, vážili jsme si ho. Dokázal s každým vyjít, byl to takový guru našeho oddílu. Měl mnoho talentů, ale nesměl studovat, vyhodili ho z práce. Relativně brzy dostal rakovinu ledvin a bohužel zemřel. Úžasný člověk a kamarád. Kdyby žil v normální době, mohl sedět ve vládě.
Říká jeden z „otců zakladatelů“ ISBA. Na vaši počest se nyní bude hrát zápas. Co na to říkáte?
Těší mě úcta od lidí, kteří nás tak nazývají. Jsem hrdý, že jsem stál u zrodu ISBA. Nebudu ale lhát, nám šlo hlavně o zábavu a kamarádství.
