Jen si to představte – letí na vás míč, jenže poté hned díky rotaci spadne dolů a pálkař jen poníženě promáchne pálkou. Softbalový nadhazovač z Joudrs Praha umí takových kouzelných rotací několik. „Zatočit ve velké rychlosti míč tam, kam chcete, může trvat rok nebo dva. Já si to v podstatě stále učím. To je na tom ale nejzábavnější,“ prohlásil Jiří Pokorný. Právě on bude pro pražský tým jednou z hlavních zbraní v nadcházející softbalové sezoně domácí extraligy.
Odpalovat míče proti jeho nadhozu může být frustrující záležitostí. Lehce se totiž stává, že netrefíte nic. Ani si neškrtnete. Míč totiž na poslední chvíli před pálkařem vystoupá nahoru, spadne dolů, uhne do strany. Největším překvapením je, když jste si jistí, že vás míč trefí, jenže pak se stočí do strike-zóny. Tedy do místa, kde by měl pálkař švihat pálkou. „O úspěšnosti nadhozu rozhodují nuance, detaily, třeba jemné motorické pohyby prstů,“ vysvětluje Pokorný. „Nejtěžší je třeba stoupavý nadhoz, který vyžaduje až nepřirozené pohyby zápěstí a hodně drilu.“
Však také za trénink předvede i 250 nadhozů, jeho nejrychlejší míč letí i přes 120 km/h. Některé pohyby prý připomínají nošení tácu nebo hod frisbee. Samozřejmě tak, že míč se hází softbalově zespoda. Pokorný má přitom zkušenosti s baseballem, který hrál do 12 let. „I tam jsem nadhazoval, jenže pak jsem s tímto pálkovacím sportem skončil. Ve čtrnácti nám učitelka na gymnáziu řekla, že se na Joudrs otvírá chlapecký tým, a tak jsem se do něho přihlásil.“
Udělal dobře, Pokorný patří k elitním nadhazovačům softbalové extraligy. V minulém roce předvedl 142 strikeoutů, což byl devátý nejlepší výkon. Zařídil osm výher a jeho průměrný počet umožněných doběhů za devět směn byl za sezonu pod 2.00, což je pro nadhazovače naprosto skvělé. „Hodně se zajímám o psychologii, poslouchám na tohle téma různé podcasty. Od přírody jsem ale mentálně stabilní, mám své rituály, které mě uklidní za blbých stavů,“ dodal Pokorný, který má ještě další metody. „Hlavně si říkat vtipy, smích nabudí srdce, pak má vyšší tepovku. Proto je klíčové se v zápasech cítit dobře, se spoluhráči děláme různé srandičky. A když se nedaří, tak je důležité se v tom nepotápět.“
Pokornému softbal pomáhá ve studiu a možná také v jeho budoucí profesi. Elitní nadhazovač studuje na Vysoké škole chemicko-technologické obor výrobyléčiv. A v budoucnu by se chtěl zaměřovat na klinické studie, řešit s doktory nové léky a zkoumat, jak na ně lidé reagují. „V tom oboru jsou právě statistiky a data důležitá stejně jako v softbalu,“ dodal Pokorný. V době koronavirové pandemie navíc stoupla důležitost léků. „Pořád je tu však velká skupina lidí, co nás má za podvodníky. Jsou tu ale také nové obory, jako bioléčiva. To má potenciál. Chtěl bych pomáhat lidem.“
A jaká je jeho softbalová perspektiva? Jedním z cílů je samozřejmě vybojovat titul s Joudrs. Vždyť v minulé sezoně skončil pražský tým na šestém místě. „Vytvořili jsme tady funkční prostředí a hlavně je tu parta kluků, které to moc baví. To považuji za úspěch,“ dodal nadhazovač. „Jinak bych chtěl cestovat, zahrát si v USA na turnajích, podívat se do Japonska a Nový Zéland. Poznat co nejvíce lidí kolem softbalu.“
